Izraelský premiér Benjamin Netanjahu chce opřít budoucí mírová jednání s Palestinci o širokou základnu ve společnosti.
Nevylučuje proto ani vypsání referenda k této otázce. Informoval o tom dnes izraelský rozhlas.
Netanjahu se dnes vrací do Izraele z Washingtonu, kde došlo k obnovení izraelsko-palestinských mírových jednání. Izraelský premiér se tam setkal s předsedou palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem.
Společně formulovali cíle a způsob, jak by další jednání měla probíhat. Měla by trvat zhruba rok a jejich cílem je především zformulování podmínek pro vznik samostatného palestinského státu. I pokud se přes všeobecnou skepsi nakonec dospěje k uzavření mírové dohody, bude její naplňování trvat dlouho. Dohoda bude vyžadovat velké úsilí, opakované revize a prověřování.
Druhé kolo jednání by se mělo uskutečnit 14. a 15. září a poté se budou zástupci scházet každé dva týdny. Jak Netanjahu, tak Abbás potvrdili svou vůli dospět k mírovému řešení do jednoho roku.
Mírová jednání jsou ostře sledována izraelským tiskem. Například nejčtenější list Jediot Achronot vyzdvihl hlavně umírnění tón Netanjahuova projevu. Podle listu je obnovení mírových jednání zábleskem naděje nazvdory všeobecné skepsi a pochybnostem.
“Je možné, že to bylo jen divadlo, že se Netanjahu snaží především vyhovět americké administrativě a že jeho výroky jsou zaměřeny jen na přenesení odpovědnosti za nezdar na druhou stranu (Palestince). Jestli jde ale o divadlo, pak se musí uznat, že bylo dobře sehrané,” stojí v listu. “Možná to nebyla show. Ne jenom show. Ne tentokrát,” dodal autor v narážce na 19 let tvrající rozhovory, které nepřinesly výsledek.
Podobné názory přinesl i další list Maariv. “Je Netanjahu dostatečně zralý na historickou mírovou dohodu? Názory jsou rozdělené. Až do jeho projevu ve Washingtonu většina komentátorů soudila, že hraje komedii. Tento projev ale překvapil,” napsal Maariv, který se však ani nadále netají skepsí vůči rozhovorům.
Dokonce i vlivný levicový deník Haarec, který Netanjahua velmi často kritizuje, uznal, že Netanjahu svým přístupem překvapil. Vyzdvihl například to, že Netanjahu “označil Abbáse za partnera na cestě k míru”.
Podle izraelské pravice jsou na vině dlouho trvajících mírových jednáních především Palestinci. Údajně jsnou příliš nespolehliví na to, aby se s nimi dalo dospět k nějakému řešení dlouhotrvajícího konfliktu.
Netanjahu však doma sklidil i kritiku. List Makor Rišon – nacionalistický a náboženský tábor – ho označil za “levičáka” a obvinil ho, že chce nechat na pospas Palestincům židovské osadníky ze západního břehu Jordánu.
Autor: redakce Shekel.cz
Autor
4 Komentářů
Myslím, že zajímavý názor má Caroline Glicková v JPost. Pokud je známo, Hamas (mezi jehož stoupence patří i 99% českých publicistů) řekl, že bude zabíjet (židy) vždy, když bude po ruce zbraň a cíl, tak jak to nyní v předvečer jednání učinil v Hebronu. V roce 1929 Arabové spálili v Hebronu synagogu i s věřícími, což si můžete prohlédnout (dobová fota) na youtube. Já mám protinávrh: co kdyby se palestinská samostatnost vyhlásila jen na těch-Palestinci adorovaných-plavidlech flotilly? Nakonec, hollywoodský propadák “Vodní svět” znají, PHM na pohon lodí by se vždy splašil, a byl by to takový zajímavý nucleus státnosti (kvůli Palestincům svět změní zákony, tomu věřím). No a bylo by něco do začátku. Jak jim dáte metr čtvereční půdy, přivalí se tam sedm arabských armád. Zkušenost z roku 1948 už snad je…
Členové Knesetu, nemůžeme si vybírat své sousedy ani své nepřátele, dokonce ani ty nejkrutější mezi nimi. Máme jen to, co tu je. OOP bojovala proti nám a my bojovali proti nim – a s nimi nyní hledáme stezku k míru. Můžeme zamknout všechny dveře, překazit všechny pokusy o mír. Máme morální právo nezasednout k jednacímu stolu s OOP (…) nepotřást rukou, která tiskla spoušť. Máme sílu odmítnout s odporem návrhy OOP – a pak se stát nevědomky partnery v pokračujícím cyklu, se kterým jsme museli do nynějška žít: války, terorismus a násilí.
— Jicchak Rabin, v projevu před závěrečným hlasováním o mírové dohodě v Knesetu
a ještě jeden jeho citát:
Usilujte o mír, jako by nebyl žádný teror, a bojujte s terorem, jako by nebyla žádná jednání.
Tím nechci říkat, že jsem snad příznivcem izraelské levice nebo středu. Mír většinou uzavírala pravice v Izraeli. Menachem Begin toho byl schopen, i jeho nástupce Jicchak Šamir, který byl velký kritik Netanyahua. I já kritizuji nynějšího premiéra, nebyl nikdy a ani nebude žádným mírotvorcem, neposune Izrael pozitivním směrem ani o milimetr.
“Jestřáb” Ariel Šaron, pokud se nemýlím, vyklidil pásmo Gazy. A co to přineslo? Teror na OBOU stranách. Tím myslím, že Hamasníci vraždí židy, a vraždí i ty, kteří jim nejsou po chuti, byť jsou “jejich”. Ostatně, podle dokumentu z roku 1922, milý příteli, Britská říše přislíbila (a ve Společnosti národů v Ženevě nechala odsouhlasit), že židům postupuje jako národní domovinu to, co tvořilo celé britské mandátní území, tj komplet Palestinu i dnešní Jordánsko. O Arabech tam není ani slova, konečně, cestopis Marka Twaina z 1867, který shledal Palestinu pustou, je znám. V dokumentu z roku 1922 se jen praví, že úřední řečí v domovině bude angličtina, hebrejština a arabština, a cokoli bude hebrejsky(psáno) bude též psáno arabsky. O Arabech-etniku- ani zmínka…
Side, nebudeme se přít, kdo má historické právo na území, náboženské právo, atd. To by se takto dalo jít až nevím o kolik stovek let zpátky a ptát se například, jakým právem tam byla ta Britská říše a jakým právem rozhodovala, komu to území dá?
Chcete řešit Kanaánejce? Chcete řešit Pelištějce? Boje Pelištějců o nadvládu s Izraelity, Féničany, Izmaelity, Egypťany, Asyřany? Období helénizace? Období nadvlády Říma?
Současní Palestinci jsou potomci pravděpodobně všech možných národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně i židovské kořeny. V roce 1914 tzv. Palestinci či Palestinští Arabové tvořili na území více než 90 procent populace.
Neřešme to, řešme faktický stav. A ten je, že v regionu jsou dva národy – Židé a Palestinští Arabové. Oba chtějí svůj stát a oba na něj mají právo, nemůžeme se tvářit, že tam ti Palestinci nejsou, jsou tam a nebudeme je přece odsouvat nevím kam. Otázka jsou jen hranice, jejich stanovení.
Vyklizení Gazy bylo správné. Nechť si vládnou sami a nevymlouvají se na okupaci nebo osidlování. Správné by bylo i vyklizení Západního břehu a předání Palestincům, včetně východního Jeruzaléma. Ať ukáží, jak si dokáží vládnout a nechť nesou následky za případné útoky na Izrael. Byla by už to pak válka mezi dvěma státy.