Dnes je to přesně 37 let ode dne, kdy izraelská elitní jednotka Sajeret Matkal pod vedením Joniho Netanjahua osvobodila rukojmí letu Air France uneseného do ugandského Entebbe.

Po šestidenní válce v roce 1967 se v izraelsko-palestinském konfliktu objevil nový fenomén – únosy mezinárodních leteckých spojů. Jelikož izraelský El Al byl pro palestinské teroristy obtížným cílem (aerolinky mimořádně zvýšily bezpečnostní opatření po červenci 1968, kdy byl jejich letoun na lince č. 426 unesen trojicí útočníků z Lidové fronty pro osvobození Palestiny, zkráceně LFOP), zaměřovali se na mimoizraelské letecké společnosti. Velké publicitě se již zmíněné skupině dostalo v září 1970, kdy synchronizovaně unesli několik letadel (do 11. září 2001 se jednalo o vůbec první takový únos), s nimiž přistáli na polním letišti v Jordánsku, kde je posléze – již prázdná – vyhodili do povětří. Strůjcem tohoto hromadného únosu, ale i zmíněného únosu letu El Al č. 426, byl palestinský křesťan a velitel ozbrojeného křídla LFOP dr. Wadía Haddád.

A byl to opět Haddád, který naplánoval i únos letounu společnosti Air France na lince Tel Aviv – Paříž v roce 1976 (jehož záchrana vešla ve známost jako operace Entebbe). Společně se LFOP se na něm podílely též západoněmecké  Revoluční buňky. K této „mezinárodní spolupráci“ došlo v reakci na palestinské fiasko z května 1972. Čtveřice palestinských útočníků z teroristické skupiny Černé září tehdy unesla letadlo společnosti Sabena a přistála s ním v Tel Avivu, kde však byla druhý den obelstěna a eliminována izraelskou elitní jednotkou Sajeret Matkal pod vedením Ehuda Baraka.

Letadlo společnosti Air France bylo uneseno 23. června 1976 po mezipřistání v Athénách, kde na palubu nastoupil německý „manželský pár“ a dvojice palestinských Arabů. Po vzletu převzali kontrolu nad letadlem, které odklonili do libyjského města Benghází. Po dočerpání paliva pokračovali do Ugandy, kde tehdy vládl sympatizující diktátor Idi Amin. Amin, který se chtěl na mezinárodní scéně zviditelnit, zprostředkovával vyjednávání s Izraelem. Únosci požadovali propuštění palestinských teroristů držených v izraelských věznicích. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres (současný izraelský prezident) souhlasili s vyjednáváním, aby tak získali potřebný čas.

Mezitím začalo komando Sajeret Matkal připravovat různé scénáře možné záchranné operace. Velmi pomohlo hned několik faktorů. Letištní terminál, v němž byli pasažéři uneseného letu drženi, stavěla izraelská firma, tudíž byly k dispozici přesné plány. Dále únosci propustili nežidovské cestující, které se podařilo podrobně vyslechnout zpravodajské službě Mosad. V neposlední řadě teroristé posunuli své ultimátum o 72 hodin. Izraelská elitní jednotka tak získala potřebné informace a čas k přípravě operace.

Celé operace, jejíž krycí název byl Blesk, se účastnilo asi 200 izraelských vojáků, kteří do Ugandy odletěli na palubě čtyř vojenských transportních letounů C-130 Hercules, doprovázených velitelským Boeingem 707. Letadla odstartovala ze základny na Sinajské poušti, jejíž část tehdy ještě Izrael ovládal, a sedm hodin letěla podél východoafrického pobřeží. Po přistání prvního letounu umístili vojáci na přistávací plochu přenosná přistávací světla. Zároveň z letounu vyjeli v Mercedesu a dvou Land Roverech, které byly upraveny jako vozy diktátora Amina a jeho doprovodu. Automobily vyrazily k letištní budově, čímž získaly moment překvapení. Izraelští vojáci následně vtrhli do budovy a zabili všechny teroristy. Od přistání prvního letounu do jeho odletu se zachráněnými rukojmími uplynulo 57 minut. O dalších 42 minut později odletělo poslední izraelské letadlo. Ještě předtím izraelští vojáci odrazili blížící se ugandské posily a vyhodili do povětří 11 ugandských letounů MiG-17, které představovaly prakticky celé ugandské vojenské letectvo.

Při operaci zahynuli tři rukojmí a velitel zásahu Joni Netanjahu, bratr současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Čtvrtá rukojmí, která zahynula, byla v době záchranné operace v nemocnici a byla posléze zavražděna. Zraněno bylo pět členů komanda a deset rukojmí.

Izraelská odvážná operace si v západním světě získala obdiv. Uganda proti zásahu protestovala u Rady bezpečnosti OSN, kde po Izraeli požadovala uhrazení materiálních škod. Před Radou následně v reakci vystoupil izraelský stálý zástupce při OSN Chajim Herzog (pozdější izraelský prezident), který řekl: „V žádném případě tu nesedím na lavici obžalovaných jako žalovaná strana. Stojím zde jako žalobce, vznášející obžalobu tohoto prohnilého, zkorumpovaného, brutálního, cynického a krvežíznivého monstra mezinárodního terorismu a všech, kteří ho tak či onak podporují – ať již cestou přímé pomoci, nebo jen pouhé tolerance. Předstupujeme před Radu bezpečnosti s prostým poselstvím, v němž sdělujeme, že jsme hrdí na to, co jsme dokázali, neboť jsme předvedli celému světu, že i v malé zemi, existující za podmínek, v jakých musí fungovat Stát Izrael, a které jsou členům této Rady důvěrně známy, představují lidská důstojnost, život a svoboda ty nejvyšší hodnoty. Jsme hrdí nejen na to, že se nám podařilo zachránit životy více než stovky nevinných rukojmích – mužů, žen i dětí, ale také na význam, který má naše operace pro věc obrany lidské svobody.“

O operaci Blesk, známé též jako operace Entebbe či operace Jonatan (po Joni Netanjahuovi), byla natočena celá řada filmů. Z předních herců si v nich zahráli třeba Anthony Hopkins, Elizabeth Taylor nebo Charles Bronson.

Haddád se po zorganizování tohoto únosu údajně dostal na přední místo seznamu osob určených k likvidaci zpravodajskou službou Mosad. Nešlo však o jednoduchý úkol, neboť v té době již žil v Bagdádu a cestoval minimálně. Nakonec podlehl své velké lásce – čokoládě, když mu dvojitý agent Mosadu měl podstrčit belgické pralinky potažené smrtelným biologickým jedem. Postupně mu zkolaboval imunitní systém a o několik měsíců později v bolestech zemřel v NDR. Ani poté nebyli lékaři schopni určit příčinu smrti, zda byla přirozená či nikoliv.

Autor: Ladislav Faigl