Zdroj: wikipedia.org

Kdosi mi říkal, že když žába skočí do horké vody, ihned vyskočí ven. Ovšem pokud je ve studené vodě a ta se postupně začne zahřívat, sedí tam. Když zjistí, že voda je už moc horká nemá už sílu vyskočit ven a uvaří se.

Proč o tom mluvím? Připadá mi podle chování politiků, že sice si začínají uvědomovat, že něco není v pořádku, ale pravděpodobně už nemají sílu vyskočit. Mám na mysli hromadění i někdy zcela (na první pohled) banálních problémů, které se neřeší. Ovšem malé problémy se hromadí, navzájem reagují a propojují se, až vznikne větší komplexnější problém, jehož řešení už není tak triviální. Bohužel většina jednoduchých snadno pochopitelných řešení je většinou nesprávných.

Výsledkem je, že politici neradi tyto problémy řeší. Není to jednoduché, sdělovací prostředky by je zostudily (ne vše co novináři říkají je správné) a mohli by tím přijít o hlasy. Vést se v hlavním proudu a preferovat hlasy v příštích volbách je nedůležitější. Uvaříme se ovšem s našimi politiky všichni.

Vrací se mi neustále otázka, zda nekřivdím našim politikům, když se chovají podle prastarých vzorů chování, tzv. archetypů. I ta uvařená žába je vlastně jedním z archetypů chování. Tyto archetypy jsou nám lidem jaksi dány, protože nežijeme samostatně, ale ve skupině ostatních lidí, což je systém jednotlivých lidí, vazeb mezi nimi, zájmových skupin atd. Každý systém ve svém chování v určitém svém rozpoložení se začne řídit pomocí nějakých archetypů chování, aniž si to my účastnící tohoto systému uvědomujeme.

Pouze velmi málo lidí si uvědomuje existenci těchto vzorů chování a umí si představit, kam až mohou vést, jaké mají důsledky a jaké jsou příčiny jejich vzniku. Ve skutečnosti je to velmi složité, protože se různé archetypy kombinují a neznáme je zatím ani všechny.

Vraťme se k žábě. Žáby, chudáci, sedí v hrnci na sporáku a neví o tom, že hrnec je na sporáku. Někdo zapne vypínač a voda se začne ohřívat. Žáby to ucítí a začnou reptat, ale vrchní žába jim reptání zatrhne, protože prohlásí, že právě proto se voda ohřívá. Takto to jde dále až si i vrchní žába uvědomí, že se něco děje, ale to už je pro všechny žáby pozdě.

Vypadá to neskutečně? Co to pojmout jinak, lidé si žijí ve Varnsdorfu, kriminalita stoupá, politici … Jde o archetyp „Nápravy, které se vymstí“. Je určitý negativní jev např. zvyšování kriminality. Chceme ji snížit, ale řešení vidíme v umlčení nespokojených občanů. Přeci se to nějak samo srovná, lidé si zvyknou a bude klid.

Ono se to nesrovná, protože zde se uplatní jiný archetyp „Eskalace s kladnou zpětnou vazbou. Když nebudeme řešit příčiny zvyšování kriminality, začne se rozrůstat do šílených rozměrů. Od určité velikosti nebudou stačit zdroje na její eliminaci, ale to je opět další archetyp…

Vraťme se k prvnímu archetypu. Děláme nápravu, která jednak neřeší příčinu jevu, ale má i vedlejší nechtěné důsledky, které se projeví se zpožděním a proto nejsou často spojovány s nevhodnými nápravami negativních jevů. Lidé se cítí ohroženi a přestávají věřit oficiální moci. To je podhoubí pro další negativní jev a to pravicový extrémismus. A můžeme si při jeho řešení zopakovat pro velký úspěch náš archetyp „Nápravy, které se vymstí“.

A aby to nebylo tak jednoduché, objevují se další problémy jako deficit státního rozpočtu. A do třetice opět archetyp „Nápravy, které se vymstí“. Chceme mít vyrovnaný státní rozpočet, tak zvýšíme sazbu daní. Předpokládáme, že vyšší sazba daní bude znamenat vyšší příjem, který nám zajistí vyrovnaný rozpočet.

Ale nastane zde se zpožděním negativní jev, kdy opravdu bohatí lidé a bohaté firmy přesídlí do jiných států nebo tam „přesunou“ svůj daňový základ. Vybereme absolutně méně, zvýšíme deficit. Budeme muset osekat výdaje, např. sociální a bude více nezaměstnaných a vybereme méně na DPH atd. Posílíme eskalaci negativních jevů atd.

Mohli bychom stále nabalovat další a další negativní jevy a probírat jejich nápravy. Nemají to politici opravdu jednoduché, a proto upadají do dalšího archetypu „Eroze cílů“. Když srovnávají skutečnost se svou představou a jejich akce nevedou ke sblížení skutečnosti s jejich cíli, ale naopak rozdíl se zvětšuje, upraví, sníží, své cíle a tím dosáhnou shody skutečnosti se svými cíli.

Abychom nekončili pesimisticky. Řešení je v uvědomění si existence archetypů chování a postupným napravováním, řešením jednotlivých problémů rozplést džungli nahromaděných problémů. Je to ovšem běh na hodně dlouhou trať, což politici žijící od voleb k volbám málo kdy udělají. Co s tím můžeme dělat? Asi nic, tak si alespoň do příštích voleb můžeme společně zakvákat kvak, kvak …

Autor: Natan

3 Komentářů

  1. astorc
    19.12.2011 – 23 Kislev 5772 v 17:49 — Odpovědět

    kvak

    0
    0
  2. Karel79
    21.12.2011 – 25 Kislev 5772 v 08:59 — Odpovědět

    Výborně napsáno. Bohužel naše politické elity takovéto články nečtou.

    0
    0
  3. sid
    21.12.2011 – 25 Kislev 5772 v 11:17 — Odpovědět

    brání nám něco založit židovskou stranu práce? Brání nám něco identifikovat se nikoli s politiky (ti chtějí jen prachy- naše prachy) ale s lidmi vůkol nás? Nemůžeme žít v ghettu, na to je nás málo (byl to kdysi funkční systém) a politici se námi budou ohánět, leč nic pro nás z vlastní vůle neučiní. Cituji ministra Rumla (vnitro) : sionista je každej žid, o kterým víme, že je žid. Věrchuška nás nenávidí, i se nás bojí. A lidé? Lidé potřebují práci, potřebují výhled do budoucna. Nebude-li, budeme obětními beránky politiků i lidí jako po staletí…Někteří z nás umějí politicky přemýšlet. Měli bychom tedy začít…

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Banány, Mickey Mouseové a islám

Další článek

Václav Havel: Nejdřív člověk, potom …