U „turniketu“ to bude  určitě zajímavé.  Bůh možná není, ale „turniket“ ano. To není falešná útěcha ani bigotní „nadějička“. Jinak to být nemůže, protože duch a duchovno tady jsou. Ať už se k ním chodí přes tunely plné světla, náboženské ideologie nebo obyčejný strach ze smrti. I když pro nás, co něco schováváme, to tam u turniketu bude docela krušné. Skoro až do trapna a k slzám. A co teprve za turniketem!! Až nás nečekaně doslova porazí (či na kolena srazí)  paprsky těch jednoduchých tajemství.

O kterých jsme kdovíjak složitě a často i „bojovně“ špekulovali, místo abychom za nimi šli už tehdy, kdy jsme se ještě mezikonfesně  a především zbytečně handrkovali, kdo má lepšího a košernějšího pámbíčka.

A u všech z nás bude rozhodovat pohnutka. U těch co dali vyvraždit Valdenské, upalovali tzv. čarodějnice, hájili fundamentalisticky a zarytě šestidenní stvoření či Šestidenní válku. Anebo dotáhli princip „milchig-flajšig“ až do té míry, že pokud si vůbec někdy dopřáli slepici na paprice, tak jedině s dokořán otevřenýma oknama a krabicí kokosového či sojového mléka pěkně viditelně sousedům na očích. „Ne, my pro všecko na světě nehřešíme!!“

Nesoudím, neposmívám se. Soud nám totiž nepřísluší. (Můj je soud a moje také odplata, učí nás Big Boss v tóře). Nám přísluší pouze soudnost. A úsměv je lepší než výsměch.  O všem rozhodne pohnutka. A naše i jejich míra poznání.

Starý dobrý princip milosrdenství a soudu. Ten se dá tříbit a pěstovat jedině studiem a konáním (tóry). A právě proto je tzv. zanedbávání „dělání“ tóry – *bitul ha-tora, vnímán jako svévole a tedy přestupek.

Právě proto, že kdo si blbě přečte pokyn „Vyhladíš je jako proklaté“, může chybovat. Dokonce fatálně.  Ale ačkoli neznalost zákona v tradici (na rozdíl od moderní legislativy) omlouvá, a dalo by se namítnout, že středověce tmářský křesťan „směl“ ještě netušit, příliš mu ta omluva či výmluva nepomůže. Ta tradice tu už dávínko byla.  Stačilo se jí neštítit a naopak ji studovat. Tu Ježíšovu. Tu židovskou.

Ale já bych dnes rád zašel (jako obvykle a často) k nabourávání samotné fundamentální víry. Dokud je ještě čas. Ještě před turniketem.

Protože víra vnímaná jako identifikace sebe sama s nějakým směrem, jako deklarace vlastní náboženské praxe a pietismu, je obrovské osobní prokletí. A z pohledu tóry dokonce praktikou modloslužebnou. Ten nestoudný paradox, když nedokonalá a nezřídka zamindrákovaná hnida prohlašuje : „Věřím v Boha!“..

Přivedla mne k tomu opět jedna z nenáhod, kdy na obrazovky dostal Matěj Hádek coby Mistr Jan. Protože od kacířů Wicklefa a Husa je (díky filmu Jan Hus i v povědomí veřejnosti) už jenom krůček ke kacíři numero Jedna – Martinu Lutherovi. Obdivuji ho, ale příliš rád ho nemám. I když se ho snažím pochopit.

Nejde mi tak ani to, no natropil katolíkům, ale o jeho antijudaistické postoje. Reforma tehdejšího katolicky etablovaného světa (dnes bychom řekli státního anebo euro-katolicismu) pro něj byla jeho hlavním posláním. A tím, že ji začal spatřovat v tzv. „ospravedlnění z víry“, musel se zákonitě  stát antijudaistou. Antisemita nebyl, ale judaismus mu zatraceně překážel. Brzy pochopíme proč.

Jelikož Lutherovi, jak známo, překáželo kdeco. To už se tak každému rustikálně založenému vzdělanci stává, že všechno, co nezapadá do té jeho teorie, překáží. Po šuplících teologických škamen se mezi nalepenými žvýkačkami určitě najde i klasický drb o tom, jak by byl Luther nejraději z Bible vyrval tzv. Slaměnou epištolu. Slaměná epištola neboli list Jakubův, kde se ve druhé kapitole dočteme prohlášení, že „víra bez skutků je mrtvá“. To by ale znamenalo, že tu nějaké skutky k legitimizaci víry asi jsou… Jenže, kdyby bylo k ospravedlnění člověka zapotřebí to, co učí tóra, tedy pochopení, lítost a snaha o nápravu – a z ní pramenící skutky,  pak najednou  Lutherovo ospravedlnění z víry tak trochu neplatí.

K těm tehdejším (Lutherovi nepasujícím) skutkům nepatřily jen pokyny Nauky (tóry), ale třeba i způsob přijímání, respekt k hierarchické supremaci apod. A pochopitelně odpustkový kšeft a skandál. Stejně po selsku, jako i nám, mu připadalo směšné, jak může někdo stejně nedokonalý jako my sami odpouštět naše provinění (zpravidla za prachy či jiné počitky). Nerozmazávám to tu proto, že byste to nevěděli, jen proto, že mu na to bylo odpovídáno z druhé strany jiným pošetilým peklem . tedy argumentem o „tajemství víry“. Každý na webu dostupný katechismus nás poučí o tom, co všechno toto „tajemství“ odnáší.

Proč to všechno povídám? Kvůli okurkové sezóně?  Nikoli. Především proto že ta víra, ospravedlnění z ní a dokonce jí protistojící „tajemství víry“ jsou nesmysl, za předpokladu, že nám chtějí posloužit k tomu, abychom se vymezili. Proti Lutherovi, katholíkům, ostatním, „nenašim“.

Jak méně krve (možná) mohlo vytéci, kdyby i Luther věděl to, co možná ještě tušil Hus. Že ta víra je vlastněvěrností. Komu nebo čemu, to už záleží na vás a na našem poznávání tóry, nicméně jsem-li věrný dobrému Pastýři, pak spolehlivě překousnu i nějaké to tajemství věrnosti, a dokonce zcela (za-turniketově) pochopím i ospravedlnění z věrnosti. A nechám je klidně vedle sebe, nikoli proti sobě. A jejich horlivé zastánce jakbysmet. Tedy pokud mi pro moji cestu za věrností Tomu Čemusi nezačnou rozbíjet barák, hlavu a rodinu. A to plat bez výjimky i na jinověrné – pokud je i sebe začneme pozorovat a také posuzovat podle tóry. Jsou-li věrní, i když jinak, pak nejsou nebezpeční, jsou to jenom jinověrní – „jinakvěrní“.  Pokud věrní nejsou, pak jsou stejně nebezpeční jako každý nevěrný věřící a ospravedlněný všemi „tajemstvími“ ….

5 Komentářů

  1. danny
    29.7.2015 – 13 Av 5775 v 09:21 — Odpovědět

    -nechám ich kludne vedla seba,nie proti sebe.
    Napadli ma slová s Lessingovho Múdreho Nathana:Nathan,ktorý sa vrátil z dlhej cesty po krajinách kestanov,muslimov,židov,má povedat,ktoré z troch náboženstiev je najlepšie.Odpovedá podobenstvom o mužovi,ktorý vlastnil prsten,dedený z generácie na generáciu a zaručujúci je majitelovi lásku ludí aj Boha.(ešte ho nestihli zničit,smile).Tento muž mal však troch synov,ktorých rovnou mierou miloval.preto sa rozhodol vyrobit dva prstene falošné,aby sa dostal každému zo synov.Samozrejme,že po jeho smrti sa synovia začali sporovat(kulantne povedano),ktorého prsten je pravý.Ked sa obrátili na radu k sudcovi,ten im odpovedal:žite tak,ako by ten váš prsten bol pravý,a ten,kto vynikne nad ostatných pozná,že on je tým štastným majitelom."(koexistencia,to naznačená,rôznych podôb.Aj viery?smile)
    Ked sa ,,ospravedlnenie z viery",trošku inak prečíta,taj je poho.Credere je (v pôvodine)záležitostou srdca.Ked VERIM Ježišovi,Hospodinovi(nie ,,V" Jeho),tak sa od neho učím(imitatio Dei)a ako ..vyučený" aj konám.Takže.smile

    2
    0
  2. josh
    29.7.2015 – 13 Av 5775 v 12:16 — Odpovědět

    viera gr. pistis – nachadza sa aj v pavlovej nauke o ospravedlneni "dia pistis a ek pistit" preklady maju obrezany z viery /ek pisteos/ a neobrezany skrze vieru /dia tes pisteos/…ale??

    gr. pistis – viera je vlastne termin pre slovencinu a cestinu neprelozitelny, lebo vyjadruje oboje v jednom vernost, spolahlivost vieru – instantne 2 in. Je teda vhodne pri citani textov a pavlovej nauky o ospravedlneni dia pistis, "skrze vieru" si to uvedomit uvedomit…a nenechat sa zavadzat, a navyse kludne tam mozme prelozit a bolo by to aj spravnejsie
    …skrze tu vernost – dia tes pisteos

    …co je ale zaujimave ze pavol v liste rimanom kraca v tych myslienkovy stopach ako aj Achab…rim 3, 29 – 31
    uci o jednom Bohu, zidovskom, ktory ma jeden zakon pre vsetkych a cez neho aj ospravedlnuje vsetkych a pavol sa u vernosti a inovernosti hraje aj s predlozkami "ek" a "dia" teda z a skrz pistis alebo z a skrz vernost…konkretne pise – obrezaneho Boh ospravedlnuje z vernosti zakonu a neobrezaneho skrze vernost /pistis/ zakonu, co je ale pre mna najzaujimavejsie, Pavol sa pridanim clena "tes" u vernosti neobrezaneho poistil, aby nedoslo k zamene o aku vernost u pohana ide, ze to nie je slepa viera ale "TA", "tes" ta sama vernost ako u obrezaneho, "dia tes pisteos" skrze "tu konkretnu vernost"…a potom v dalsej vete navazuje presne na ten termin a pyta sa, ci snad u toho, ktory je ospravedlneny "dia tes pisteos" rozlisene aj chybajucim clenom porovnaj "ek pisteos" rusime zakon? /mojzisov, tora, principy/ odpoveda: naprosto a vobec nie, len toto nie, naopak zakon potvrdzujeme…teda aj s celou vernostou vsetkym principom a pravidlam

    0
    0
  3. alexandr babic
    29.7.2015 – 13 Av 5775 v 13:34 — Odpovědět

    to je jiste zajimave tema jakym zpusobem vytvaret zakony a komunikaci ve spolecnosti
    ruznych ver a ideologii.
    jak se maji navzajem (ne)presvedcovat o sve pravde a jak daleko ma presvedcovani zajit.

    co kdyz ma nekdo pravidla, ktera se nedokazou snest s jinymi pravidly?!

    1
    0
  4. danny
    29.7.2015 – 13 Av 5775 v 16:54 — Odpovědět

    na znášanie pravidiel,taký malý archetyp správania.Traja ,,anjeli"navštívili Abrahama.Poskytol im pohostenie a oni jedli.Vyvstáva otázka o jedení u anjelov.Ale ako hostia prijali Abeho,,zvyk" a pojedli.čiže právo domáceho je nadradené aj anjelom.A čo už ludským hostom.smile

    1
    0
  5. acb-holešov
    30.7.2015 – 14 Av 5775 v 10:35 — Odpovědět

    be*H

    Pánové všem díky za věcné doplnky a krásný dialog. U Joshe jen malé doplnění, apoštol Šaul kráčel přede mnou, tož to spíš já v jeho stopách :)) Pokračujme pánové, život je krátký ale krásný -acb-

    1
    0

Napsat komentář: josh Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

S islámisty bojujme všemi prostředky!

Další článek

Jiný kraj – jiný mrav