Židovské muzeum v Praze nabídne výstavu mapující osudy českých Židů v běloruských ghettech a vyhlazovacích táborech.

Výstavu, která je umístěna do Galerie Roberta Guttmana, dnes uvedla kurátorka Jana Šplíchalová. Jejím hlavním cílem je připomenout temnou minulost spojenou s vyhlazovacími tábory, které za druhé světové války vznikly na mnoha místech východní Evropy. Jejich jména jsou dnes téměř zapomenuta a to i přes to, že do nich bylo v letech 1941 – 1942 deportováno na 50.000 Židů. Z těchto táborů umístěných v Pobaltí, Polsku a Bělorusku se jich vrátilo pouze 549.

“Bělorusko se stalo cílovou stanicí sedmi vlaků, které odvezly téměř 7000 lidí, a z nich se dožilo osvobození pouhých 22,” řekla Šplíchalová. Výstava nabídne jak svědectví obětí, tak i výpovědi příslušníků SS a místních kolaborantů. “Je to taková konfrontace pachatelů a jejich obětí,” dodává Šplíchalová.

Židovské osudy v Bělorusku jsou poslední kapitolou výstavního projektu o východoevropských táborech. První díl z roku 2005 se věnoval Pobaltí, druhý z roku 2007 pak přiblížil deportaci Židů na polské území. To, že Bělorusko zůstalo na konec, není podle Šplíchalové náhoda. Historie běloruských táborů byla dlouho zahalena tajemstvím a bylo tak velkým problémem dohledat fotografie a další materiály.

“Tato výstava je takovým symbolickým náhrobkem pro oběti, které skutečný hrob většinou nemají,” říká Michal Frankl. Ten pracuje jako vedoucí oddělení pro dějiny holokaustu v Židovském muzeu v Praze. Dodává, že lidé si připomínají oběti Terezína a Osvětimi, ale často vůbec netuší, že desetitisíce českých Židů nalezly smrt v pobalstkých zemích či Bělorusku.

Výstavu je možno navštívit od 29. července do 30. ledna 2011. Zaměřuje se na tři hlavní místa, kam byli čeští Židé deportováni – ghetto v Minsku, železniční zastávka v Baranoviči a vyhlazovací tábor v Malém Trostinci.

Autor: redakce Shekel.cz