Zdroj: wikimedia.org

Nachumovo proroctví působí maličko tajemně, mlhavě, jakoby  plné  nedoslovených symbolů. Ale jen do té doby, dokud si nevzpomeneme na Píseň moře anebo Debořinu.  Jedná se totiž vlastně o podobný hymnus, nebo chcete-li  velezpěv silných obrazů a obratů. Biblická kritika klade vznik knihy někam do let 615 až 612 před naším letopočtem. Ta přísnější se ho snaží posunout až k termínu, kdy již k dobytí Ninive došlo, a naznačit tak, že se jedná vlastně o oslavnou báseň na již proběhlé. Ta „laskavější“ část textové kritiky bible dává ještě  prorokovi jakous takous  šanci, že skutečně o zkáze Ninive mluví jaksi předtím, než k ní došlo. Tedy, že by proroctví mohlo vzniknout někdy okolo roku 615. Podstatné to ale není.

Hebrejská tradice si naopak všímá úvodního „masa Ninwe“ a následujícího „sefer chazon“. Tedy břímě Ninive a kniha vidění. A má vyřešeno.  První dvě kapitoly jsou spíše učebnicí o Panovníkovi a popisují možná tehdy již všeobecně známý zánik Ninive a teprve třetí kapitola líčí tzv. „druhou“ zkázu Ninive v časech, kdy buď už měl městu panovat Nabuchodonozor anebo ještě někdy později. Jen poctivě přiznává, že si tím Nabuccem není jistá a že zdroje k takovémuto výkladu se dají najít „jen“ v tradiční literatuře midrašů. Může jít samozřejmě také o jakési „duchovní“ vytětí principů Ninive – kdysi obrovské starověké obchodní megapole (krutost, konzum, služba požitkářskému zisku).

Zdroj: wikimedia.org

Mnohem podstatnější pro hebrejskou exegetiku Nachumova textu  je líčení Panovníka (zejména v první kapitole). To vlastně klíčové poselství knihy Nachuma. Objevujeme tu kategorie „El kano“  (horlivý) a taky „Nokem“ (odplácející / bůh pomst), „baal chema“ (tedy pán Hněvu, ale také opanovávající svůj hněv).  „Nokem we-noter“  (odplácející a bdělý). Kraličtí píšou:  uvodí pomstu na protivníky (nokem) a chová hněv vůči nepřátelům (noter).

Potřebujeme tyto kategorie poznat přesněji nebo přinejmenším stejně tak, jak je chápali Nachumovi současníci, aby v nás slova prorockého textu nevyvolala pocit nějakého božího bubáka. Vznešený je  samozřejmě stále laskavý a milující. Nicméně je nadále pochopitelně také  poctivý Soudce. Dajan ha-Emet.  „El kano“ (horlivý bůh), je tedy definice pozitivní!! Horlivý pro naplnění stvořitelského záměru. To je ten „pánbůh láska“, jak by ho mělo křesťanství správně vnímat. Obrovská láska, ale také pravdivý soud.  Horlivý a horlící za to, aby bylo dobře. Tak jak pravil těsně po stvoření…

A právě protože takto horlí, nemůže ani jinak, než být také „noke“. Tedy spravedlivě odplácející. Skutky i pohnutky!!  Hebrejské nekama není pouze pomsta. Ale také zadostiučinění.  Tedy odplata. Za dobré i za svévoli.  A pro tuto bezpodmínečnou kategorii spravedlivého soudu je skutečně „pánem svého hněvu“. Není mstivý, je jen Bůh.  Není to ani „mlynář božích mlejnků“ jako jeho méně šťastný kolega Zeus hromovládce. A tak Jeho blesky nemusí vystřelovat hned, když se někomu z masa a krve pozdává, že by se někdo (ať už právem anebo čistě z lidské ješitnosti toho snílka) měl okamžitě propadnout do útrob země jako Chóre a jeho rota. I v tom je Sladký požehnaný „pánem svého hněvu“.

Zajímavé je také detailní rozlišení mezi protivníkem a nepřítelem.  Protivník (car) je ten kdo souží, zužuje a sužuje. Proto nese toto slovo také význam: kamenný nůž (který se zužoval – heb. cor), a dokonce i samotý materiál – pazourek, a teprve potom utiskovatel a odtud teprve protivník.  Naopak skutečný nepřítel (ojev) sužovat vůbec nemusí. Učiněný milius, jako matka Tereza, a přesto je nepřítelem. Tradice pak dodává: Je rozdíl mezi protivníkem a nepřítelem. Protivník sužuje činem, kdežto nepřítel volí ne-dobro celou svou podstatou. Protivníkem Vznešeného může být klidně i ten, kdo mu není nepřítelem, ale pouze nějakým způsobem sužuje Jeho stvoření, tedy ostatní bližní. To může být dokonce  věrný a plnoprávný příslušník kmene, i vyvoleného kmene. Ale jeho činy (jeho selhávání) působí jiným a tím i Vznešenému příkoří. Zúžení a soužení.

Nepřítel  boží je ten, kdo Vznešeného zapírá, odmítá a svévolně se chová tak, aby ho urážel. Tedy vlastně vědomý až svévolný popírač. A opět – i v tomto případě to  může být věrný a plnoprávný příslušník kmene, i vyvoleného kmene. Rozhoduje vždy pohnutka. A podle ní i následek.

Zatímco na protivníky (ty, co nějakým způsobem – třeba i nevědomě  např. neposkytnutím charity, sobeckým způsobem svého  byznysu anebo malou odvahou k pravdě působí druhým soužení) míří Panovníka „nekama“, tedy jasná odplata. Někdy se to „karmicky stihne“ ještě během dolní části života, jindy až později. Protože smrtí boj nekončí.

Kdežto vůči vyloženým nepřátelům, tedy vědomým popíračům toho, čím je vesmír stvořen, je Panovník noter. Vyhraněný. Rezervovaný. Straní se jich!!  A to tak, že velmi.

Mají u něj útrum, pokud neabsolvují tešuva – tj. návrat k původní harmonii, k principům. (A o tom, jak se asi vede tomu, kdo je jak corer tak i ojev, tedy sužovatel i popírač, o tom radši ani nemluvím…  Ale to všechno Nachumovi současníci znali. A tak také rozuměli celé jeho knize asi jako český čtenář dobře zveršované pověsti o založení Prahy anebo o požáru Kolína.  A proto, jako ve většině kanonických proroctví, přemýšleli více o té podstatě, něž o biblické či textové kritice.

Pokud vás zarazilo ještě něco, například „třesoucí se jedle“ (2:3), se kterými si Kraličtí skutečně neporadili úplně šťastně, zkuste paralelní pohled do ČEPu (tedy ekumenického překladu) anebo si napišme. Přál bych si, abychom takto dokázali společně studovat i další biblické texty.

Autor: Jaroslav Achab Haidler

11 Komentářů

  1. 11.5.2014 – 11 Iyyar 5774 v 01:58 — Odpovědět

    p.s. audio-verzi najdete coby
    2) Slovo k textu
    zde: http://www.torah.cz/21-nachum/

    0
    0
  2. josh
    11.5.2014 – 11 Iyyar 5774 v 13:45 — Odpovědět

    inspirujici…ale chce to cas, najednou to nevstrebam :-)

    0
    0
  3. danny
    12.5.2014 – 12 Iyyar 5774 v 06:51 — Odpovědět

    Nachum 2,3-vinica,obnovenie dostojnosti svojho ludu(jeruzalemska ako hrdost),asyrčania sa správali ako divočáci vo vinici(Z80,14).Pokial bude mať Izrael dostatok zásluh,budu jeho nepriatelia ako zvieratá z Nílu,ktoré nemaju dostatok síl aby chodili po zemi,ak bude vynesený trest budu silní ako lesná zver.(Raši).Kancom z lesa je Amalek.U kanca sa nájde niekolko znakov čistoty-aj Amalek má niečo zo zásluh svojích predkov.Otázka znie ,,Aky vyznam,ulohu má(hrá) v judaisme zásluha predkov?”Pomáha?pozdrav.

    0
    0
  4. 13.5.2014 – 13 Iyyar 5774 v 22:38 — Odpovědět

    ad 3) Zase už míříme ke krvi a ke “krvi”. Tedy k chromozónovému a “pokrevnímu” poutu. Raši je autorita a šajba. Ale žije ve své době, a to už je rabínský judaismus taky poměrně kodifikovaný a na vrcholu. (pokud je to Rašiho postřeh). Amalek je přeci vnuk Ezau. Čili chromo-eugenici rozlišující velká a malá písmena nemohou jednoduše popřít tuto genealogickou souvislost.
    Ale i když budeme patriarchy vnímat jak geneticky tak i jako archetyp, prostě tam ten tata být musí :)
    Asi nejdůležitější je pohled na zásluhy ve smyslu vůči komu? Zda zásluhy u B*ha, anebo zásluhy pro b*ží věc, b*ží principy :)
    Trochu světla na to hodí také pokyn, že Ačkoli platí zechira (připomínka) Vyhladíš památku Amaleka!! – neznamená to, vyhladit Amaleka, ale to principiální – tj. útočit na slabé a staré ze zálohy a ze zadu :) PLus druhý odkaz – že definitivně bude Amalekova památka vyhlazena až s příchodem mesiáše a tehdy se taky spolehlivě dozvíme, kdo je to vlastně Amalek. Třeba to tak bude stejně i se zásluhami praotců :)

    0
    0
  5. danny
    14.5.2014 – 14 Iyyar 5774 v 09:13 — Odpovědět

    Achabe,k otazke Rašiho,platí,pokial sa daju brat do uvahy žalmy s Rašiho komentármi.(vydavatelstvo garamond).smile
    K otázke Amaleka,asi treba brat do uvahy,,cherchez la femmee”.(,,chudiatko” Timna.smile).Ale v podstate asi pojde o to neutočenie na slabých.(Nikdy nekop do ležiaceho,poprípade všepovaná nenávisť matkami v počiatkoch).
    refidim(poprípade podpora).Je Pán medzi nami?Vítazstvo.A navrat k Nachumovi.(2,2-3)postavením stáží- je Pán medzi nami a je obnovená vinica?smile a pozdrav.

    0
    0
  6. cipi
    15.5.2014 – 15 Iyyar 5774 v 14:10 — Odpovědět

    jinak takový provokativní- v dobrém míněný špílec na podporu chromoeugenikům – co vadilo mamince Ezau nejvíc? Že si synáček vzal hroznou/é manželku/y – a to s nevhodnými chromozómy. Takže vnuk ezau je zčásti geneticky OK, ale ty maminkovské geny už to hodně pozměnily ( a takové mitochondrie, ty se celé sakum pikum děděj jenom po maminkách.
    Vím jak to myslíš, a přitakávám, ale pro přesnost a pro vystínování obrazu je potřeba mít toto také na paměti.
    ( Můžeme špekulovat, jestli Rivce nevadilo, že byly modloslužebnice a vůbec visely za fousy v pralese, jasně..)
    Nechci přilévat do ohně malých a velkých písmen, a jiným Halašnikovům, kteří by to tomu Amálekovi ( pravému či dobře míněnému) nejradši rovnou napálili. Jen bych ráda aby ten obraz byl přesnější a barevnější. Židovství je realistické v tom, že nezduchovňuje každý prd, ale ví o něm a dává mu své místo v životě ( neb kdo prdí…smile) . A tak já to vidím tak, že i to přízemní příbuzenské pouto má v rovině pšat prostě přesně to, co to je pokrevní pouto. Tvoji předci něco vykonali a ty z toho ( třebas nezaslouženě) profituješ. Vždyť na tom nic není- to vidím den co den. Moji rodiče jsou studovaní, dobří měšťanosté, i já mám vysokou školu a jsem socializovaná- jaksi bez problémů, s mateřským mlékem. Kdyby chtěl mého postavení dosáhnout někdo ze sociálně vyloučené komunity, projde nepoměrně delší cestu z mnoha překážkami. Takže pro zásluhy předků jsem dneska Cipi. smile

    0
    0
  7. danny
    15.5.2014 – 15 Iyyar 5774 v 15:56 — Odpovědět

    Cipi,ja som sa skor na to pozrel z takého psycho-ludského pohľadu.(preto to,,cherchez la femme”).akože v pozadí stojí ohrdnutá Timna,ktorá neskončila u Jaakova ale nakoniec u Elífaza.A to sa nezabuda.Vštepovaním svojej nenávistí do detí.(Niet horšieho nepriatela ako,,zhrzená ženská”,tak sa hovorí).Takže eugenika,chromo su len náhražkou,prostej emocie a to nenávisti.(žeby také male taky-nezduchovnovanie?)smile

    0
    0
  8. Erich
    16.5.2014 – 16 Iyyar 5774 v 10:03 — Odpovědět

    Ad 6. Když Izák žehnal svému synu, pro koho jeho mysl formulovala TO požehnání, koho měl před očima? Otcovské či Boží požehnání má duchovní či materialistický rozměr?

    0
    0
  9. josh
    21.6.2014 – 23 Sivan 5774 v 12:47 — Odpovědět

    …no pokud jde o evangelia a vztah znalcu tory a jezise, prichazeli za nim aby ho zkouseli /rec. peiradzo – zkouset, pokouset, suzovat, spusobovat souzeni, odpovida hebr. cor/

    ergo: nejsou to jeho nepratele a jezis rika kdo neni /rekneme bytostne, svou podstatou/ proti vam, je za vas…

    …jezis tou opakovanou konfrontaci se znalci zakona navenek manifestuje ze take podleha soudu /din/ a souzen bude i nadale, a dokonce bude odsouzen a popraven…

    0
    0
  10. 21.6.2014 – 23 Sivan 5774 v 20:56 — Odpovědět

    bs*d
    ,Joshi, díky za názor, už dlouho jsme si nepovídali, ale trochu mi unikají souvislosti – jak s diskuzí, tak i s Nahumem. Nic proti ničemu, ale maličko mne (nás) zasvěťte. Díky

    0
    0
  11. josh
    22.6.2014 – 24 Sivan 5774 v 18:34 — Odpovědět

    ad 10…to nevadi…muj svet nemusi byt stejnej jako vas…ja si jen vzal a prijal kousicek z toho vaseho…a vam nic nechybi…kdo ma na to optiku at vidi, kdo ne tak ne…o nic nejde

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Mýma očima: „politická“ strana NE Bruselu

Další článek

Zakázané myšlenky