Tentokrát to nebude řeč o politicích, ale bohužel o nás všech.

Případ Řecka ukazuje, že v určitém okamžiku se zadlužení už zvládnout nedá. Dluhová spirála byla nastartována a veškeré lití miliard do řecké ekonomiky je jenom oddalováním nezvratitelného. Ten krach nastane a čím později, tím bude bolestivější.

Tato realita je známa již delší dobu, bohužel jakákoliv snaha vlády o nějaká úsporná opatření vede jen k tlaku ulice, aby tato opatření byla změkčena. A řeči o tom, že by to měli zaplatit jen bohatší, že to vyřeší progresivní zdanění a podobné, jsou jen nesmysly. To platí i u nás. Ale to je vedlejší. Podstatný je princip naší demokracie. Řekové se nechtějí vzdát svých předčasných důchodů a tak radši nechají zem zkrachovat. Portugalská vláda chce sice šetřit, ale v zájmu zachování sociálního smíru zachovává 13. a 14. platy. Tak kde to žijeme?

Většina lidí má bohužel tendenci volit takovou vládu, která umí rozdávat. Tak to funguje všude v západním světě a tak, až na čestné výjimky (jako např. Švýcarsko), se vesele zadlužuje. Když někdo přiškrtí kohoutky, následující volby ho smetou z politické scény. Takže už principem zastupitelské demokracie se kohoutky prostě přiškrtit nedají.

Hospodářsky to vše půjde do kytiček a časem nás, jako Evropu s USA, převálcuje ekonomicky Asie. Je to smutné zjištění, ale nedemokratické režimy, jako Čína, dostanou navrch nad zřízením demokratickým. Popírá to vše, v co jsem vždy věřil, a to že hospodářský růst jde ruku v ruce pouze s demokracií. Jak ukazuje realita dnešního světa není tomu tak.

Kapři si svůj rybník nevypustí a tak si většina našich občanů bude vždy volit vládu, která jen něco naslibuje. Chybí nám takový osvícený diktátor z 19. století, jako byl třeba Josef II. Pokud nezajdeme na úbytě díky přílivu emigrantů a pohlcení islámem, tak postupem času padneme ekonomicky. Připomíná mi to pád Říše římské, kdy rozvinutou říši zničili nakonec barbaři. Příčiny byly podobné.

Autor: Tomáš Flaška