Zuřivý reportér Egon Ervín Misch si přečetl článek pana předsedy Fera Bányaie z posledních Obecních novin (březen 2012) „Košer znamená dobré“.

Jelikož některé informace v něm uvedené se mu zdály, mírně řečeno, pomýlené, rozhodl se celé věci přijít opravdu na kloub. Zašel proto do místního  glatt košer restaurantu U krále Šalamouna, kde zmermomocnil k rozhovoru majitele p. Günsbergera. Ten se nejdříve vykrucoval a odpovídat vůbec nechtěl, ale po přečtení inkriminovaného článku z ON nejdříve zfialověl, zmodral a teprve po zuřivé resuscitaci našeho reportéra a následné intenzivní uklidňující kúře byl schopen zodpovědět jeho všetečné otázky.

EEM: Je pravdou, jak píše pan předseda, že obecní jídelna opravdu dbá na výběr jatečních zvířat, na průběh porážky a že vše podléhá přísné kontrole?

AG: Úplně přesně nerozumím, o čem to pan předseda píše a domnívám se, že zde se zřejmě zmýlil v lokaci podniku a nemluví o jídelně ŽOP, kde jeho tým podřízených klade důraz pouze na to, aby se jednalo o co nejlevnější potraviny, bez ohledu na kvalitu a místo původu. Ale jelikož vážený pan předseda přeci nikdy nelže a všechno ví, domnívám se, že muselo dojít k hrubé dezinterpretaci a dezinformaci.

EEM: Dezinformaci? Pan předseda čtenářům přeci tvrdí, že „postup při přejímce masa, skladování i při expedici … podléhá jasně popsaným pravidlům. Maso se kontroluje při příjmu i výdeji – kvalitu dodávky včetně lhůty pro spotřebu kontroluje skladník, následně mašgiach a kuchař.“

AG: Jestli do těchto pravidel patří i to, že maso je skladováno na chodníku, kde na něj čůrají naši čtyřnozí přátelé, nebo že přijedou kuřátka, která již mají čtyři roky po záruční době a lunchmeat dokonce let sedm; že z Německa přijede maso v 40stupňových vedrech v osobním vozidle bez chlazení a mrazicího zařízení, nebo že džus schválený rabinátem je plný krásných zelených žabiček a myšiček – pak ano, pak je to v souladu s takovými pravidly.

EEM: Máte snad něco proti mischím? Dobrá, chápu. Ale teď vážně. Rabinát snad rozhoduje o přípustnosti dodavatele, nebo ne?!

AG: Všude v civilizovaném židovském světě je to tak, že rabinát rozhoduje pouze a jedině o způsobilosti košer certifikátu – hechšeru, nikoli o „přípustnosti dodavatele“. Pan předseda ovšem uvedl naprosto správně, že zaměstnanci pražského rabinátu o přípustnosti dodavatele rozhodují. O tom, jakým způsobem a jak transparentně a nekorupčně to někteří zaměstnanci rabinátu dělají, všichni víme a brzy o tom budou čtenáři detailně informováni.

EEM: Je skutečně vyloučeno, aby se do prodeje nebo ke konzumaci dostalo maso nekvalitní, prošlé či bez pravého hechšeru, nebo je situace jiná?

AG: Aniž bych chtěl pana předsedu nějak očerňovat či ho snad z nepravdy podezřívat, tak zrovna pod jeho vedením se na obec dostávalo maso prošlé, s falšovaným košer certifikátem, nebo rozmražené a opět zmražené. Navíc směrnice k nákupu nejlevnějších a nejméně kvalitních potravin zasahuje do všech segmentů potravin na obci, netýká se jen masa, a snaha dodávat produkty pestřejší a kvalitnější se vždy setkala se zuřivým  odporem ze strany odpovědných pracovníků obce, kteří nejsou ochotni za nebohé strávníky dáti více peněz. To že se pan předseda chlubí, že náhodou dostal od dodavatele maso od Rabiho Ošera Jaakova Westheima a že to od něj někdo kupuje dále, je stejné, jako kdybych zakoupil Ferarri, za dobrou cenu ho prodal kamarádovi a poté se vytahoval tím, že jsem já tím úspěšným výrobcem a designérem, o kterého se všichni zákazníci perou.

EEM: Pan předseda se hájí mj. tím, že toto maso od nich odebírá i vyhlášená pražská restaurace Dinitz, klenot pražské košer gastronomie.

AG: Ano, to je opravdu, ale opravdu pádný argument. Dinitz je proslulá a hojně navštěvovaná restaurace, oblíbená především mezi pracovníky České obchodní inspekce, kterým se návštěva v tomto skanzenu socialistického stravování, vždy bohatě finančně vyplatila, neboť štědré vedení jim na pokutách zaplatilo několikanásobně více, než by dokázali projíst a propít.

EEM: Zpět k našim, nyní již jistě notně zděšeným strávníkům. Jednalo se ale jen pouze o jeden případ, kdy bylo dovezeno maso z Polska, které bylo pochybné kvality, ne?

AG: Rozumím tomu a chápu, že pan předseda je přetížen státními návštěvami, neustálým běháním na americké, izraelské i jiné ambasády, strháváním letáků jím neoblíbených restaurací a jinými důležitými povinnostmi a že byl uveden v omyl svými podřízenými, když píše, že nekvalitní maso z Polska bylo na obec dodáno pouze jednou. Toto maso je zde prodáváno minimálně pět let a je prodáváno i nadále, ovšem samozřejmě pod jiným košer certifikátem – pořád se ale jedná o totéž maso z Polské republiky. Dodavatel rovněž nebyl vyřazen ze seznamu dodavatelů, jak pan předseda byl zřejmě mylně kýmsi informován, ale i nadále je to jeden ze dvou výhradních dodavatelů pro všechna zařízení ŽOP. Zřejmě půjde o náhodu, že se jedná o podnikatele z bývalého Sovětského svazu stejně jako v případě rozhodujících pracovníků pražského rabinátu. Měly bychom panu předsedovi osvěžit paměť, že se stále jedná o tutéž firmu – AST, původem Dagestán, ačkoli tato firma opakovaně závažně porušila hygienická i rituální pravidla.

EEM: Pan předseda se ale jasně vyjádřil, že další pokus o obejití pravidel s nekompromisností a rozhodností sobě vlastní vyřešil.

AG: Je otázka, co tím nekompromisním řešením pan předseda myslí. Zde pan předseda mluví jistě o tom, jak statečně vyhodil jemu loajálního vedoucího jídelny asi rok před důchodem a to naprosto účelově, sprostě a bez důvodu. Uvidíme, zdali v blízké budoucnosti pak pan předseda předvede své hrdinství a odhodlanost při porušeních opravdu závažných morálních a etických pravidel i u jiných, jím protěžovaných, zaměstnanců ŽOP.

EEM: Co si máme představit pod pojmem „standartní komerční pravidla“? A jak jsou tato pravidla v souladu s tvrzením, že pět až deset pravidelných strávníků v restauraci Šalom přijímá údajně nepříznivě větší turistické skupiny a „tak komerční nabídka turistům může být pouze občasná a omezená“? V nedostatečné kapacitě Šalomu  problém nebude, v čem tedy?

AG: Standardním komerčním pravidlem, platným ostatně v celé ČR, je dle pana předsedy zřejmě nakupovat velice nízkou kvalitu a za co možná nejvyšší cenu a to zcela bez výběrového řízení. Pan předseda taktéž jaksi pozapomněl v rámci své přetíženosti našim čtenářům sdělit, že opomenul jistě ne úmyslně připočíst drobounký výdaj (cca 500 000,- ročně),který je vyplacen panu Kalchaimovi (externí poradce pro kašrut) který dle svého vlastního vyjádření z minulého týdne je osobně přítomen každé porážce která skonči na ŽOP. Opravdovost tohoto tvrzeni lze ověřit u Rabiho Mayera, kterému se dotyčný zaměstnanec touto svou precizností chlubil.

A samozřejmě je pravda, že Šalom nemůže přijímat skupiny turistů tak jako tomu bylo běžně v minulosti, protože by to mělo dva negativní dopady. Jednak by o příjmy přišla panem předsedou preferovaná restaurace Dinitz a tím pádem by o provize a pocit moci přišli podřízení pana předsedy, když tyto turistické skupiny do Dinitzu dohazují. A druhý závažný problém je ten, že Šalom by se pak musel vyrovnávat s faktem, že by měl z komerčního provozu skupin zbytečné milionové příjmy, které by mohly být zpětně investovány do kvality jídla i obsluhy a zkrášlení prostředí pro členy obce, což je jako každá pozitivní a pro blaho členů obce vedoucí aktivita samozřejmě nepřípustné. Na druhou stranu se s tímto nepříznivým trendem pan předseda ale snaží bojovat, neboť např. při návštěvě premiéra Netanjahua se snažil prostřednictvím všech dostupných i nedostupných prostředků tuto zakázku zhatit Králi Šalamounovi a přihrát jí obci, přestože byl upozorňován na to, že na to obec neměla kapacity ani schopnosti.

EEM: Je možné se s těmito podněty obrátit na představenstvo nebo přímo na pana předsedu, který ujišťuje, že každý problém se snaží řešit „ bezprostředně, s ohledem na spokojenost členů obce a její zájmy“?

AG: Ale samozřejmě, kdokoli upozorní na jakékoliv problémy spojené s panem předsedou, oddělením rabinátu či jinými záležitostmi s tím spojenými, si může být absolutně jistý, že se jeho osoba začne bezprostředně řešit všemi dostupnými prostředky.

EEM: Myslel jsem, že se bude řešit ten problém!

AG: No to každopádně – problém se nejefektivněji vždy vyřeší tím, že se vyřeší ten, kdo na něj upozorňuje.

EEM: Chtěl byste ještě něco říct našim čtenářům?

AG: Ať dobré jídlo vždy zvítězí nad lží domýšlivostí a nenávistí.

Autor: Egon Ervín Misch