Nacistické “konečné řešení židovské otázky” začalo v Protektorátu Čechy a Morava 16. října 1941 prvním transportem Židů z Prahy do Lodže.

Přesně o měsíc později, 16. listopadu 1941, byly zahájeny transporty z Protektorátu i na území nacisty obsazeného Běloruska Z 6981 českých a moravských Židů se konce války dožilo jen 22 deportovaných. A genocidní mašinerie se valila dál: za dalších osm dní, 24. listopadu, odjelo do Terezína tzv. komando výstavby…

Dějiny holokaustu českých a moravských Židů jsou většinou spojeny s pojmy ghetta v Terezíně a koncentračními a vyhlazovacími tábory Osvětim, Majdanek či Treblinka. Stranou zůstávají deportace do ghett, táborů nucených prací a koncentračních a vyhlazovacích táborů v oblasti Pobaltí či Běloruska. Tam byla během jediného roku násilně odvezena více než polovina všech českých a moravských Židů, 48.991 jich bylo zavražděno, přežilo pouhých 549.

V obsazeném Bělorusku putovali Židé z Protektorátu, Německa a Rakouska do minského ghetta či vyhlazovacího táboru v Malém Trostinci. Aby se získalo pro těchto 7000 lidí místo, došlo krátce před jejich příchodem k masovému vyvraždění běloruských Židů. V Bělorusku zahynuly za války více než dva miliony místních obyvatel, z toho téměř 600.000 z nich bylo židovského původu.

Praha 15. listopadu (ČTK)