Rád bych zde započal dalekosáhlý příběh o vývoji poznání bohů v průběhu lidstva. V každém díle se budeme věnovat určitému milníku, který znamenal převrat v lidských představách o bezprostředních nadpřirozených, božských, jevech. Objevíme společně nejstaršího předka všech bohů na celém světě, tváří v tvář poznáme krutosti vulkánských bohů a nakonec dojdeme až po relativně blízkou minulost. Dozvíme se, jaké nejbizarnější oběti si přáli bohové původních obyvatel Ameriky, jaký smilník byl Zeus či který z bohů dodnes žije. Vkročme do našeho prvního příběhu, kde budeme hledat prvního boha. Rád bych ještě upozornil, že veškeré příběhy jsou smyšlené, založené na současném historickém poznání.

Přenesme se nyní zhruba jeden a půl milionu let nazpět do Afriky. Snad v tomto období, dle posledních vědeckých názorů, živý tvor poprvé použil oheň. Muselo být naprosto úžasné, když náš předek poprvé pochopil, že se ohně nemusí jen bát. Teplo, které praskající rozžhavené dřevo dává, bylo motorem evoluce. Ještě dnes, když máme možnost večer sedět blízko rozdělaného ohně, jsme schopni se zadívat skrz plameny a přemítat. I naši předkové tak mohli po namáhavém dni bezpečně spočinout. Celá lidská tlupa sedí pohromadě kolem plápolajícího plamenů. Zástupci rodu Homo najednou skrze svoji mysl, i přes otevřené oči, si promítají až neuvěřitelné obrazy. Jsou to obrazy jejich fantazie, jenž je vytvořena z prožitků. A najednou všechny něco z bdělého spánku vytrhne. Je to usměvavý mladík, který se o oheň stará. Musí přiložit, aby neuhasil pocit bezpečí, které všichni v tuto chvíli mají.

Zeptejme se nyní: mohl by se v těchto podmínkách zrodit bůh? Jak by pračlověk mohl vymyslet něco tak sofistikovaného, zvláště, pokud jeho řeč a mysl mohly být na úrovni dnešního dvouletého až čtyřletého dítěte? Oheň bezesporu osvobodil člověka od nočního strachu. Dal mu možnost přemýšlet i o věcech, které jsou za běžnou realitou. Aby však dostal tu příležitost vidět svůj svět ve své mysli,  musel mít k tomu prožitek a to velmi silný. Prožitek, nad kterým bylo nutno přemýšlet. Co se tedy mohlo stát tím spouštěcím mechanismem, aby byl stvořen první bůh? Pojďme se vrátit od plápolajícího a teplého zázraku o půl dne nazpět. Pravěcí lidé v pravé poledne, za největšího slunečního žáru, sbírají potravu. Jsou to kořínky, plody pro nás neznámých rostlin, zkouší i kyselé listy velkých lopouchů. Oj, mladý lidský samec okusil ten největší list tak, že se jeho ústa zkřivila. Vedle stojící muž se jen, snad i mírně škodolibě, usměje a s povzdechem otočí hlavou, aby se rozhlédl po krajině. Jak se jeho pohled pomalu sune po otevřené polopoušti, musí čím dál tím víc přichmuřovat oči. Co může způsobovat tento reflex? Samozřejmě, jedná se o Slunce. Obrovská, životodárná a zářící koule na modrém nebi. Našemu pozorovateli to nedá. Byť má velké obtíže udržet své oči alespoň trošku otevřené, nutí je se dívat vzhůru za tou podivnou věcí. V noci sice vidí také na obloze divadlo, které je pro něj nevysvětlitelné, zažívá bouřky a průtrže mračen, ovšem nic z toho nemá tak bezprostřední vliv jako právě Sluce. Přeci jenom nakonec oči podlehnou a zavřou se, muž ale na své tváři, těle a rukách cítí teplo. Ach to příjemné teplo, jako by jej hladilo tisíc malých rukou. Jaká může být za síla, která je tak bezprostřední, laskavá a příjemná? Pravěký hominid si toto správně nevysvětlí – nemůže, i kdyby jeho mozková kapacita byla srovnatelná s tou naší, a to přátelé zdaleka nebyla, žil v době, která by to neumožnila. Přesto, by to již člověk, tedy musel přemýšlet. Zastávám ten názor, že zde se zrodila filozofie – matka všech věd. Namáháním mozkových závitů inteligentní tvor poprvé sestavil svoji představu o světě. Byly to zřejmě pro nás nepochopitelné a směšné mechanismy, v tu chvíli to ale byl největší objev lidstva. Nyní přejděme zpět k večernímu ohni.

Lidé sedící kolem tepelného zdroje, snad mají něco i na zub, třeba kost pradávného býložravce, kterého ráno našli pošlého. Maso je chutné, voňavé – vždyť je tepelně připravené. Statný muž, bojovník se Sluncem, jehož oči nakonec prohrály stojí u největšího zrodu všech dob. Ve světě za běžným pohledem na realitu, se objevila poprvé těžko popsatelná bytost, světlo a teplo v lidském životě. Jsme svědky zrodu prvního zástupce boha na naší planetě – boha Slunce.

Příště bychom se věnovali prvním krůčkům v evoluci božských bytostí od slunečního boha až po zlou smečku vulkánských bohů.

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Svatořečení palestinských jeptišek

Další článek

Židovská synagoga slouží Velkému Meziříčí jako tržnice