Měli bychom spíš říci šestko-semička. Devadesátka  byla ta slavná Foglarovka, kde se hoši tužili poměrně tábornicky a tedy až na výjimky fair play.

Snad ani neočekávejte příliš veliký posun v rámci tajemství  detenčních nápisů v kurovické tvrzi . Víc než to,  že jde o podpisy zadržovaných či osob držených z nějakého důvodu  v detenci, se nám odhalit nepodaří. Snad,  aby nám zbylo něco k objevování také na ty časy, kdy už na věčnosti bude možno sáhnout ke zdrojům naprosto dokonalým a  takříkajíc „bejt přímo u toho“.  A tehdy se spolu s námi bude rdít i teta Wikina – ona zas nad svými vlastními historicko-literárními hříchy.

Mnohem zajímavější než zjištění, že kdosi v roce 1657 držel z nějakých důvodů skupinu židů na neobydlené a neutěšené tvrzi, byl vývoj celé šestko-sedmičkové kauzy. Uvědomme si, že poprvé je nápis zmíněn již v roce 2015 –  v pravda odborném sborníku. Ty nemají takový nákload jako některé lidovější periodika, na druhou stranu si ale potrpí na svoji odbornost. Nebýt festivalu Ha-Makom, televizní práce a jistých pochyb, zůstal by ve sborníku natrvalo, bez větších komentů a hotovo. Takhle se jako blesk – ne nepodobný znaku „zajin“ – daly věci do pohybu doslova kouzelně. Velmi užitečný „flame“. Žel až tři roky po publikování prvních zmíneko nápisu.

  1. a) Šestka nebo sedmička? – Pravda, pravdoucí. Je to sedmička. Ale právě až poté, co si seřadíte všechny další ukazatele. I pan velvyslanec i dva kluci z jeho ochranky ji četli bez uzardění jako šestku. Dokonce jsem se s tím holohlavým o to vročení „hádal“.  Teprve když přispěje svojí troškou do mlýna Danny Polakovič, jsme zase o kus dál. „Nápis je datován na pátý den před parašou Bamidbar, tj. ve čtvrtek 10. května 1657. Vročení je potvrzeno i u prvního (horního) nápisu, kde bylo použito chronogramu „zajit“ (oliva), jehož číselná hodnota je 417 – tedy pět sedmička.
  2. b) Šuplata se otvírají. Datum bychom měli. Teď ještě zjistit, kdo vlastně v kurovické tvrzi židy zadržoval, jako Židy a proč. Jak již bylo zmíněno v prvním článku, chtělo to ověřit si, zdali se autoři podepisovali do čerstvé omítky, anebo u do omítky starší. A vida – do 48 hodin potvrzeno, že omítka je nejméně o třicet let starší. Možná tedy ještě z dob lobkovického držení tvrze. Místní Židé to tedy nebyli. Přinejmenším ne místní zedníci. Ale s největší pravděpodobností to nemohli být ani vazebně zadržovaní. Tedy židovští provinilci. Proč?

Má to jeden háček –  podotýká Karel Bartošek  – kdo byl ve sklepě holešovského zámku, ví, že tam jsou prostory jako v menším městě. Máme zápis tuším z roku 1657 (kurňa, to je zase shoda), kdy Rottal dělal takovou předkolaudaci zámku a pozval tam různé papaláše z Moravy (včetně opata zábrdovického kláštera) a ten opat tu třídenní slavnost shodou okolností popsal. Na její vyvrcholení nechal Rottal přivést ze sklepení zámku více než třicet vězňů, z nichž někteří propadli hrdlem a za přítomnosti těch papalášů jim v Sala terreně udělil milost. (Nero s Calligulou by šli asi ještě dál, ale zacákejte si krví kolaudované omítky!)

Že by tedy v kurovické tvrzi, o které v sedmdesátých letech onoho století píšou, že je volně přístupná a zpustlá, někoho věznili je dost nepravděpodobné.  Proč zařizovat filiální vězení (i ostraha něco stojí a nutno ji zaplatit), když měli opravdu velký nadbytek detence přímo na zámku.  Zcela prokazatelný.

A tehdejší přístup byl „rychlý“. Udělal jsi něco menšího – šup s tebou do městské šatlavy (která byla na dvoře domu tuším 36 na náměstí – původní radnice – nyní jsou tam chovatelské potřeby). Udělal jsi něco horšího –  tak to je hrdelní zločin – šup s tebou do naddimenzovaného zámeckého vězení. I když Židé asi chodili přímo do toho zámku, neboť na ně se jurisdikce křesťanského rychtáře nevztahovala – podléhali přímo panu hraběti.

Takže vězni v Kurovicích bude, myslím, slepá cesta…

  1. c) Kurovice coby Rosice ? Další paprsek světla přináší Danny Soukup z olomoucké judaistiky: Chceme-li nápis interpretovat správně, např. v kontextu utečenců z Polska (v Holešově se leccos rádo hodně, někdy až příliš „hodně“ točí jen a jen kolem Šabbateje Kohena – jedovatého autora), pak hraje roli každý měsíc. V léte 1657 už bylo po masakrech. Umístění Źidů ve vrchnostenské tvrzi bych spíš vnímal jako … karanténu nově přišedších. (Dodávají už jednomyslně Karel Bartošek a Danny Soukup).
  2. d) Summa summarum: Za „bombu“ skutečně mohou uprchlíci. Jak vidno, nikdo se s nimi tehdy nemazlil, ovšem to ani s vlastními poddanými ve sklepeních holešovského zámku. Nicméně vodu a střechu nad hlavou dostali – dokonce i od krutého a lakotného feudála. Dnes by nejspíš ostrouhali.

Co je ale dalším přínosem malé peřejky zájmu o nápis uprostřed okurkové sezóny pro většinu médií, je odkrytí osmi vrstev omítek našeho historického světa – respektive světa historiků.  Pojďme si to sečíst.

Kolega publikuje v „našem“ sborníku článek. Jeho obsah mi připadá podivný, vím, jak bych na to šel já, ale nezasáhnu, počkám si, co a jak dál.  Ono jako obvykle nic. Možná s kolegou někde na chodbách našich ústavů a archivů prohodím pár slov, ale esa mám pěkně v šuplíku. Kdyby ho náhodou chválili moc, vytáhnu je. Kdyby ho náhodou někdo pohaněl, vytáhnu je taky, abych ukázal, že ačkoli je to v „našem“ sborník – a ten je jako všechno na světě demokratický  – přesto už dlouho „odborně“ pochybuji. No a teprve, když se semele mela, vytasí informace všichni – spíš jako šavličky, než jako to, k čemu sloužit mají – a problém se vyřeší do osmačtyřiceti hodin. Ať žije synergie!  Nebyli jsme jiní ani v tom roce 1657, ale budem. Věřme si. Už kvůli té Wikipedii za turniketem.

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Nastražili bombu uprchlíci?

Další článek

12.8. Den židovských památek