Většinou nás zajímají ceny zemního plynu, které platíme. Jistě velkou část toho, co platíme, tvoří různé daně, ale základ jsou dovozní ceny. Dovozní ceny zemního plynu jsou v tabulce 1 (do EU27) a tabulce 2 (do ČR).Největšími dovozci do EU27 jsou Rusko, Norsko, Alžír, Katar a Speciální kategorie, tj. především nákup mimo kontrakty na volném trhu + některé arabské státy, které nechtějí být specifikovány. Nejvyšší ceny jsou z Ruska z důvodů, že většina dodávek je z dlouhodobých kontraktů. Někdy problémem, někdy výhodou dlouhodobých kontraktů je, že obsahuje opce.
Opce na nákup znamená, že dodavatel se zavazuje dodat určité množství v určitém čase. Odběratel opci může nebo nemusí uplatnit. Ale opce není zadarmo. Neznám smlouvy mezi jednotlivými firmami, ale často opce má tvar, že se platí za neodběr plynu, čímž průměrná cena stoupá. Na druhou stranu na volné trhu nemusí být v určitém čase dostatek plynu a z tohoto pohledu opce určitě zvyšuje energetickou bezpečnost.
U dovozu do ČR je zajímavé, že v roce 2011 druhý největší dovozce plynu je Německo a z dovozců vypadlo Norsko. Je to dáno dodávkami plynu z Norska, Ruska a jiných států do Německa, kde s jejich částí na volném trhu obchodují němečtí obchodníci a od nich nakupují čeští obchodníci. V tomto případě je uvedeno jako země původu zboží Německo.
Tabulka 1
Tabulka 2
Autor: Natan
Autor
6 Komentářů
Milý Nátane,
pár poznámek k Vašemu článku. Bylo by dobré uvést zdroj čísel, která uvádíte v tabulce. V Evropě se obvykle ceny plynu uvádějí v EUR/MWh což si asi většina z nás dokáže mnohem lépe představit. Přepočet na t se uvádí většinou pokud se porovnává cena plynu s ropu, případně uhlím a pokud se nemýlím je porovnávána cena energie, která je rovná energii jedné tuny ropy.
Většina dodávek do Evropy se uskutečňuje na základě dlouhodobých kontraktů, které jsou navázány díky cenovým vzorcům na tržní ceny ropy a v menší míře i na uhlí. V těchto vzorcích doposud tržní ceny plynu nebyly zahrnuty. Kde jsou ceny ropy víme :-(.
Tržní ceny plynu v Evropě jsou nízké díky dvěma hlavním faktorům – pokles poptávky díky hospodářské krizi na jedné straně a neflexibilní nabídka díky nutnosti odebrat minimální množství plynu sjednané v dodávkových kontraktech na druhé straně. Mnoho firem proto musí prodávat pod cenou plyn – proto bylo v poslední době poměrně mnoho jednání mezi Gazpromem and velkými evropskými hráči o změně cenových vzorců.
Opce, jak popisujete, zcela jistě neslouží pro bezpečnost dodávek, ale jsou v kontraktech na základě požadavku dodavatelů. Technologicky je velmi obtížné dodávat tzv. strukturovaný (v čase proměnlivý objem plynu) z vrtů z technických důvodů. K tomuto z valné většiny slouží zásobníky plynu.
Bezpečnost dodávek je nejlépe zajištěna tím, že Evropa bude mít plyn z několika různých geografických míst na světě. Česko má poměrně velkou výhodu, že je infrastrukturně napojeno na Německo a je schopno i při výpadku transportní cesty přes Ukrajinu okamžitě nakoupit a dovézt plyn z Německa. I když i tento plyn může být z podstatné části původem z Ruska :-).
Hezký večer,
Vít
Zdravím Natane,
přimlouval bych se za trochu rozšíření článku. Vidíme dovozní ceny plynu, rád bych k tomu viděl koncovou cenu pro spotřebitele a co tedy spolkne distributor, co doprava, co daně.
Jinak plynu je momentálně na světě přebytek. Údajně to chodí tak, že se někde na středním východě vytěží, zkapalní, naloží do lodě, ta vypluje a teprve na moři se řeší, jestli se ta loď nasměruje na Evropu nebo do Ameriky.
mílí Víte,
díky za reakci.
Zdroj dat je databáze Comtrade patřící WTO. prot USD a tuny. Tato databáze je veřejná a data za různé státy by měly být srovnatelné.
O tvorbě cen vím více, ale jde o obchodní tajemství a proto o tom memohu říci více :-( Jistě vzorce tvorby ceny, kdy je navázána na cenu ropy v současné době se jeví pravděpodbně archaicky. dojednání nový vzorec, který je nutný, v dlouhodobých kontraktech je věcí obchodních partnerů. Bohužel, sice v dobré víře, do obchodních jednání o cenách zasahuje Evropaká komise, čímž jako i v jiných případech (např. fotovoltaika)modifikuje tržní prostředí. Na obou stranách jednání jsou gigantické firmy a protože se musí nějak domlivit, tak se domluví.
Na rozdíl od vás si myslím, že dlouhodobé kontrakty přispívají k energetické bezpečnosti. Součástí dlouhodbých kontraktů musí být určité opce. Jak sám říkáte nelze z techologických důvodů těžit proměnlivý objem plynu, zde se dodavatel zajišťuje opcí ve formě minimálního objemu dodávky a platby za rezervaci nakontrahovaného objemu, ale nedodaného. Na druhou stranu dlouhodbý kontrak zajišťuje odběrateli, že v daném čase může odebrat určité množství plynu – opce pro odběratele.
Jistě bezpečnost je také dána dodávkami z různých geografických oblastí. Bohužel těch možností mnoho není. Pravděpodobně současný mix geografických dodavatelů do EU bude i budoucnu podobný. Podle jednoho ze scénářů International Energy Agency budou dovávky do Evropy (myšleno EU + Norsko + celý Balkán) v roce 2020: 3% ze Severní Ameriky, 3% z Jižní Ameriky, 27% z Afrika, Střední Východ 17%, Rusko + Kazachtán + Turkmenistán + Azerbajdžán 50%. V roce 2035: 3% ze Severní Ameriky, 4% z Jižní Ameriky, 29% z Afrika, Střední Východ 19%, Rusko + Kazachtán + Turkmenistán + Azerbajdžán 45%.
Jistě plynovody vedoucí přes Ukrajinu jsou v současné době ve špatném technickém stavu a existuje zde stále politické riziko pro dodávky plynu. To je řešeno plynovody vedoucími z Ruska obcházejícími Ukrajinu. Otázka plynovodů je na samostatný velký článek. Jenom na okraj. Plyn fyzicky teče (mimo extrémní situace) stále stejným směrem. Ovšem účetně k nám může z Ruska přitéci “norský” plyn a naopak z Norska přiteče účetně “ruský” plyn.
Ahoj Tomáši,
o rozšíření článku pouvažuji.
Plynu je nyní relativní přebytek, ale otázkou je jak dlouho a za jakou cenu. Rychle rostoucí obrovské ekonomiky (Čína, Indie, Brazílie a pod.) pravděpodobně velmi rychle schlamstnou přebytky plynu. Dnes Rusko + další země bývalého SSSR dodávají do Evropy asi 90% a do Číny a pod. 10% svého vývozu plynu. V roce 2035 je předpoklad 53% Evropa a 43% Čína a pod. Obdobně je přepoklad, že z Afriky, kdy nyní dodává prakticky 100% do Evropy to bude 52% Evropa a ostatní 48%. A to u Ruska i Afriky je přepokládána vyšší těžba v roce 2020 nšž v roce 2010 a v roce 2035 vyšší než v roce 2020.
Zdravím Nátane,
myslím, že nejsme v rozporu ohledně toho, že dlouhodobé kontrakty v minulosti a také do budoucnosti slouží k zajištění bezpečnosti dodávek. Co jsme ale rozporoval byla “opce” jak ji nazýváte. Ta je dle mého názoru v dodávkových kontraktech opravdu z jiného důvodu. Také souhlasím, že vazba na ropu v cenových vzorcích je v současné době zastaralá. Nicméně si myslím, že v jednáních např. s Gazpromem se podařilo většině jednajících firem pouze snížit podíl vazby na ropu a nikoliv se ho zbavit zcela.
Ještě dotaz k číslům ohledně dodávek do Evropy – ten scénář od IEA je před nebo již po zahrnutí efektu boomu břidlicového plynu v Severní Americe? Podíl 3% mi přijde poněkud malý jednak vzhledem k rozdílu mezi cenovou hladinou v USA a Evropou a také k exportním možnostem USA – množství LNG terminálů, které američané přestavují.
Jinak se připravte na změny v příštím roce – většina plynu přes Českou republiku poteče ze severu na jih :-), z východu cca jenom 10-15%.
Hezký den,
Vít
Odpověď pro Víta,
studie IEA vyšla v druhé polovině roku 2012, takže břudlicový boom v USA zde již je. Je to vidět na tom, že USA budou dovážet plyn pouze z Kanady. Co je ale důležité budou prakticky souběstatčný v zemním plynu. dovoz z Kanady bude pod jejich kontolou.