Je tomu přesně měsíc, kdy jsme zažili právě ono “přenesení významu do doby jiné”, a jako stránky jsme to my, i naši čtenáři odskákali “zavirováním” shekelu..

Dobrý textík Heiderův s odvolávkou na řečené rebem Ovadiou Josefem, byly doplněny kvalitní diskuzí (vyjímám sebe) a v podstatě připomněl, že rabín Ovadia hovořil o mesianistické době…Diskuze je stále pod “lašon 02″, a přestože téma zapadlo a ani Liga proti pomluvám páně Foxmannova se k textu nevrátila, chci přičinit pár poznámek, s nimiž se mé alter ego zabývalo na stránkách erecu…
Jde totiž o to, že rabín Ovadia Josef byl vylíčen jakožto nesmiřitelný, neřiditelný a b-h ví jaký stařec. A s ním celá sefardská cháska, k níž vzdáleně také patřím. Velmi pravdivě v posledním příspěvku reagovala paní Hana Meyer (na konstatování jiného sefardského rabína ) a potvrdila, že ani ona by nemohla vkročit bez nebezpečí do arabské čtvrti (třeba tzv. Ramalláhu), aniž by riskovala úraz. Nebo, v případě muže s kloboukem, nebo snad i v kaftanu -smrtí. Ukamenování je ponížení, končící žádoucím nebytím protivníka. Přenesme se ale přes trýzeň vzájemného ponižování (na jedné straně kamenovaní vojáci IDF a na druhé arabští studenti, cítící se poníženi na checkpointech), a podívejme se, jak ono historické přenesení TAKÉ probíhá. Musím připomenout, že údajná slova o gojjim potvrdila redakce Haarecu marylandská dopisovatelka a vedoucí kanceláře v U.S.A. paní Nataša Mozgovaja.

Ta jediná byla mateřským listem, jako původce zprávy, jmenována. Považuji to za podstatné, protože Mozgovaja se dlouhodobě věnuje americko-izraelsko-ruským vztahům, a pokud si dobře pamatuji, psala i o rituální lázni, kterou v Birobidžanu letos na konci jara podstoupil prezident RF, Dmitrij Aaronovič Medveděv.

Zpráva o Ovadiově reflexi tedy byla určena Američanům. Proč- není důležité. David Ben Gurion si přál těsné spojenectví Američanů a Izraelců, a jsou síly které pracují na pošpinění všeho izraelského, ve prospěch všeho palestinského. Přesto-anebo právě proto jsou to Rusové, kteří se pustí do oné dějinné transpozice, a zatímco Židům neprojde, Rusům prochází. To je právě jeden z pramenů militantních výroků, který Mozgovaja, jako ruská Židovka, mohla znát, a jimiž posloužila záměru svého levicového listu. Slyšela, co bylo řečeno v široširé matičce Rusi pro sto milionů věřících, a nalezla podobný výrok Ovadii Josefa. Přesně jeden kalendářní měsíc před publikováním “zprávy” o Ovadiových tvrzeních o mezcích, 20.září 2010, přelétal

Nejsvětější Patriarcha Moskevský a vší Rusi, Kirill II. RF a dával rozhovory (nejen v letadle) novinářskému doprovodu, televiznímu kanálu “Rossija” pak zvláště. Poslední otázka zněla:” Vaše Nejsvětější Svatosti, sociální problémy udeřily velmi silně na autentické, původní národy Severu. Řekněte nám prosím, jaké postoje zaujímá Ruská Pravoslavná Církev k národům Severu a jejich ochraně?” “Po celé své dějiny”, odpovídá Kirill II.” Pravoslavná Církev opatruje jména znamenitých raněapoštolských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V určitém smyslu slova jsme církví Cyrila a Metoděje. Vyšli z vírou osvíceného řeckořímského světa a vydali se kázat ke Slovanům. A kdo to byli Slované?( A kto takie byli slovjaně?) Byli to barbaři. (Eto barbary). Lidé, hovořící nesrozumitelným jazykem, lidé podřadní (…eto ljudi  vtorogo sorta), téměř zvěř. (eto počti zver).

A k nim přišli osvícení mužové, přinesli jim světlo Kristovo a učinili to, co bylo skutečně podstatné-začali se s těmito barbary bavit v jejich jazyce, vytvořili slovanskou abecedu (azbuku), slovanskou gramatiku a přeložili do tohoto jazyka Slovo B-ží”
zde.

Slova Kirilla II.a jejich výbušnost jsou nesporně stejného řádu, ba vyšší, než slova reba Ovadii Josefa. Jsou historicky vztáhnuta k příchodu věrozvěstů C+M po roce 861 obč.let., kteří, podle Haleviho, dosáhli jen christianizace zemědělců  Chazarské říše, před nimiž ovšem v sedmém století zdejší Slovany edukoval židovský (snad územním původem franský) kupec Samuel řečený Sámo  a to ve značném předstihu před christianizací Rusi v r. 988 obč. letopočtu, (za Vladimíra I). Prvním křesťanem na Rusi vůbec byl druhdy svatý Ondřej, učedník Jana Křtitele a člen Kristovy družiny. Žid, plavící se po Dněpru, a umírající na kříži, dnes nesoucí jeho jméno. Slova Kirilla II. by se také dala “nekřesťansky” zneužít, leč právě to není cílem vysvětlení. Když Ovadia hovoříl o mezcích a Kirill o “slovanské zvěři”, šlo o projekci a transpozici. Srovnání minulého a dnešního, přičemž míněno je “ono minulé”.

Mějme to na paměti, budeme-li srovnávat a vysvětlovat věty duchovních a jejich současný “politicko-lidský rozměr”.

Autor: Herbert Stavinoha

Přečtěte si také od autora: Tchajwanizace americké politiky vůči Izraeli