Shekel si dovoluje nabídnout malý „sváteční“ kalendář pro  Roš ha-šana 5772.

Středa 28. září (svatováclavské)

Ráno (to už je za námi) –  byl vesmír velice příznivě nakloněn přemýšlení a tzv. Selichot. Textům,a modlitbám a přemýšlení o všem, co jsme pokazili, a jestli náhodou nestojí za to, pokusit se o nápravu. Jinak je dnešek takový předsváteční den příprav. K navaření laskomin, k nachystání duše, obstarání medu, jablek a přípravě na „tři soboty“

Přes den bývá někde zvykem zajít i na některý hřbitov. Inu radost a ne-radost se spolu mísí trvale.

V podvečer je dobré si uvědomit, že tři soboty v tahu za sebou budou technicky maličko náročné, a tak je dobré absolvovat (alespoň v duchu) takové smíření s tím, že ne všechno ohledně kuchyně a svícení, půjde tak hladce.  Nelze až do sobotní noci zůstat pouze na šouletu. Omluvíme se „princezně šabat“ a nebudeme si pokoušel namlouvat, že když je povoleno vaření je povoleno i omítání chalupy.Tradice tomu říká  eruv tavšilin (prostor pro vaření).

Večer (okolo půl sedmé) zapálíme sváteční (šábesové) svíčky a se soumrakem, už za jejich svitu  začíná Roš ha-šana. (Kdo má chuť si udělat celý svátek opravdu sváteční, pořídí si dlouho hořící svíčky, aby bylo možno slavnostní iluminaci dalšího večera  provést odpálením od již existujícího plamene. To je jako v životě. Jeden zapalujeme druhého anebo se zapalujeme od druhého). Svíčky samotné to ale nespasí, okamžiky je potřeba si zvědomět. Tomu říká tradice kiduš (oddělení a posvěcení).

Po kiduši (a večerní meditaci/ modlitbě) je pak čas na sváteční „after-party“. Objevuje se na ní také jablko a med. Symboly kruhu (roku, osudů, politiky, peněz = cyklu) a přirozené (včelí) sladkosti. Aby ty další roky, cykly a kruhy byly sladké.  Začíná symbolických posledních deset dní letošního vyúčtování sami se sebou a s Nebesy, proto si navzájem přejeme „Dobré zapečetění“.  (Vzhledem k tomu, že vedle jablka je v judaismu velice oblíbené i jablko granátové), letos by to novoroční přání mohlo znít: Namísto granátů více medu. Ale toho poctivého. Od včel…

Noci během novoročních svátků nemusejí být zrovinka „silvestrovskými večírky“ ale malinko svátečně je natahujeme. Protože ten nejlepší šampus je tóra a společenství.

Čtvrtek 29. září

Jsou to narozeniny vesmíru, který stvořil jeho Kormidelník. Měli bychom je tedy  slavit společně s ním. Nejlépe ve společenství, anebo alespoň u jeho „dopisu“. Čteme (v synagogách) texty, které nás mají vrátit k narození monoteismu – a kamsi na prapočátek k praotcům. Abraham je obdarován synem, začíná nový vesmír, není to jednoduché, dělají se chyby – na což doplatí Hagar, ale klíč je kdesi jinde. Ve smlouvě a v pokoji (gn 21:1-34). Připomeneme si také biblický základ Roš ha-šana (nu 29:1-6) a v haftaře se vrátíme k narození dalšího vesmíru, dalšího mimina – proroka Samuele. Včetně toho detailu, že v každém vesmíru je i kus pánaboha (1sam 2:1-10)

Důležité (je to vlastně micva) je také zaslechnout krásný hlas, tzv. troubení na šofar. Kdysi se říkávalo: „Židé troubějí na mrazíky“! Ale oni troubili na oslavu, na varování a na výzvu do boje sami se svými nedostatky. V gregoriánském světě to o čtvrt roku saturujeme pyrotechnikou a novoročními předsevzetími.

Ani dnes by neměla být tabule jenom z fast-foodu, spíš tak trochu slavnostní oběd s milými. A opět je tu prostor na jablko s medem. Nebo i na kus chleba s medem. Neboť nejen samými jablky ( a granáty) živ jest člověk, ale i tím chlebem.

Odpoledne je vhodný čas pro tzv. tašlich. Příjemný rituálek vhození posledních drobečků svých nedostatků do vody. Podle slibu, že i Vznešený uvrhne naše přešlapy kamsi do hlubin moře, jak učí proroci. (Pokud se vám dnes v době demonstrací a pochodů hromadné akty pokory zajídají – lze si „tašlich“ absolvovat kdykoli v době mezi Roš ha-šana až do Jom kippurim). Ale je-li pohnutka živá, musí být „živá“  i voda, kam to smetí zahodíme,– tedy mělo by v ní něco málo žít, nejlépe od ryby výše. Takže splachovat drobečky z kapes do klozetu – to není tašlich úplně nejšťastnější.

Večer, opět okolo půl sedmé zahajujeme druhý den svátku. Dvoudenní trvání svátků v diaspoře bylo kdysi dáno tím, že nebyl internet, a tak se informace šířily maličko pomaleji. Ale ani od chvíle, kdy už to nebyl takový problém, se od praxe jednodenní pojistky navíc (tzv. pro sichr) neustoupilo, protože život v exilu byl natolik krušný, že si lid Jisroele zasloužil trochu toho prodlouženého svátečna. Svátek ale nedělá jen atmosféra, ale především vědomí. A proto je dobré si to nějak „pojmenovat“. A tudíž opět – kiduš (oddělení a posvěcení okamžiku).

A stejně jako včera večer platí i pro dnešní noc: Noci během novoročních svátků nemusejí být zrovinka „silvestrovskými večírky“ ale malinko svátečně je natahujeme. Protože ten nejlepší šampus je tóra a společenství.

Pátek 30. září

Druhý den svátku, na stejném půdorysu. Při listování svatými znaky (ve společenství anebo v soukromí) si připomeneme další oříšek: Kolik je otec ochoten obětovat pro onen nově narozený „vesmír“. Čteme tedy pokračování příběhu, který půl světa zná jako „obětování Izáka“, ale který je možné část také jako „pokoušení Abrahama“ (gn 22:1-24), znovu si připomene, co je to Roš ha-šana (nu 29:1-6) a nádavkem si zameditujeme o tešuvě. Jsme-li schopni se vrátit, chceme-li napravovat, pak se Efrajim opět stává milovaným a rozkošným dítětem (jer 31:1-20)

I dnes platí, že je dobré (vlastně je to micva) slyšet zvuk šofaru. A každý by měl udělat maximum pro to, aby ho slyšel naživo. Je to podobné jako s tašlichem.

Odpoledne a večer už patří přípravám na šabat.

Šabat 1. října

Šabat, je prostě šabat

Neděle 2 října

Je sice již 4. tišri, ale teprve na dnešek (kvůli radosti šábesu podle vesmíru)  se posunul tzv. Com Gedalja – půst. Postí se ti, kdo mohou, a to jen během světlé části dne. I z toho je patrno, že kdesi u kořenů tohoto půstu je hlavně opuletní hodování předchozích svátečních dní.

Je stále období Vysokých svátků, desetidenního cyklu kontemplace o naší schopnosti litovat, a touze napravit. Ráno je tedy opět vhodný čas na Slichot, je doporučeno také zalistovat „nebeským dopisem“ – a tam načíst doporučené pasáže: Mojžíš je skutečně laskavý a „charakter“  (ex 31:11-14), ale Vznešený je mystérium a tajemství (ex 34:1-10), což je vlastně princip a klíčové jádro veškeré tešuvy.  Haftaru čteme dnes až po odpolední pobožnosti (mincha) a obsahuje cosi jako dotazník: Dokážeš to, jsi skutečně takový? Jestli ne tak docela, tak pro jistotu nikoho nesuď, protože z ovoce „svých úst budeme všichni živi“ … (iz 55:6 –56:8)

„Tazlarun“ = Kéž jsme hodni ještě celé řady laskavých a příjemných let

Autor: Jaroslav Achab Haidler