Zdroj: domaci.eurozpravy.cz

“Českomoravský prostor se nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by umožňoval Čechům tvrdit, že je to jejich prostor. … Někdy nezbude nic jiného, než Čechy poněmčit a převychovat, nebo postavit nakonec ke zdi.”

Tyto věty pronesl vysoký představitel SS a policie, tehdy sedmatřicetiletý Reinhard Heydrich na shromáždění nacistických funkcionářů několik dnů po svém příjezdu do Prahy. Na základě Hitlerova pověření přijel před 70 lety, 27. září 1941, do tehdejšího Protektorátu, aby zlomil odboj a odpor českého lidu.

Jeden ze spoluautorů holokaustu, za jehož éry se začal naplňovat tragický osud českých a moravskýchŽidů, byl zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě osm měsíců a osm dní. Heydrich zanechal v českých dějinách krvavou stopu: jen za čtyři měsíce výjimečného stavu, který Heydrich okamžitě vyhlásil, padlo 486 rozsudků smrti a v koncentračních táborech skončilo přes 2100 Čechů. Heydrich prakticky zdecimoval odboj, přesto ne zcela: právě atentát na Heydricha patří k největším činům v historii odboje v Československu i celé okupované Evropě. Jak výstižně napsal profesor Václav Černý: “Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil.”

Jaké byly důvody vyslání Heydricha do Prahy? Politické i vojensko-ekonomické. Po výrazném nárůstu odbojové činnosti a sabotáží v roce 1941 byl dosavadní protektor Konstantin von Neurath “na svou vlastní žádost” Adolfem Hitlerem odeslán na zdravotní dovolenou. Do Prahy byl místo něj vyslán právě ambiciózní generál SS Heydrich, který byl koncem července 1941 pověřen přípravou “konečného řešení židovské otázky”.

Další důvody byly ekonomické. Protektorát se stal ve druhém válečném roce 1941 vedle Porůří důležitým centrem německého zbrojního průmyslu. Ve Škodových závodech v Plzni a brněnské Zbrojovce měli Němci k dispozici jedny z nejvýkonnějších kováren zbraní na světě, ze západu Německa byla též výroba často převáděna do Protektorátu, kde se tehdy vyráběla třetina německých tanků či 40 procent lehkých kulometů.

Hlavními Heydrichovými cíly byl zvětšit podíl zbrojní výroby v Protektorátu pro nacisty, připravit germanizaci a později likvidaci českého národa či vyvolat a upevnit kolaborantskou politiku, ve které nežádal pouhý “háchovský” souhlas, ale aktivní zapojení podle vzoru Emanuela Moravce.

Krátkodobým cílem Heydricha byla likvidace domácího odboje za účelem “uklidnění” situace v Protektorátu. Proto nechal hned druhý den po svém jmenování vyhlásit výjimečný stav a bezprostředně po příjezdu zatknout předsedu vlády Aloise Eliáše (již v říjnu byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství, zemřel na popravišti 19. června 1942). V období stanného práva (již druhé v Protektorátu, první bylo v červnu 1939) od 28. září 1941 do 20. ledna 1942 byli popraveni představitelé Obrany národa, Sokola či ilegálního vedení Komunistické strany Československa.

Řešení českého problému mělo být podle Heydrichova projevu v Černínském paláci 2. října 1941 následovné: poněmčení, vystěhování na východ a fyzická likvidace těch, kteří by se proti tomu postavili. Zatím měla být ještě většina českého obyvatelstva plně využita pro potřeby války. Po skončení stanného práva v lednu 1942 nastoupila politika orientována na dělnictvo, které bylo získáváno různými sliby či penězi, například invalidní, starobní a vdovské důchody se zvýšily o 75 procent, zavedeno bylo povinné pojištění proti nezaměstnanosti, rozdávaly se vstupenky do kin a divadel či poukazy na dovolenou.

Heydrich též rozhodl o osudu protektorátních Židů. Již dva týdny po nástupu bylo na poradě v Praze 10. října rozhodnuto o deportaci části českých Židů do Lodže a Terezín byl určen jako vhodné místo pro soustředění většiny protektorátních Židů. První transport do lodžského ghetta odjel z Prahy 16. října, do Terezína odjel první transport, tzv. komando výstavby, 24. listopadu.

Heydrichova politika “cukru a biče” měla jistý úspěch. Podařilo se mu do určité míry oslabit odboj a v občanech vyvolat strach. Sám ale nevěřil, že odbojové hnutí je zcela zlikvidováno. Věděl, že pacifikovat odpor může jen “konečné řešení”. O Češích říkal, že jsou jako tráva – když cítí nebezpečí, skloní se, ale jsou připraveni znovu vztyčit hlavy.

Cítil se však poměrně bezpečně (“Proč by na mne měli moji Češi střílet,” říkal) a ze své vily v Panenských Břežanech jezdil v otevřeném automobilu. I proto měl atentát uskutečněný 27. května 1942 parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem úspěch a Heydrich 4. června zemřel.

Okamžitě po atentátu bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. Akce přijel řídit šéf nacistické pořádkové policie generál Kurt Daluege, který byl jmenován novým zastupujícím říšským protektorem. Sedm parašutistů zahynulo 18. června v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Nacistický teror vyvrcholil v červnu 1942 vyhlazením Lidic a Ležáků. Za druhého stanného práva, které skončilo 3. července 1942, zahynulo přes 3000 lidí.

Reinhard Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle. V osmnácti letech se stal kadetem německého námořnictva, jeho slibnou kariéru ale ukončil v roce 1931 soudní proces za znásilnění dcery námořního důstojníka.

V roce 1931 vstoupil na popud svojí manželky Liny do NSDAP a SS a jeho raketová kariéra odstartovala. V červenci 1932 se stal šéfem bezpečnostní služby SS, později šéfem bavorské policie, v roce 1936 šéfem bezpečnostní policie a v roce 1939 šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti.

Praha 25. září (ČTK)

2 Komentářů

  1. fikus
    26.9.2011 – 27 Elul 5771 v 10:09 — Odpovědět

    i na takovou priseru existuji vtipy:

    Heydrich přijde za Háchou a oznámí mu, že hodlá zrušit stanné právo. Hácha se zděsí: „Jen to prosím vás, excelence, nedělejte, vždyť je to jediné právo, které jste Čechům dal.”

    0
    0
  2. Petr
    29.9.2011 – 1 Tishri 5772 v 18:53 — Odpovědět

    “V roce 1931 vstoupil na popud svojí manželky Liny do NSDAP …”
    Za vším hledej … fuj, to je ale otřepaná fráze.
    Měla mu raději říct “drž se těch houslí”, ale ona byla snad jěště větší nácek (nebo nácka?) než on.
    Jinak nevím, koho tady vůbec chtěl poněmčovat. Všichni německy uměli, žila tady dost velká německá mešina a ostatní měli v rodokmenu tolik rakušáků a němců, že jim to němci sami mohli závidět.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Izraelsko-palestinský mírový proces začal před 20 lety v Madridu

Další článek

Chatan damim