“Konvičko, jsem moc ráda, že souhlasíš s rozhovorem. Přece jen v této obtížné době není vůbec snadné být veřejně vidět. Řekni něco krátkého o sobě, jak se charakterizuješ?”

“Už na mém vzhledu musí vidět, že miluju přírodu.”

“To ano. Vypadáš zvláštně. Ale proč zrovna zelená?”

“Máš pravdu, každý se mě na to ptá. Ale nebezpečí se musíme postavit. Mým cílem je ukázat to nebezpečí co nejvíce očím.”

“Co ty vlastně o našem nebezpečí víš?”

“No, zas tak moc toho není, ale znáš to; i s malým kašpárkem jdou dělat velké věci!

Jako důkaz své úspěšnosti v tom, co dělám, se můžu pochlubit několika přívrženci. Jako je jich samozřejmě mnohem víc.

Jak můžeš vidět, ani zdaleka nedosahují zdaleka mých rozměrů, ale jak už jsem řekla výše o tom kašpárkovi…”

“Konvičko, jaké tedy navrhuješ řešení toho našeho celostátního a vlastně i celoevropského problému? Musíme přece tu naši rodnou hroudu nějak ochránit.”

“Jo, to jo. To je pravda. Navrhuji konečné řešení, které jediné nás může zachránit. Tady by byl malý kašpárek málo. Chce to pořádného kašpara.”

“Konvičko, můžeš být více konkrétní?”

“No, to jo, to můžu. Prostě žádné stačí když kape, chce to pořádnou průtrž. Nesnáším sluníčko. Pak svolám všechny své přívržence a jdeme zalévat. Úroda bude zachráněna.”

“Konvičko, chceš něco vzkázat našim čtenářům?”

“Ano. Nemám rád sluníčko. Sluníčko je můj nepřítel!”

“Konvičko, moc děkuju za rozhovor a přeji všem čtenářům hodně deště, který se k nám žene od západu.” 

PS: Jakákoli podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná a veškeré postavy  jsou smyšlené.