Zdroj: idnes.cz

Máme zde dle ústavy moc soudní, zákonodárnou a výkonnou. Bohužel nadešel čas bohů a vše se postaví na hlavu.Moc výkonná je vláda. Hradní pán se rozhodl jmenovat vládu parlamentu navzdory. I když zde existovala většina 101 hlasů, prezident si prosadil svou. Já vím, že to většina národa podporuje, to ale ještě neznamená, že to je správně. Následné personální rošády jasně ukázaly o co tu jde – o trafiky pro známé.

Pak tu máme moc zákonodárnou – parlament. Nejnověji prezident prohlásil, že pokud by po předčasných volbách došlo na koalici TOP09 a ČSSD, že by premiéra této vlády nejmenoval. Prý by to byla zrada na voličích. To už pan prezident zapomněl na opoziční smlouvu? Při jeho častých virózách bych se nedivil. Ale především co je mu do toho, jaká koalice vznikne po volbách? Od toho je tu přeci parlament. A je-li zde dostatečná většina, která po volbách jasně vyjadřuje i vůli voličů, tak o čem to proboha mluví?

Třetí mocí je moc soudní. Na nezávislosti soudů je postavena ochrana demokracie. Se soudními výroky sice nemusím souhlasit, ale musím je respektovat. Jinak zavládne anarchie. Některé banánové republiky dokazují, že i soudci mohou přerůst přes hlavu. Ale pak je tu parlament, aby potřebnou legislativou případně mandát soudců zkrátil, dal možnost jejich odvolání, případně omezil jejich pravomoci. Jinak to nejde, tedy až na nás. Pan prezident nám sdělil, že ztratil důvěru v Nejvyšší soud. Co z toho vyplývá? Dle pana prezidenta nejvyšší soud rozhoduje špatně. Tedy pokud prohrajete svůj spor se sousedem o to, komu ta jabloň patří a poženete to s odvoláními až k nejvyššímu soudu, který potvrdí že soudy nižší instance se mýlily a pravdu máte vy, tak se pak nedivte. Váš soused totiž v duchu prezidentova rozhodnutí dojde k závěru, že nejvyšší soud nerozhoduje správně, tedy pravdu má on a prosadí si ji třeba silou. To je jen názorný příklad, kam toto může vést. Jinými slovy se tomu říká začínající anarchie.

Hradní pán zaslepený svou touhou po moci si vůbec neuvědomuje, co vše může způsobit. Nebo si to uvědomuje, ale je mu to fuk. Jeho ego je přednější. Můžeme polemizovat, jaké jsou tu podobnosti s rokem 1948, jaká nebezpečí hrozí, kam to celé může až dojít apod. Ale buďme demokraté a využijme jedinou ústavní možnost jak z této šlamastiky ven. Rozvracení právního systému země by se snad dalo klasifikovat jako vlastizrada. A mohla by přeci padnout žaloba.

Autor: Tomáš Flaška

1 Komentář

  1. woodoo
    3.9.2013 – 28 Elul 5773 v 18:23 — Odpovědět

    Tomáši, mohu-li, president je z Ústavy také moc vykonná. To, co udělal mne nijak nekonvenuje, to ale neznamená, že to nemůže. Není za hranou ani na hraně Ústavy, ta mu to naopak umožňuje. To znamená, že se to může libovolně opakovat, dokud nezměníme její znění. Ústava např. neřestí váhu přímé volby, toť v současnosti nešťastná věc. K čemu přímá volba presidenta, jako kladače věnců? To nedává smysl. Pak logicky, a teď je jedno, kdo je takto zvoleným presidentem, chce více z moci, páč svoji legitimitu odvozuje od přímé volby, potažmo od počtu získaných hlasů. Mimochodem, kolik hlasů získal naproti etablovaným parlamentím stranám v minulých volbách? Neobstojí ani námitka duchu zákona. Ten totiž neexistuje, alespoň v rámci kontinentálního práva, vezkrze pozivistického. “O)

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Repatriace Etiopanů do Izraele

Další článek

Populisti se chystají zaříznout zlato snášející slepici