Zdroj: Shekel

V souvislosti s výrazným zadlužením států se hovoří o potřebě najít další příjmy. To je naprosto legitimní úvaha.

Otázkou je, kde ty příjmy hledat. Jedním z uvažovaných témat je i progresivní zdanění příjmu fyzických osob. Podle úvah některých politiků je třeba více zdanit bohaté. Tady však vyvstává otázka, kdo je skutečně bohatý? Je to člověk, který má vysoké příjmy ze závislé činnosti (např. ředitel ČEZu apod.)?

Možná se budete divit, ale takový člověk může a taky nemusí být bohatý. Na výše položenou otázku není možné jednoznačně odpovědět z pohledu osobních příjmů či dokonce čistého příjmu. Proč? Protože ani lidé s vysokými čistými příjmy, možná poněkud paradoxně, nemusí být bohatí.

Stejně tak milionová výše majetku daná vlastnictví nemovitosti, nerozhoduje o tom, zda je někdo skutečně bohatý. Záleží totiž na dvou skutečnostech. Za prvé, co dělá člověk v průběhu času se svým čistým příjmem a za druhé jakým způsobem svůj majetek financuje. V případě úvěru člověk platí, obvykle ze svých příjmů, jeho splátky. V případě pořízení z vlastních prostředků je zase možná obětována více výdělečná příležitost (tzv. náklady obětované příležitosti). I přes vysokou tržní hodnotu aktiv tak může být skutečné jmění malé. Skutečně bohatého člověka poznáte až tehdy, když se podíváte na velikost jeho čistého jmění (pokud by však byl ochoten jej vůbec veřejně sdělit).

Jak se člověk vlastně může legálně stát bohatým? Upozorňuji na slovo legálně v předchozí větě. Může se tak stát jen dobrou správou svých osobních financí. Určitě se nyní zvedne vlna polemických hlasů, že to není pravdou. Samozřejmě, že pro zbohatnutí je třeba mít velké příjmy, ale rovněž je třeba s nimi dobře zacházet. Mnoho lidí, kteří vydělali „velké peníze“, či je vyhráli v loterii, o ně zase přišli (příliš utráceli a špatně investovali), neboť je neuměli dobře spravovat. Není možné říkat si, že až budu mít více peněz, začnu je spravovat. Je nutné začít své prostředky dobře spravovat, ať je jejich výše jakákoli.

Chudí lidé vesměs své prostředky ihned utratí za spotřební nákupy. Zdrojem jejich příjmů je jen jejich práce. Takový lidé vesměs nevlastní téměř žádný majetek, a již vůbec ne takový, který by jim vydělával další peníze. Obvykle žijí od výplaty k výplatě, nevlastní automobil a žijí v podnájmu.

Peněží toky u středních vrstev se liší v tom, že tito lidé se odvažují nabírat do své rodinné rozvahy pasiva – finanční produkty, kterými financují svou zdánlivě vyšší životní úroveň. Výplata a další příjmy těchto rodin směřují na platby spotřebních výdajů a splátky úvěrů (hypotéky, leasing, spotřební úvěry). Obvykle ani vysoký součet měsíčních příjmů takové domácnosti nevede ke zbohatnutí. A to přestože taková domácnost může na první pohled vypadat zámožně. Svůj majetek však financuje „špatným“ dluhem. Její aktuální příjmy slouží ke splacení minulých závazků. Obvykle je v domácnosti pouze jeden druh příjmů, což ji vystavuje výraznému riziku.

Skutečně bohatí lidé mají peněžní toky odlišné od dvou předchozích kategorií. Samozřejmě, že tyto domácnosti mají rovněž své variabilní náklady. Mnohdy větší, než střední třída. Nicméně nejdříve si pořídily zdroje, kterými tyto náklady nyní hradí. U předchozích kategorií je to opačně, nejdříve si chudé domácnosti a ty ze střední třídy, pořídí náklady a pak je teprve uhradí. Zásadně jsou u bohatých lidí odlišné toky i zdroje osobních příjmů. Tito lidé se přednostně nemusí spoléhat na částku, která se každý měsíc objeví na jejich výplatní pásce. Nepracují tedy již pro peníze. Pravidelným a hlavním zdrojem příjmů jsou portfoliové a pasivní příjmy.

Výše uvedené finanční toky třech různě movitých typů domácností jsou poměrně zjednodušené. Nicméně poskytnou základní představu. Shromažďování a budování majetku je obvykle časově náročný proces. Různí lidé jej však zvládnou různě rychle. Tato rychlost závisí zejména na schopnosti využívat svou mzdu (zda ji celou utratíte za spotřební věci anebo její část můžete investovat do aktiv), na schopnosti vytvořit si další příjmy, na finančním a zvláště investičním chování.

Potřeba peněz se v životě vyvíjí hlavně v závislosti na rodinném stavu a věku. Potřeba a nároky na osobní finance se v různých osobních stavech hodně liší.

Autor: Šimon Finemon

Autor je majitelem projektu Chytrá Peněženka

1 Komentář

  1. Petr
    21.9.2011 – 22 Elul 5771 v 16:29 — Odpovědět

    Na otázku v nadpisu mě první napadla odpověď: “Má na hlavě cylindr a v puse hodně tlustý doutník”.
    Ale vážně, “bohatý” je jen abstraktní vyjádření, nebo srovnání.
    Ve skutečnosti je úplně fuk, kolik má “bohatý” peněz, nebo majetku.
    Záleží spíše na poměru aktiv “bohatého” a toho, kdo ho za bohatého považuje. Jsem si jist, že na některých místech planety bych byl považován za neskutečného boháče a jinde za ubožáka.
    Ty daně se vždy musí vzít těm “chudším”, protože jich je víc. Pokud se berou těm “bohatším”, tak jen pro to, aby to těm druhým nebylo tolik líto. Ale skutečně dostat daně z někoho, za kým stojí četa účetních a daňových poradců je dost nereálné.

    1
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Egypt začal kolem izraelské ambasády v Káhiře stavět zeď

Další článek

Rozhovor s Rabbi Stiefelem