On se pro štolpíky český ekvivalent hledá poměrně těžko a doposud se nenašel. Jungman by to asi přeložil jako „škobrták“, tedy kámen o který je potřeba zakopnout. Zakopnout skutečně nebo jen očima a duší.

A zpočátku to tomu tak bylo. Geniální a a židovské „vypravovat budeš svým dětem“ krásně napasované rozhodnutí podniknout cosi, o co by oko a zvídavost kolemjdoucího škobrtly. Vytvořit netradiční památník, bez parků, piedestalů a veřejných soutěží na předem vybraného vítěze.  Není divu, že si štolpíky brzy získaly sympatie i dobrou vůli vznikat, objevovat se a být osazovány. Jenomže to bylo jen na  počátku.

Podobně jako s biblickým stvořením, kdy na počátku taky B-h viděl, že aj všechno je dobré, než se to během prvního vesmírného erev šabat zvrtlo. Adam se svou polovičkou zapomněli, že nejsou korunou stvoření a že jim nepatří zhola nic, a protože ovoce bylo na pohledění tak libé (a oni měli autorská práva na svobodu i na vesmír), vzala tedy žena a dala okusit též Adamovi.

Nejinak je tomu i se štolpíky. Zkuste si je nagooglit tady v zemích Koruny české.  Nemyslím ty dopopsud osazené kameny, ale někoho, kdy by tuto myšlenku propagoval a spolupracoval s případnými zájemci.  Marno. Ani o ně neškobrtnete. Proč asi? Protože i autoři tohoto skvělého nápadu s pocitem že mají autorská práva na svobodu a na svět podle Pragmatika a hlavně na svůj nápad se štolpíkama, poněkud lpějí na tom, aby všechna dobrá vůle směřovala k nim?

Do jisté míry mají samozřejmě pravdu. I Ester mluvila ke králi, jak dobře víme, jménem Mordechajovým. Autorskou myšlenku Guntrovi Demnigovi nikdo neupře. Už nikdy. Je jednou provždy jeho a my další budeme napodovatelé a pouzí následovatelé. A taky tu a tam odpůrci – jak jsme už kdysi na Shekelu psali. Naštěstí v Třebíči už štolpíky zasadili a snad se tam taky – navzdory UNESCO-chráněné dlažbě a pocitu, že Třebíč pro židy už před štolpíkama udělala dost – utěšeně lesknou a plní svůj účel.

Nejsem, žel, ani zlatokop ani zlatotepec, a tak neodhadnu, jestli 120 EUR za kostku je hodně anebo málo. Já kupoval mlíko ještě za 2 koruny a litr, a ačkoli žiju v zemičce, kde je kilometr dálnic nejdražší na celém světě a ceny určitě poposkočily směrem nahoru i jinde, přijde mi ta stodvacítka za materiál docela jako darda. Ale třeba někdo odpoví a poradí. Aby byl ustanoven spravedlivý soud a opět zavládla harmonie.

Faktem zůstává, že tím, jak je ten nápad skvělý, je zájem tak veliký, že umělci už pomalu musí uvažovat o sériové výrobě.  Šedesát jedna tisíc štolpíků od roku 2015 až doposud, to už je docela úctyhodné číslo. To už jim snad ani moc času na další než dlaždičskou tvorbu nezbývá. Vím to dobře ze své posedlosti židovskejma bejt-olámkama.

Druhým faktem zůstává, že donedávna český web na adrese stolpersteine.cz  směřoval zájem a zájemce o „škobrtáky“ přímo na Gunterův podnik. Pak ale na této adrese zavládlo na půl roku naprosté mlčení, teď (snad aby to nebylo úplně kách a ščkoda rušit adresu), na ní najdete lakonický řádek oprásknutý z Wikiny. Něco se stát muselo – a právě o to klopýtám.

Pokoušel jsem se jako poctivý písal ověřit si zdroje a investigativně najít co nejvíc informací. Ale každý zpovídaný se tváří zhruba jako protagonisté seriálu Mamon, tedy, že asi něco shnilého ve státě dánském určitě bude, ale že o tom nechtějí mluvit. To jediné lze konstatovat spolehlivě.  Dohady přenechám jiným. Bulvárních plátků máme v republice dost a jejich odběratelů taky. Ovšem ta nevůle odpovídat, existence nic neříkajících webovek a snaha mlžit je rozhodně signifikantní.

Proto kladu otázky vám. (Klidně do komentářů).  Máte – vy zkušenější – pocit, že 120 EUR za pokovovanou dlažební kostku je hodně anebo málo?  Máte snad na rozdíl ode mne, klopýtajícího, lepší informace, proč je najednou ticho po pěšině?  Jsme na vině my (česká strana)  anebo autoři projektu? To bych velmi rád věděl. Víte, on není ani tak problém v té ceně. Kdybych chtěl uctít a poctít někoho ze svých odvlečených příbuzných nebo jiných, jichž si vážím, ty čtyři tisíce rád dám a snad i kolky od českých povolovacích úřadů zaplatím a kolečko oblítám. Ta částka nikoho do hrobu nepřivede. Jenom potom ta její multiplikace řádově o čtyři nuly výš, to už je číslo nezanedbatelné. Aby tedy nebylo náhodou taky nestydaté. Autorství a autorský zákon je jedna věc, vybírání poplatků z tranzistoráku v hospodě – jako to zkoušela naše OSA – druhá. A nedůstojně hanebná.

O samotné vzpomínání a připomínání strach nemám. Kde je vůle připomenout, najde se i cesta. Jak jak to skvěle a bez zasmluvněné „Partnerschaft“ s Gunterovými lidmi dokázali v Sušici – mj.  díky osvícené radnici a taky díky Michalovi Chmelenskému. Tam se zcela mimo kauzičku „štolpíky“ a ještě před divným tichem z poslední doby narodilo cosi jiného a možná stejně hodnotného. Ostatně zajeďte si tam.

Ono je to totiž úplně stejné jako s těmi bejt-olámky. Kdo neměl dost peněz na vápenec, spokojil se s pískovcem anebo dokonce se dřevěnou macejvou. Důležitá je vždycky vůle a chuť připomínat. Je možná jen škoda, že kdyby projekt Stolpersteine  mohl pokračovat v jednotném duchu, vznikl by asi největší „památník“ nezapomínání na odvlečené. Ale jak praví Kazatel. Všeliká věc má svůj čas. A to nejen na nápravu, ale i v rámci své „životnosti“. Štolpíky už mezi námi jsou, tudíž svůj účel plní a splnily.  A kdoví, jestli náhodou není čas na změnu. Držím palce oběma cestám.

9 Komentářů

  1. 16.7.2017 – 22 Tammuz 5777 v 16:24 — Odpovědět

    Za mě 120 EURO + povinné poplatky není hodně za navrácenou babičku, otázka je jestli je to nyní vůbec ještě nějak možné? Výrobce v Německu?

    0
    0
  2. radim
    16.7.2017 – 22 Tammuz 5777 v 21:02 — Odpovědět

    Nedávno jsem u nás ve městě na pár kamenů narazil. Je hezké, že jsou na nich i ti, co se navrátili. Jen mě mrzelo, že na jednom kameni bylo asi uvedeno špatné jméno (příjmení správné). Tedy alespoň v porovnání se dvěma seznamy (jeden na holocaust.cz a druhý v knize z 90. let). Pokud to stojí 120 Eur, tak se to mohlo kontrolovat. Na druhou stranu možná jsem se spletl já nebo ty seznamy.
    K samotným 120 Eurům. Je to drahé. Ale možná záleží na tom jestli chceme mít větší množství kamenů (což je na druhou stranu děsivé) nebo, aby pomalu přibývaly a lidi si všímali změn.

    1
    0
  3. 16.7.2017 – 22 Tammuz 5777 v 21:30 — Odpovědět

    Davide, ani pro mne to není moc jako náklad na pořízení – investice. Jen potřebuji tušit, jaký je asi skutečný náklad výrobní -a násobit ho pak 61 tisíci. Je to ale jen okrajová informace, ať už vyjde cokoli (numericky), zajímají mne jiné dvě věci – co se stalo ? a zda pokračovat dál a dál, anebo se najdou další novátorské cesty, o co klopýtnout. Ostatně Radim to píše vlastně jakoby za mne :)

    2
    0
    • 17.7.2017 – 23 Tammuz 5777 v 19:55 — Odpovědět

      Minulost neřeším, ale čistě obchodně – pominu náklady a patent a tedy cenu v Německu, ale mít výhradní zastoupení s produktem v ČR a potenicálně obchodní byznys na dalších deset let neřeším a hned do toho jdu))

      0
      0
  4. 17.7.2017 – 23 Tammuz 5777 v 20:00 — Odpovědět

    No tak jasně, v Krakuwie se taky prodává Wojtyla všude a úplně na všem, stejně jako Kafka po Praze :) I o tom to je. (Teda to psaní)

    0
    0
    • 17.7.2017 – 23 Tammuz 5777 v 20:03 — Odpovědět

      Díky Achabe, přesto bych rád věděl, stejně jako dychtiví čtenáři Shekelu včem je zakopanej pes onoho sdružení? Peněz se nabízí dost, ty drby který zmiňuješ tam fakt chybí))

      0
      0
  5. 23.7.2017 – 29 Tammuz 5777 v 18:30 — Odpovědět

    be*H

    Davide, ten text není psanej pro okurkovou sezónu, on by nevznikl, kdyby nevládlo mlčení okolo celé záležitosti. Proto nemohu posloužit potřebnými detaily.

    0
    0
  6. Michael Lichtenstein
    13.8.2017 – 21 Av 5777 v 07:48 — Odpovědět

    Článek mne nenechal klidným, již proto, že se kolem Stolpersteinu dlouhou dobu pohybuji. Problém není jenom v ceně, ale v celém systému objednání, výroba a dodávka kamenů . V Teplicích jsme v minulosti řádně objednali ve třech etapách 14 kamenů a vždy se dodávky potýkaly s problémy. Zabudování kamenů do země zajišťoval Gunter Demnig, ale dvakrát se stalo, že kameny nebyly dodány kompletně, jednou dokonce byl kamen dodán v nedohotoveném stavu. Pro příklad: byla pozvána rodina z Anglie na položení Stolpersteinu, ale přes urgence u Guntera nebyly kameny dodány a tak jsme museli improvizovat, abychom si před rodinou a přítomnými neudělali ostudu. Kameny byly dodány z dvou měsíčním opožděním a bez jakékoliv omluvy. Vím, že se se podobná situace stala i v jiných městech a tak jsme v Teplicích pokládání kamenů pozastavili. Protože chceme v pokládání kamenů v Teplicích pokračovat, tak v letošní roce bude pokládat 30 kamenů a první pokládka bude 4.9.2017 za přítomnosti J.E.velyslance státu Izrael v ČR. Výroba Kamenů zmizelých bude v Teplicích a bude podstatně levnější než u Guntera Demniga. Změnili jsme pouze rozměr vyrobeného kamenu. Víme, že podobnou cestou se ubírají i v Brně. Děkuji Nadačnímu fondu obětem holocaustu, že podporují připomínání zavrážděných židovských obyvatel Teplic, kterých žilo v Teplicích před 2. světovou válkou 5000. Omlouvám se, že nepoužívám zavedený název Stolpersteine, ale již nyní používáme název Kameny zmizelých, neboť se nechceme dostat do případného právního sporu.
    Michael Lichtenstein

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Anton Nossik bude chybět. Nejen v Rusku.

Další článek

Festival Šamajim v Třebíči oslaví židovskou kulturu