Jak se říká v naučném videu Besipu, vždy na začátku, mezi lidmi je rozšířeno mnoho mýtů a polopravd. Neplatí to jen při řízení auta, i když tam při držení se nepravdivých mýtů můžete zaplatit cenu nejvyšší. Naštěstí existují i mýty při kterých se, alespoň z krátkodobého pohledu, o život nepřijde, nicméně v dlouhodobém pohledu mohou mít dost negativní dopad. A i když jsou mnohé staré mýty krásné (např. Tristan a Izolda apod.), ty vztahující se k současnosti se mezi krásné nedají zařadit.

Zdravotnictví je zdarma a platím si své zdravotní pojištění.

Velká vlna odporu se zvedla při zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Mnoho lidí často argumentovalo tím, že zdravotnictví je zdarma, neboť je to tak psáno v ústavě. Ale trochu pozapomněli na to, že v ústavě je věta o bezplatném zdravotnictví doplněna slovy, jak stanoví zákon (není to přesná citace).

Často rozšířeným mýtem je, že (zvláště, když člověk onemocní), že si člověk platí zdravotní pojištění. Důležité je to vyjádření „si platí“. Jen málo věcí je více vzdáleno pravdě. Pravda je taková, že zaměstnanec (i OSVČ) odvádí několik procent ze svého příjmu (u zaměstnanců hrubého) jako „zdravotní pojištění“ (výstižnější název by měl být zdravotní daň), nicméně tyto prostředky nejdou na plátcův individuální účet (nic takového v ČR u zákonného zdravotního pojištění neexistuje), ale do společného balíku, který je kontinuálně spotřebováván. A to nepočítám platbu, kterou za zaměstnance odvádí zaměstnavatel.

Platím si na důchod.

V současnosti se hodně hovoří o nutnosti důchodové reformy (nehodnotím, zda je dobrá či špatná). Mnoho lidí ji odmítá za použití argumentu, že si platí na důchod, či že lidé si v minulosti platili na důchod. Opět je klíčové slovní spojení „platit si). Stejně jako v předchozím případě je představa o „placení si“ mylná.  Lidé sice platí ze svých příjmů odvody na sociální politiku, ale ty opět nejdou na jejich osobní účet (to má reforma částečně změnit), ale do koše „všech“, který je pak spotřebován. V průběžném systému je spotřebováno jakékoli množství peněz, které je do něj vloženo. I když, zde alespoň, na rozdíl od zdravotního pojištění, je při výpočtu důchodu zohledněn počet odpracovaných let, a to jak vysoký měli lidé příjem ze závislé činnosti (či jako OSVČ) v době rozhodné pro výpočet důchodu.

Autor: Šimon Finemon