Zdroj: Archiv

Kateřina Dejmalová (* 24. 3. 1949 v Praze), vystudovala FF UK, obor moderní filologie český jazyk – francouzský jazyk.  Ředitelka Lauderových škol.

Dobrý den, paní Dejmalová, předně mi dovolte poděkovat, že mi poskytnete rozhovor – velice si toho vážím. Moje první otázka, pokud jako rodič mám blízko k židovství, nicméně nepatřím mezi praktikující Židy, jak na tom bude moje dítě ve Vaší škole? Bude se „muset“ modlit; slavit židovské svátky; jíst košer stravu atd.? Nebude se cítit ve škole trochu osaměle a nechtěně, když bude jiné než jeho vrstevníci? A jaké děti k Vám vlastně chodí?

Tak to není první otázka, to je přímo palba otázek. Zkusím odpovídat postupně:

Vaše dítě by se u nás bezpochyby cítilo dobře. Přišlo by do malé školy rodinného typu, ve třídě by bylo maximálně dvacet žáků a naši učitelé si ke všem dětem hledají individuální přístup.  Škola jako jediná židovská škola v republice je otevřena všem proudům židovství, od Židů sekulárních, reformních, konzervativních nebo ortodoxních, chodí k nám děti sefardské jako aškenázské – a také nežidovské. Takže by nebylo v tomto směru ani výjimečné ani osamělé.

Pro děti z náboženského prostředí organizujeme před vyučováním modlitbu, která je zcela dobrovolná – nikdo nekontroluje ani nezapisuje účast. Školní jídelna je košer, svačiny si děti mohou koupit v jídelně, pak jedí košer, nebo si je nosí z domova a pak jedí to, co jim maminka připraví. Máme ovšem podmínku, že si svačiny z domova nesmějí nosit do jídelny, v jídelně platí pro chlapce a muže povinnost nosit pokrytou hlavu – tomu se přizpůsobují i naši nežidovští učitelé.

V židovské škole pochopitelně dodržujeme židovské svátky – na vysoké svátky, Sukot, Pesach a Šavuot je škola zavřená, respektujeme zákaz práce. Pokud tyto svátky připadnou na pracovní dny, rušíme podzimní, pololetní a velikonoční prázdniny (samozřejmě se souhlasem MŠMT), místo jarních prázdnin máme vždy pesachové prázdniny. Jen koncem kalendářního roku a v létě máme prázdniny ve stejnou dobu jako všechny ostatní školy. Svátky ve škole připomínáme a slavíme nejčastěji formou projektů. V našem školním vzdělávacím programu je zahrnuta výuka hebrejštiny a židovská výchova od 1. třídy, na gymnáziu pak místo židovské výchovy židovská studia.

Na vyšším gymnáziu si studenti volí v rámci židovských studií to, co je opravdu zajímá – mohou si vybrat seminář, věnovaný náboženským otázkám (např. biblická hebrejština, talmud…), historické či politologické semináře, ale třeba i semináře, zabývající se uměním, literaturou apod.

Lauder má také nadaci, čím se tato nadace zaobírá? Je možné, když pošlu Lauderově nadaci nějaké finanční prostředky, že bude dotovat jinou školu v jiné zemi?

Na stránkách Nadace Ronalda S. Laudera www.lauderfoundation.com se můžete dočíst, že primárním cílem Nadace je židovské vzdělávání židovských dětí ve střední a východní Evropy. Lauderova nadace podporuje školy ve Varšavě, v Praze, Vídni, Budapešti, Bukurešti a v Minsku. Každá škola má svou specifiku, kterou Nadace zcela respektuje. Podpoříte-li Lauderovu nadaci darem, pak podpoříte židovské vzdělávání v některé z Lauderových škol.

Uvažovalo se někdy v minulosti, že by Lauderovy školy, kromě mateřské, základní a střední školy měly i vysokou školu – např. zabývající se judaistikou?

Ne, neuvažovalo a neuvažuje, rozhodně v České republice ne.

Když jsem měl rozhovor s panem Gunsbergerem, majitelem restaurace King Solomon, sdělil mi, že i Lauderovy školy mají také problém se svou kuchyní, stejně jako ŽOP. Co je na tom pravdy? Máte nařízeno od koho a za jakých podmínek musíte odebírat košer potraviny?

Otázce úplně přesně nerozumím. Naše jídelna má hechšer (dovoluji si český nikoli anglický přepis hebrejského הכשר) od vrchního zemského a pražského rabína. Tudíž kupujeme potraviny, které jsou na košer seznamu a které schválil rabinát. To je jediné omezení, kterým se musíme řídit. V jídelně je mašgiach, který je zaměstnancem Židovské obce, nikoli naším zaměstnancem, a který na jídelnu dle svých povinností dohlíží.

Snažím se Shekel distancovat od problému ŽOP, nechci být jako protiobecní Židovské listy, ani militantní Eretz, či sponzorovaný ZTIS, ale máme mnohem vyšší cíle. Chceme pomáhat.

V našem magazínu vedle sebe publikuje katolík, či kazatel Církve adventistů sedmého dne, nebo muslimka a i Židé, nebo ateisté. Cílem je na dálku (Palestině a Izraeli) ukázat, že to může fungovat.

Jaký magazín čtete Vy, pokud nějaký z těchto českých okrajových médií čtete? Zcela otevřeně, prosím.

Citované magazíny nečtu – nikoli z principu, ale z neznalosti. Až do Vaší otázky jsem o jejich existenci nevěděla.  Naopak v Obecních novinách mají Lauderovy školy pravidelnou dvoustranu, kterou před odevzdáním do tisku prohlížím. A když Obecní noviny vyjdou, vždy je alespoň prolistuji. Židovská obec v Praze je naším největším sponzorem, větším než stát, je tedy pro mne jako ředitelku školy důležité sledovat alespoň prostřednictvím oficiálního obecního tisku, co se na ŽOP děje. A pak čtu – a ráda – Roš chodeš. Vždycky tam najdu minimálně 1 – 2 články, které mne opravdu zaujmou.

Shekel.cz  1. 3.  2012 slaví své druhé narozeniny, co byste nám popřála :) ?

Vlídné čtenáře a fungující internet, vše ostatní dokážete sami.

Napsala jste mi, že ve svém volném čase se zaobíráte mytologií. Když bych se měl zaměřit na jednu oblast z řecké mytologie, která Vás nejvíce fascinuje, jaká by to byla a proč? A jaký film byste mi doporučila?

Dovolím si Vás opravit – nikoli ve volném čase. Je to má profesní specializace, po několik let jsem vedla na Pedagogické fakultě UK seminář zaměřený na mýtus, spolupodílela jsem se i na překladu Eliadeho Dějin náboženského myšlení. Kromě mýtů o stvoření (obecně a napříč mytologiemi) mne z řecké mytologie fascinují příběhy dva: Oidipův marný útěk před osudem a Orestovo dilema mezi Apollónem a Erínyemi.

Oidipus proto, že v Řecku je osud opravdu neúprosný a nezměnitelný, a přitom není omluvou pro neodpovědné jednání. Osud nemůže změnit ani nejvyšší bůh, nechce-li zničit svět.  Zeus chtěl jednou změnit osud jediného člověka – šlo o jeho syna, samozřejmě nemanželského s pozemšťankou, jemuž Héra zařídila smrt ve velmi mladém věku. Zeus se chystal zasáhnout, ale Héra mu mile připomněla, že jako nejvyšší bůh to právo má. Ale se změnou osudu zničí všechny řády a vrhne svět zpět do chaosu.

Aischylova Oresteia je mj. úžasná i jako doklad přeznačování mýtů, které se přežily. A Orestova volba je tragickou volbou každého z nás. Když na příkaz Apollóna zabije matku, která mu zavraždila otce, roztrhají ho Erínye. Když tak neučiní, pošle na něj Apollón, pán všech nemocí, mor. Orestés neví předem, zda ho Apollón po činu ochrání – bohové jsou nevypočitatelní a nikdy nedávají záruky… Ostatně, mně velmi blízkou interpretaci podává Sartre ve svých Mouchách – novodobé parafrázi na orestovský mýtus.

Ale ze všech mytologických příběhů, které znám, mne nejvíc dojímá sumerský mýtus o nenaplněné touze po nesmrtelnosti. Mluvím o Gilgamešovi. Je v něm touha, moudrost, zkušenost i zklamání. Lidský úděl v kostce.

Film? Myslíte o mytologii? Netuším – chodím málo do kina. Pokud bych Vám měla doporučit nějaký film, který se mi líbil v poslední době, pak mne nadchla Králova řeč (ale to už také není úplně nové, že?) a smíchy jsem slzela u Odcházení. Filmová podoba divadelní hry (kterou jsem viděla v Arše) dovedla absurdní hru za hranice absurdity. Recenzenti konstatovali, že film je příliš divadelní. Možná, (já jsem opravdu spíše divadelní divák), ale řekla bych, že se Václav Havel při režii bavil a možná se bavil také tím, co o něm recenzenti napíší a pak opravdu napsali. Skoro bych řekla, že předem zcela záměrně zrežíroval i jejich reakce.

Slavíte Vánoce, Weinuku, nebo Chanuku? A co Vaše děti, jak to přijímají?

Začnu od konce – moje děti jsou dospělé a dělají si, co chtějí. Dědictví po rodičích si spravedlivě rozdělily: má starší dcera slaví Chanuku, má mladší dcera Vánoce.  Já jsem před čtyřmi lety ovdověla a od té doby mne žádné svátky příliš netěší. Na druhé straně můj muž rád citoval Démokrita, že „život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod“. A tak nejraději slavím narozeniny dětí, poslední připadají na 13. prosince. Pak jsou na řadě vánočně-chanukové prázdniny, kdy jezevcovitě mručím, zalézám a pokouším se je prospat. A pokud mne někdo navštíví, snažím se tvářit příjemně a případně.

Věříte v Boha? A věříte, že svět začal před 5772 lety?

Nevím. Určitě ne ve fyzického Boha, který právě před 5772 lety postupně tvořil svět a každý rok sčítá naše činy, aby nám to jednou všechno řádně spočítal. Naše činy nás stejně vždycky dostihnou a spočítají se samy. Bůh přece není malicherný, nemůže ho zajímat ani rozhádaný svět náboženství a církví. Věřím, že příběhy stvoření jsou jen lidskou metaforou světa. Podle všech mytologií světa v sobě člověk nese jakési boží znamení či boží otisk, pečeť – jak chcete. A tento otisk je mu ukazatelem cesty.  Jen ukazuje, nenutí – člověk má přece svobodnou vůli. Starám se proto (nebo se o to aspoň pokouším), abych chodila po počestných cestách. A věřím, že to stačí.

Děkuji za rozhovor :)

Autor: David Fábry

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Radnice Tel Avivu se pře s ortodoxními židy o sobotní MHD

Další článek

Židovské muzeum představuje méně známého modernistu Jiřího Karse