Všichni ten pohled určitě znáte. Přejedete hranice k našim německým sousedům a všude, kam oko dohlédne, se rozprostírají větrné elektrárny.

Krajina je jimi přímo poseta. To nechci kritizovat. Mně až tak nevadí, prostě jsou součástí krajiny, proč ne. Dřív v Holandsku taky bylo množství větrných mlýnů.

Co mi vadí, je, že určitě nevznikaly za „své“. Tedy nebyl to podnikatelský záměr podpořený výpočtem nákladů a výnosů a vykalkulováním výnosnosti takové investice. Ten záměr tady byl, ale podpořený nějakou dotací. Dotací, kterou prosadili zelení a kterou platí všichni. A určitě je do dneška výkup této elektřiny dotován. Tzn., že provozovatel větrné elektrárny dostane víc, než kolik za jeho elektřinu zaplatí spotřebitel. Ten rozdíl se pak formou poplatku promítne do účtu všech za elektřinu. U nás je to v ceníku řádek s názvem: „Obnovitelné zdroje“.

Německo je v podstatě jedna velká rovina. Žádná vysoká pohoří. Pouze úplně na jihu se zvedají Alpy. A teď si představme, že zaduje pořádný severozápadní větřík. Všechny větrníky, a že jich jsou tisíce, se roztočí naplno a vyrábějí proud a vyrábějí. Majitelé se radují. Ale jak známo, proud nelze skladovat. Proud se musí spotřebovávat současně s výrobou. Síť německých větrníků už je tak předimenzovaná, že v momentě příznivého větru to celá Německá společnost nespotřebuje.

A proud si hledá svou cestu, samozřejmě za hranice. A tak se okamžitý problém s vyvážeností výroby a spotřeby v Německu exportuje do sousedních zemí prostřednictvím přeshraničních vedení elektrického proudu. Sousední země měly v okamžiku zadutí příznivého větru v Německu vyváženou bilanci, tedy vyráběly ve svých elektrárnách zhruba tolik, kolik doma spotřebovali. A najednou jim z Německa začne přitékat do jejich systému německá přebytečná elektřina.

To vede k tomu, že okamžitě musí utlumit některé vlastní elektrárny, aby došlo k rovnováze výroby a spotřeby, teď už v soustátí Německo a sousední země. Takové rychlé vypnutí elektrárny samozřejmě není zadarmo a náklady jsou německé straně naúčtovány. Němci, rozuměj němečtí daňoví poplatníci, to rádi zaplatí ve svém účtu za elektřinu, protože jinak by se jim při totálním přebytku výroby elektřiny nad spotřebou zhroutila síť. Ochrany by zafungovaly a provedly rozpojení. Následné sestavování rozvodné sítě je záležitost mnohem nákladnější než tato platba sousedním zemím.

A tak dochází k paradoxu, v odborné hantýrce tzv. záporné ceně elektřiny. V okamžiku větru nad Německem k nám proudí německá elektřina, za kterou neplatíme, ale naopak, Němci platí nám za to, že ji od nich odebíráme. Jinými slovy německé rozvodné podniky platí majitelům větrných elektráren za vyrobenou elektřinu a současně českým rozvodným podnikům za to, že tuto elektřinu odeberou. Dobré, co?

A pokud budeme nesmyslně podporovat masově fotovoltaické články, spalování biomasy a podobné nesmysly, tak budeme za chvíli v podobné situaci. V oblasti fotovoltaiky u nás již naštěstí dochází k jakémusi útlumu. Ale tudy cesta nevede.

Je potřeba se vrátit k pořádnému programu jaderné energetiky podpořené výstavbou přečerpávacích vodních elektráren pro účely regulace. To je cesta ekonomická a i ekologická. Žádné spalování, žádné CO2. A elektřina k dispozici kdykoliv a ne v závislosti na rozmarech přírody.

Autor: Tomáš Flaška

Přečtěte si také od autora: Kam utéct s úsporami?