
Jako student vysoké školy jsem se během studia několikrát setkal s výkladem pravidla 80 – 20, kterému se říká Paretovo.
Vilfredo Pareto, sociolog, politolog a ekonom přišel s myšlenkou, že 80% bohatství vlastní 20% lidí a toho pravidlo se postupně aplikovalo i na další oblasti:
- 20% zákazníků přinese 80% zisku,
- 20% činností přinese 80% zisku,
- 20% z celkového počtu druhů zboží na skladě tvoří 80% obratu a tudíž je třeba se na optimalizaci zásob tohoto zboží zaměřit…
Při snaze o nalezení uplatnění (jakožto student 5. ročníku) jsem se nejprve zaměřil na odborné články personalistů a i zde jsem narazil na starého dobrého Pareta. Dle názoru odborníků se pouze 20% nabídek na volné pracovní pozice dostane mezi širší veřejnost. K této informaci jsem si domyslel (myšlenka není potvrzena žádným výzkumem), že 80% lidí hledá svou práci právě v oněch 20% které se dostanou na inzertní weby a podobně… Logicky zde tedy panuje značný převis poptávky nad nabídkou. I přes tuto skutečnost jsem ovšem neodolal a na několik inzerátů zareagoval. Předpokládám, že mé CV se ještě dnes tísní někde v počítačích personalistů mezi stovkami dalších zájemců o danou pozici.
Naštěstí jsem zvolil i další, a zdá se že efektivnější, způsob hledání. Využil jsem takzvaného networkingu, kdy jsem využil svých kontaktů a jak se říká „rozhodil sítě“. Kamarádi, spolužáci, učitelé, rodina… krátký čas, který věnujete napsání pár emailů či telefonátů Vašim známým může být ve finále mnohem efektivnější než hodiny a dny brouzdání po internetu.
Pokud jste zrovna v situaci jako jsem byl já, přeji hodně štěstí, nevzdávejte to a hledejte chytře!
Autor: David Šrámek
Přečtěte si také od autora: Fotbal pro lidi, lidi pro fotbal!
1 Komentář
“Kdo chce, práci si vždycky najde.” Tedy ten, kdo má známosti. Zasmušilému samotáři nezbývá, než si znovu a znovu ověřovat naprostou nefunkčnost inzertních webů, jejichž jediným účelem je odsávání fondů a grantů z veřejných rozpočtů.