A je to. Hysterie  kolem uprchlíků se uklidňuje a pomaličku po ní zbývá už  (naštěstí) jen špína v konvičce. Bez pogromů, bez ublížení dětem. Jen železné tyče v oknech brněnské mešity a trochu té opravdu ryzí nenávistné cizoplachosti, kterou si tu a tam někdo připne na klopu, aby byl „vidět“! Pravda i tohle bahno je dost nebezpečné, ale pokud k němu budeme přistupovat systémem „Machne Elokim“, zvládneme i je.

Připustíme-li si totiž, že nejen  mohutný nápor většiny uprchlíků  dostat se do rozmazlující náruče matky Angely (Merkelové), ale  vlastně celý náš život, jak učí halacha, je cestou, pak je systém „Machne Elokim“, tak jak ho najdeme v „Modlitbě na cestu“  zatraceně prospěšný každému z nás. A to i tehdy, sedíme-li doma u kamen.

Tam v „Tefila ha-derech“, tedy již té zmíněné modlitbě na cestu, se totiž v pasáži „wa-jomer Jaakov“ dočteme názvuku biblického příběhu, kdy se praotci Jaakovovi zazdálo, že slyší jakési bouření, křiky a lomoz (možná i hysterii a pupulistické demonstrování), a právě kvůli tomu pocitu nazval ono místo Machanajim (vojsko Vznešeného). Potkali se tam s ním totiž Panovníkovi andělé (gn 32:1-3). Možná na něj dokonce „dolehli“. Každopádně je zahlédl. Anděly! Navíc ve chvíli, kdy měl sám svých vlastních starostí plnou hlavu. Právě se jen taktak usmířil se svým tchánem Lavanem a to před ním leží ještě horší oříšek. Setkání s bratrem Ezau, o němž vůbec netuší, jestli mu  brácha odpustí, anebo ho zabije. A přesně do tohoto okamžiku, do tohoto psychického stavu,  za ním Sladký požehnaný posílá ty anděly. A Jaakov je vidí. A natolik ho to převálcuje, až jen plný obdivu vydechne „machne Elokim ze“ (vojsko Hospodinovo).

Možná to bylo taky úplně jinak. Jaakov prostě vyrazil na další cestu a najednou mu došlo, jak je sám maličkatej ve srovnání s rozlehlou pouští, jak je krajina a celý život vlastně nádhernej, a že už jen tyhle skutečnosti jsou vlastně „machne Elokim“.

Naše Moudré hodně zajímalo, kteří andělé to vlastně byli a co na nich bylo k vidění, že to praotce Jaakova tak sebralo.  Přímo z bible to ovšem doložit nejde. Ostatně proč taky. Ona je s anděly vůbec poměrně potíž, protože  bibli jde především o naše nitro, naši morálku a naše vnitřní formátování sebe sama k chuti formátovat svět i navenek.  A tak se musely ozvat midraše, které dodávají krásnou metaforu – z níž se potom narodil celý ten systém „Machne“. A navrhují – udělej v tom verši dvojtečku dřív. Nečti: „I pravil Jaakov, když je uviděl…“ (Wa-jomer Jaakov ka-ašer raam), ale pouze „I pravil Jaakov“ (Wa-jomer Jaakov)!  Jaakov a jeho přímá řeč  potom vlastně zní –  „Ka-ašer RAM, machne Elokim ze!“ tj. : Jestliže budou jako R.A.M (ka-ašer raam), to je  skutečné vojsko Hospodinovo!“.

A najednou je člověk, který se hádá s tchánem, bráchou anebo sám se sebou o svůj postup k imigrantům anebo o cokoli jiného, zcela v obraze.

R.A.M. – je  přece zkratka! Kryptogram tří principů, tří andělských vlastností a také bytostí – totiž Rafaele, Uriele a Mikaele. Rafael má v gesci pomoc a uzdravení, přímo tam ten hebrejský kořen „rafa“ (uzdravit, léčit, zajistit účinnou pomoc) slyšíme.  Uriel je andělem vhledu, jasu a světla „or, uri“ a jméno Mikael lze přeložit „Kdo je jako Vznešený? Kdo se chová podobně jako On?“  (Hrdina a rek Gabriel je potom přes komunikaci mezi nebesy a lidmi, jak se to od židů okolo Mediny naučil i autor Koránu.)

A skutečným vojskem Vznešeného se stávají právě jen v tomto pořadí. Raffael – Uriel – Mikael. Nejdřív se pokus uzdravit, pak si v situaci udělej pořádek (světlo) a ejhle, najednou se budeš chovat skoro jako bůh.  Něco podobného i když daleko jednodušeji učí i galilejský tesař v příběhu o Samaritánovi a nakonec  ve stejném duchu i prosté české přísloví: „Kdo rychle dává, dvakrát dává!“

Pochopitelně tóra je komplex, tak ani u toho účinného rafaelovského dávání nesmím dávat bez světla. Už proto ne, abych se nakonec nestal tím, který o dar bude žádat. Odpovědnost neseme nejen za druhé! Ale není nutno hysterčit.  Ono, když se rychle dá, je pořád dost času urielovsky sledovat, zda jsem dal sklenici vody a kus chleba potřebnému, anebo házím perly sviním. Nejdřív ale musím dát, pak teprve svítit na detaily.

Jen tak to léčí vesmír i nás samotné. Protože i my sami jsme přeci také samostatnými vesmíry. Natož pak naše děti, které má občas nějaká Konev potřebu chránit před zkázou zkázou těch odlišných. Člověk (adam) bez jiskřičky Stvořitele v sobě (bez alef) je jen pára, trocha tělních tekutin (dam), vesmír bez vojska Hospodinova, vesmír bez uzdravení, světla a mravnosti, je k ničemu. Může být pořád stejně krásný, jako ta poušť, ale je prázdný. A nepřetrvá…

A nejen tóram ale také i „machne Elokim“ je komplex. Použitelný na každou životní situaci, na všechny kbelíky, hrnky i konvice. Tedy i pro případ, že by se nám tu zase měl objevit nějaký moodroký doktor Sládeček ve spojení s jinými fašity. A začal lákat čeledíny na zámek. I takového bude asi potřeba se jednoduše pozeptat:  „Uzdravuješ? Máš v tom jasno? A je to mravné?  – Rafael, Uriel – Mikael?“  Jestliže ano – uvidíme. Ne-li, není li nad tebou ani v tobě anděly vidět, tak děkuji pěkně. To je trochu podezřelé… Systém „machne“ pomáhá řešit mnohá zdánlivá dilemata. I nejsložitější volba je v podstatě jednoduchá.

Tefila ha-derech. Přeji nám šťastnou cestu. Životem.