Každý z nás má jistě ještě v paměti nedávnou akci s názvem „děkujeme odcházíme“.

Po měsících vyjednávání a díky profesionální kampani za poměrně velkého zájmu veřejnosti problém vyřešily 2 miliardy. Je to hodně peněz, ale jde-li o peníze pro ty, kteří nám zachraňují životy, tak věřím, že v tomto případě jdou zdroje správným směrem.

Náš dvou miliardový dýchánek by však mohl vzbudit jen lehký úsměv na tváři obyvatel země na břehu Atlantiku. Portugalská republika, která je se svými 10 miliony obyvateli srovnatelná s republikou Českou a kde HDP na hlavu činí 80 % průměru Evropské unie (ČR 82%) má problém, který je 1000 x větší než vzal na svá bedra pan doktor Engel.

Zatímco začátkem roku jsme byli ještě ujišťováni, že pomoci nebude třeba, v dubnu již portugalští „políticos“ zjistili, že k tomu aby se dala země trošku dohromady jí chybí v přepočtu nějaké 2 biliony korun.  Představa dluhu ve výši dvojky následované dvanácti nulami by jistě posadila do křesla i Zdeňka Bakalu, otrlého českého finančníka. Z následujícího citátu jsem nicméně pochopil, že až tak zle ještě není a možná pomoc už se rýsuje…

“Vláda se rozhodla požádat Evropskou komisi o finanční pomoc,” prohlásil  premiér v krátkém vystoupení přenášeném televizí. Promluvil krátce poté, co nutnost uchýlit se k finanční pomoci v důsledku „nemožnosti získat peníze na trhu za rozumnou cenu“ jako první člen vlády přiznal ministr financí Fernando Teixeira dos Santos.

Jak tedy vyplývá z prohlášení portugalského premiéra a zjištění tamního ministra financí, volný finanční trh pozbyl rozumu a jediný komu ještě rozum zbývá je Evropská komise!

V realitě evropské přítomnosti bych měl nejspíš vzít svou sbírku ekonomických učebnic, vrátit je obchodníkům a dožadovat se vrácení peněz. Jelikož jsem ovšem optimista, tak to neudělám. Jen je dočasně zabalím do krabice a schovám. Schovám s vírou, že krabici budu moci co nejdříve rozbalit a knihy budou opět říkat pravdu.

Autor: David Šrámek

Přečtěte si také od autora: Vede někam naše politika?