Ministr životního prostředí Pavel Drobil vydal příkaz, který určuje vhodné oblečení pro zaměstnance ministerstva.

Na seznamu nevhodných svršků a spodků se objevila trička, sandály, šortky, sportovní či domácí obuv a jakékoliv oděvy s nevhodně hlubokými výstřihy…

Povinností v oblékání je podle nově stanovené normy u pánů košile s dlouhým rukávem, kravata a uzavřené boty a u žen halenky, sukně přiměřené délky či kalhoty a společenská obuv. Mnoho zaměstnanců tak narychlo zamířilo do obchodů a já se nestačím divit, na co všechno má ministr po svém nástupu do úřadu čas. Možná by ho omlouvalo, kdyby hned první den úřadování potkal na chodbě ministerstva dívku s tak hlubokým výstřihem, že by se mu z toho až hlava zatočila, ale v každém případě se podle mého názoru jedná o přímou diskriminaci, kterou by si neměli nechat ministerští úředníci líbit. Chápu, že takový odpor je věcí osobní statečnosti, neboť by případní nespokojenci také mohli rychle přijít o práci. Faktem ovšem zůstává, že zavedením „směrnic“ na oblékání dochází ke změně, která může být pro někoho velice zásadní (pro mne by například takovou byla), a to v průběhu pracovního poměru. Tedy v době, kdy je možné k pracovní smlouvě různá další ustanovení přidávat pouze za souhlasu obou smluvních stran, tedy zaměstnavatele i zaměstnance.

Nicméně zakázat v letním období například šortky nebo především letní obuv jako sandály, případně na přezutí v zaměstnání domácí obuv (samozřejmě nikoliv papuče s bambulí, ale třeba vzdušné a lehké boty, v nichž se nepaří nohy), a nutit pány úředníky nosit uzavřenou obuv, dlouhé kalhoty, košili a kravatu, to mi připadá jako nařízení nesmyslné. Pravděpodobně se mnozí nebudou v nařízeném oblečení cítit dobře, nebo si budou minimálně na nepohodlí nového ohozu zvykat, což by se podle mého názoru mohlo negativně projevit na kvalitě odváděné práce. Na tom by mělo novému ministrovi záležet především. Leč, asi tomu tak není.

Samozřejmě v dnešní době neexistuje žádná norma pro oblékání, ministerstva nevyjímaje, pochopitelně kromě rozumného stylu, uměřeného vkusu a normální schopnosti každého z nás vybrat si vhodné vyprané a voňavé svršky i spodky podle dané situace. Ale mělo by být na každém jednotlivě, na jeho svobodném osobním rozhodnutí, co si kdy na sebe oblékne. Dle mého přesvědčení nikoliv šaty v práci dělají člověka, ale především kvalita jeho práce, která se podle kravaty nebo hlubokého výstřihu opravdu nepozná. Snad to ministru Drobilovi dojde, že na ministerstvu potřebuje především kvalitní a spokojené zaměstnance a nikoliv opruzené, utrápené a upocené pracovníky, kteří však nosí Pradu…

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Ministerstva mají začít šetřit