V kolotoči posledních událostí na naší i světové politické scéně jsem začal uvažovat o tom, jestli vlastně existuje na světě systém řízení státu, který by skutečně vedl ke všeobecnému společenskému blahobytu.

Blahobytem myslím ekonomickou prosperitu s rozumnou mírou rozložení bohatství ve společnosti a při respektování práv jednotlivce.

Evropský model spokojenosti se začíná zadrhávat a místo nějakého efektivního řešení si politici přehazují problémy jak horký brambor. Svými rozhodnutími lepí pouze aktuální problémy (trošku mi to připomíná český model opravy silnic) a skutečně potřebná, i když často bolestná rozhodnutí se odkládají na později. Na kdy? To už politici neřeší. Hlavně když to bude za obdobím daného mandátu.

Máme tu i systémy koncentrované moci, které do jisté míry mohou fungovat lépe, než naše zastupitelská demokracie s omezeným funkčním obdobím. Je mnoho národů, které své vůdce ze srdce milují a bezmězně podporují. V určitý moment však dojde k přesvědčení, že onen mocný jedinec je pánem všeho a bohatsví se nezadržitelně přesouvá do rodinných či jiných spjatých společenství, a nějaká práva jednotlivce berou v ten moment zasvé.

Existuje tedy nějaká nadějě, že se jednou dočkáme politiků, kteří se budou skutečně starat o dobro své země? A jak si je budeme volit? Na jak dlouho? Je snad na čase aby se utvořil systém nový, který nám dá alespoň na čas naději, že se něco změní…

Autor: David Šrámek

Přečtěte si také od autora: Internetové jaro 2011…