Beth jsem poznala na jaře 2010 v centru pro matky a děti. Působila velmi elegantně a sympaticky, obdivovala jsem, jak to s desetiměsíčními dvojčaty dobře zvládá. O tři roky později na mě vykoukla z novin. Článek jsem musela přečíst několikrát, než jsem mu uvěřila. Beth o své děti přišla.

Britka Beth Alexander potkala svého budoucího manžela, pana S., roku 2006 v Evropském centru pro židovské studenty v Paříži. Téhož roku se vzali a Beth se přestěhovala k němu do Vídně. V květnu 2009 se páru narodila dvojčata, Samuel a Benjamin.

Beth uvádí, že ji manžel fyzicky a psychicky týral. Násilí stupňovalo po narození chlapců a vyvrcholilo v únoru 2010, kdy pan S., povoláním lékař, zavolal policii a požadoval umístění Beth do psychiatrické léčebny na základě jím vymyšlené diagnózy. Nezávislá policejní psychiatrička vyšetřila Beth a dospěla k závěru, že nejeví žádné známky psychické nemoci. Poté policie vykázala pana S. z bytu, protože usoudila, že ohrožuje Beth a děti.

Panu S. byl vyměřeno návštěvní právo v rozsahu dvou hodin pod dohledem po dobu jednoho roku. Pan S. nicméně zažádal o svěření dětí do péče. Děti žily s matkou po dobu osmnáct měsíců. Lékaři, sociální pracovníci a asistenti z jeslí potvrdili, že se matka o děti řádně starala a děti se dobře vyvíjely.

Během soudního procesu si soudkyně vyžádala psychologický znalecký posudek na oba rodiče a děti. Později vyplulo na povrch, že soudní znalkyně nebyla nezávislá a pracovala ve stejné nemocnici, kde dříve pracoval i pan S.  Dospěla k závěru, že děti byly retardované, protože neužívaly 200 slov ve dvou letech věku. To přesto, že je viděla ve věku 14 a 16 měsíců.

Soudní znalkyně dále prohlásila Beth, vyučující na univerzitě, za psychicky nemocnou  a se sníženou schopností vychovávat děti. V červenci 2011 svěřila soudkyně děti do péče panu S. Beth nebylo dáno právo návštěv a trvalo osm týdnů, než děti opět uviděla. Poté získala šest návštěv v měsíci bez přenocování a víkendů.

Podle Beth se pan S.  o děti řádně nestará.  Chlapci většinu času tráví se dvěma filipínskými chůvami, které umí jen velmi špatně anglicky a německy. Děti jsou zanedbané, do čtyř let nosily pleny a nyní, několik týdnů před svými pátými narozeninami, stále nemluví. Beth je přesvědčená, že jsou traumatizované po náhlém a násilném odtržení od matky.

Rodina pana S. má známé na vlivných pozicích, jednou z nich je soudkyně zemského  soudu T., která se rovněž zapojila do sporu a ovlivňovala průběh řízení.

Několik svědků, kteří v kauze vystupovali na podporu Beth, bylo následovně zastrašováno a vydíráno za účelem vzít svou výpověď zpět .

*K svěření dětí do výlučné péče pouze jednomu z rodičů dochází v Rakousku  pouze tehdy, když by společná péče obou rodičů byla v rozporu se zájmy dítěte.