Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl SILNOU RUKOU a vztyčenou paží. (Dt 5,15)

 

Ruka se natahuje do světa a hmatá. Vztahuje se a uchopuje. Ve tmě poslepu šátrá a pomáhá „vidět“ ve tmě. Oko však pohledem „dosáhne“ dál, než ruka. Oko vede ruku, ruka vede oko. Souhra ruky a oka je důležitou podmínkou lidského světa tak, jak jej známe – s používáním nástrojů, kreslením, vázáním uzlů, užíváním písma a prováděním dalších civilizačně-magických praktik jako je žehnání, počítání na deseti prstech, stisk ruky nebo fakáč.

Pohled oka osloví a vyvolá odpověď (odvrácení pohledu je také odpovědí), vytvoří vzájemnost – ať pozitivní nebo negativní. Nelze spatřit pohled a nereagovat. Z celé tváře a z celého člověka jsou to právě oči, jimž se odnepaměti připisuje schopnost okouzlit, pohladit, potěšit – nebo slídit, probodnout, uškodit. Pohledy se mohou „propojit“, pohled lze pohledem „odrazit“.

Spojení ruky a oka vytvořilo prastarý štít: dlaň napřažená v odmítavém gestu a otevřené oko odrážející „zlý pohled“. Rozevřená dlaň ale může stejně dobře – podle momentální situace a představy – připravená konejšit a hladit za soucitného pohledu oka.

Ke spojení obou došlo někdy v nepaměti – nikdo se na to nepamatuje a památku na to dávno pohřbil písek a zaplavilo moře. Vynořily se z něj Ruka Fátimina, Silná ruka (Jad ha-chazaka) a Ruka Panny Marie. Všem třem se nejčastěji říká arabským slovem Chamsa – „pětka“.

Chamsa z JEWISHOP
Chamsa z JEWISHOP

 

Stejnojmenná výstava – Khamsa, Khamsa, Khamsa – byla zahájena minulou středu v Izraelském muzeu islámského umění v Jeruzalémě. Z historických, etnologických a uměleckých přístupů se snaží porozumět jednomu z nejmnohoznačnějších symbolů dnešního Izraele.

Článek, který o projektu vyšel v Haaretzu má příznačný název: Chamsy nejsou jen pro Mizrachi Židy. – Ačkoli to pro ne-Izraelce může být podivné, v Izraeli má chamsa důležitý etnicko-politický rozměr.

Do izraelské kultury vstoupila ještě před založením státu jako vysmívaný projev pověrečnosti a zpátečnictví: Tvůrci izraelského kulturního mainstreamu – většinou aškenázští Židé – se s ní setkávali ze dvou stran. Z jedné prostřednictvím domácího palestinského obyvatelstva a z druhé prostřednictvím Židů z muslimských zemí od Buchary po Maroko.

Ve všech třech náboženstvích – judaismu, křesťanství i islámu – byla chamsa opakovaně zakazována, častěji trpěna, nikdy se však nestala oficiálním ochranným symbolem vysoké kultury. V židovství byla příležitostně obhajována s odkazem na zmínky o „ruce“ Hospodinově v TaNaChu a v islámu jako připomínka pěti pilířů islámu. Kvetla v kultuře lidové a „nízké“, často jako amulet ochraňující ženy. Poevropštělí arabští intelektuálové se k ní nehlásili, protože kánonu poosvícenského racionalismu odpovídal ještě méně než přísně náboženské ortodoxii západních monoteismů.

Tak se nošení chamsy stalo v mladém Izraeli téměř stigmatem, spojeným se stereotypem „primitivních“ Mizrachi dělníků, jejichž děti chamsu (alespoň navenek) odmítaly v touze právoplatně se zapojit do moderní izraelské společnosti západního typu.

Během 50. a 60. let chamsa téměř vymizela. Do povědomí se začala vracet na samém konci 70. let,  snad v souvislosti s vlnou nového zájmu o náboženství, magii a mystiku. Možná k tomu přispěl i politický obrat v izraelské společnosti, v jehož souvislosti začali Mizrachim nově a s hrdostí prožívat svou identitu.

Tak se chamsa postupně stala oblíbeným motivem domácích požehnání (birkat ha-bajit), modliteb na cestu, přívěsků ke klíčům, šperků – i suvenýrů. Magnetickou chamsu tak najdeme na ledničkách Sefardů i Aškenázů z celého světa, stejně jako křesťanských poutníků a turistů, kteří byli v Izraeli na dovolené. – A jako arabský symbol je památkou na pobyt nejednoho antisionistického aktivisty, podle něhož Izraelci chamsu Palestincům prostě ukradli…

 

Jeruzalémská výstava se snaží ukázat potenciál chamsy v současném umění. Využít jednotlivá díla jako vyjádření k židovsko-arabským vztahům se samo nabízí. Avi Biran – světoznámý designér judaik – vytvořil chamsy z gumových rukavic, s modely vybraných posvátných míst  Jeruzaléma (Chrámové hory, Západní zdi, Druhého chrámu a Chrámu Božího hrobu). Dílo nazval příznačně „Horké brambory“ (resp. slovní hříčkou cham חם sa שא).

Palestinská fotografka Samah Šihádí vytvořila chamsu ze dvou zahalených postav, parafrázující slavnou postavu v kvadratuře kruhu od Leonarda da Vinci.  Snad zasvěceně, snad nechtěně tím odkázala na jeden z možných kořenů „pětky“ pocházející z druhé strany Středomoří.

Podle Eness Elias (autorky článku v Haaretz) je z výstavy patrná určitá snaha zbavit chamsu „orientalismu“ (v pojetí E. W. Saida)  a zanedbávající právě citlivé téma Mizrachim a jejich postavení v izraelské společnosti.

Chamsa však už dávno překročila hranice Blízkého východu a nachází si nová pole působnosti jako tetování, protistresové omalovánky a meditační pomůcky. Přitom se volně prolíná s žehnající a ochraňující rukou Buddhy nebo indického boha Šivy. V širokém proudu nových spiritualit se tak můžeme setkat i s „Modlitbou chamsy“ (Hamsa Prayer). Najdeme ji v obchodech pro zájemce o jógu stejně jako v e-shopech s judaikami:

 

Kéž do tohoto srdce nevstoupí žádný smutek.

Kéž do těchto rukou nevstoupí žádné potíže.

Kéž před tyto oči nevstoupí žádný spor.

Ať je má duše naplněna radostí a mírem.

 

Výstava Khamsa, Khamsa, Khamsa bude v Muzeu islámského umění v Jeruzalémě (Ha-Palmach 2) k vidění do 24. listopadu 2018.

 

 

CHAMSA NA #JEWISHOP

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Městské divadlo Mladá Boleslav uvede další hru Hadar Galron. V režii autorky

Další článek

Festival JudaFest opět na Náměstí Míru