Častým tématem hovorů renomovaných ekonomů i laické veřejnosti je aktuální situace eurozóny a otázka, zda-li by měla Evropská unie i nadále podporovat ekonomiky, které již nejsou schopny dostát svým závazkům i ty, které se k této situaci teprve blíží.

Laická veřejnost má celkem jasno a převažuje názor, že by se měly země nechat padnout. Veřejnost odborná se ovšem v názorech tradičně rozchází. Někteří ekonomové vidí jako jedinou možnost skutečného ozdravení zastavení přísunu unijních peněz, zatímco jiní preferují náklady spojené s pomocí před náklady vyvolané případným bankrotem.

Kdo ovšem ve finále rozhoduje jsou vždy politici a ti nemají zrovna na výběr. Stačí se podívat na strukturu závazků zadlužených ekonomik (přehled dluhů u bankovních institucí níže) u bankovního sektoru. Největšími věřiteli problémových ekonomik jsou banky německé, následované bankami francouzskými a britskými (viz poslední graf). Jedná se tedy zároveň o země, jejichž politici mají v Evropské unii hlavní slovo.

V případě, že by Řecko a další země nedostaly další finanční injekce by se dominovým efektem problém velice rychle rozšířil právě na země největších věřitelů. A to jistě není situace, ze které by se chtěli politici před svými občany zpovídat. V rámci korektnosti, pod rouškou vzájemné pomoci a politické moci tedy múžeme dál přihlížet a čekat na moment, kdy celý systém již nebude ufinancovatelný. Zatímco si tedy v našem mírném evrpském klimatu užíváme relativního polomračna, na jižním obzoru už se začíná pomalu blýskat…

Autor: David Šrámek

Zdroj dat: Bank for International Settlements (BIS)