Máme jásat? Co se vlastně stalo? A co do budoucna?

Krátké shrnutí faktů. Když polská vláda vypsala výběrové řízení na stavbu asi 60 km dálnice na Varšavu, tak čínské konsorcium podalo nabídku, která byla cenově asi o 40% nižší než u ostatních evropských konkurentů a soutěž vyhrálo.

Číňané začali stavět, stavěli a nedostavěli. Zdůvodnění z jejich strany znělo na zdražení surovin. Tím pádem jim docházely peníze a neplatily svým polským subdodavatelům. A nakonec to už neustáli a od kontraktu odstoupili. Já osobně to ale vidím trochu jinak.

Zdražení surovin je jen výmluva. Cena, kterou Číňané nabídli, byla reálná. Reálná byla ale pouze v Číně při ceně tamější pracovní síly. Pak by si museli na všechny práce sem přivézt své dělníky a pak by to postavili. Jenže to jim zase zřejmě zakazuje legislativa Evropské Unie, své dělníky by tady museli platit podle polských (Evropských) norem, navíc by přišly náklady na ubytování a stravu. Tedy podstatně více a na průšvih bylo zaděláno. Než sem vozit své dělníky a hodně jim platit, tak si radši najali místní firmy. A to už neufinancovali a celé se to zhroutilo.

V Číně by to ta firma za ty peníze jistě postavila. Ale nikoliv v Evropě. Ale pozor! To podstatné, co z toho vyplývá, je, že Evropská firma by v Číně neměla šanci postavit konkurenceschopnou cenovou nabídku. Sice by na vše možné mohla najmout místní dělníky, ale přinejmenším management by byl odměňován podle Evropských norem a výší se všemi penězi na sociální, zdravotní, důchodové, nezaměstnanecké a já nevím jaké ještě pojištění.

A závěr? Tento názorný příklad ukazuje, jak Evropa se svým přebujelým sociálním systémem ztrácí globální konkurenceschopnost. Ty příklady se množí a pomalu to jede z kopce. Bohužel ve všech oblastech.

Autor: Tomáš Flaška