Opět zde máme krásná kouzla se statistikou, která si každý může interpretovat jinak, ovšem bez znalosti kontextu věci je velmi lehké přijít k nesprávnému úsudku. Podle posledních zpráv zadlužení Emu i EU roste. V eurozóně je v současnosti vládní dluh na úrovni 87,2 % HDP a v EU jen o 4,7 % nižší. Oproti tomu v ČR je dluh „jen“ 41,2 %. Vyplývá to z informací Evropského statistického úřadu (Eurostatu).  To svádí ke zjednodušené úvaze, že jsme na tom v podstatě dobře a můžeme podpořit růst ekonomiky dalšími vládními výdaji.

Ovšem jak již bylo mnohokrát řečeno a bude asi muset být ještě mnohokrát řečeno, ukazatel zadluženosti v poměru k HDP nic nevypovídá o skutečném stavu zadlužení země. Důležitá je důvěra investorů v zemi a taky struktura zadlužení. Země, kde většinu dluhu drží domácí investoři (např. Japonsko) jsou na tom relativně dobře, a to i v situaci, kdy je jejich dluh vyšší. Naproti tomu země s převahou zahraničních věřitelů jsou rizikovější, a to i v případě nižšího poměru dluhu k HDP.

Ke dluhům taky každá země přišla jiným způsobem. Někde peníze prožrali (Řecko, Španělsko), jinde se neuváženě zaručili za dluhy bank (Irsko).

Zajímavé je sledovat ukazatel deficit rozpočtu k HDP. Ten nám sice mnoho neřekne, ale občas je to zajímavé čtení.  Největší deficit rozpočtu v poměru k HDP byl v roce 2001 v Irsku (13,1 procenta), Řecku (9,1 procenta) a Španělsku (8,5 procenta).

Tři země dosáhly přebytku. Nejvyšší byl v Maďarsku, ale toho bylo dosaženo jen díky jednorázovým krokům jako znárodnění penzí, dále pak v Estonsku a Švédsku. Přičemž i mezi Estonskem a Švédskem jsou znatelné rozdíly, a to jak v míře zdanění, tak dalších faktorech.

Proto, aby se daly zprávy o zadlužení, ale i dalších ekonomických ukazatelích přesně interpretovat, je třeba znát kontext. Není možné vnímat jen kusé informace.

Autor: Šimon Finemon