Aby integrace byla úspěšná, tak musí být splněno několik podmínek:

  1. dostatek času
  2. počet nově příchozích nepřesahuje 3.3% populace,
  3. vzdělávací systém odráží změny ve společnosti a učí děti chápat všechny členy společnosti,
  4. trh práce musí umět vytěžit lidský kapitál nově příchozích,
  5. ochota majority příjmout minoritu jako zdroj obohacení,
  6. rozmístění nově příchozích po celém území.

Dostatek času

Integrace je v první řadě otázka času.  Například USA je zemí přistěhovalců. Během svého vývoje se jim podařilo integrovat lidi různých etnik a původu. Samozřejmě, že integrace není nikdy 100% a tak i dnes se v USA potýkají s rasismem a xenofobií. Přesto se všichni svorně nazývají Američany. Tvoří jeden národ. Není to národ monoetnický, ale polyetnický.  A že v „USA bijí černochy?“, no ano.. Ale také mají černocha za prezidenta. A to je právě důkazem, že integrace v USA funguje.

Proces integrace není otázkou několika let. Ve skutečnosti je to spíše otázka generací. První vlna imigrantů je vychována v jiné kultuře a podmínkách. Zároveň je první vlna ochotna pracovat za nepříliš vhodných podmínek, za kterých by našinci nepracovali.

Až další generace můžeme považovat za plně integrované, jelikož už rozumí nátuře místních obyvatel a zvyklostem. Mnohdy dokonce našince předeběhnou, jak to vidíme u často úspěšných dětí Vietnamců, kteří si ze své kultury přinesli pracovitost a vytrvalost, která se u nás běžně nevyskytuje. Podobná situace nastala i v USA, kde se původně „nekvalifikovaní Indové“ stali vyzyvateli střední a vyšší třídy v boji o vysoce kvalifikovaná zaměstnání.

Počet nově příchozích nepřesahuje 3.3% populace

Každý člověk je členem nějaké malé sociální skupiny. Malá sociální skupina  se vyznačuje tím, že se všichni členové znají osobně a komunikují tváří v tvář. Velikost takové skupiny je do cca 30 lidí. Při frekvenci imigrance do 3,3% populace by na každou malou sociální skupinu připadal jeden imigrant.  Ten se tak snadno může seznámit s pravidly a zvyklostmi  naší společnosti a společnost se snadno seznámí s i s jeho kulturou. Ve skutečnosti by byla imigrace znatelně menší. Dle statistik můžeme počítat s 6 uprchlíky na jeden okres. Majoritní společnost je tedy stále ve znatelné převaze a nehrozí žádné masové přílivy uprchlíků, jak se snaží tvrdit xenofobové a rasisté.

Otevřené školy

Školy by měly primárně plnit vzdělávací a výchovnou funkci. Mělo by to ovšem být vzdělání skutečné, které se snaží najít pravdu, kriticky uvažovat a objevovat, nikoliv jen opakovat dogma. Potřebujeme školy, které ocení indiviualitu. Úspěch v globalizovaném světě je podmiňován tolerancí ke kulturním odlišnostem. Jak už jsem psal jinde, škola by neměla omezovat studenty v základních lidských právech, jako je svoboda vyznání, či projevovat jakoukoliv diskriminaci. Vzdělaní je nejsilnějším prostředkem výchovy a kultivace společnosti. Proto se jeho funkce v integraci menšin nesmí podceňovat. Troufal bych si říct, že vzdělání hraje dokonce roli klíčovou.

Existuje celkem rozšířený názor, že víra nepatří do školy, ale tím bychom ze vzdělání vyloučili velmi důležitou oblast lidské kultury. Vzdělání má být dveřmi do světa poznání. Dobrý vzdělávací systém má naučit studenty chápat různé kultury, náboženství a politické přístupy. Nelze cenzurovat část kultury jen proto, že to není  žádoucí pro část politického skeptra.  Tím nechci tvrdit, že ateismus nepatří do škol. Patří tam stejně, jako jiné druhy (ne)víry. Právě školy mají být místem, kde se mladý člověk bude moci konfrontovat s jinakostí světa a najít vlastní světový názor.

Otevřený trh práce

Základní listina lidských práv a svobod nám říká, že máme právo na práci bez ohledu na naší etnicitu, víru, politické smýšlení, sexuální orientaci, či jinou jinakost. Práce je přirozený projev zdravého člověka.  Z nějakého důvodu si vystrašní xenofobové myslí, že cizinci jim seberou práci, či naopak budou žít ze sociálních dávek. Je velmi zajímavé, že tyto dvě odlišné obavy jsou vznášeny jako kritika migrace zároveň, ale logickou konzistenci ve strachu hledat nelze. Nakonec je to pudová záležitost, nikoliv projev racionální bytosti.

Pro kapitalistickou společnost není migrace žádný problém. Kapitalisté novou a většinou levnou pracovní sílu rádi využijí.  Zde by náš typický xenofob mohl poukázat na to, že cizinci pracují na polích za nízké peníze a tudíž našinec nemůže jít sbírat rajčata, okopávat zelí, či vykonávat jiné jistě velmi prestižní práce v zemědělství. Našinci stejně tak zapláčou nad možností kopat kanalizaci a dělat další těžké stavební práce, které již dnes většinou zastávají cizinci. Našincům se prostě do těžké dřiny nechce.

Imigranti ovšem nejsou jen lidé vhodní pro práci v zemědělství, lestnictví, či stavebnictví. Ze zkušeností víme, že se dobře uplatňují v obchodě a pohostinství. Před válkou utíkají i vzdělaní lidé, kteří vystudovali za náklady mateřského státu. Snadno tak můžeme „zcizit“ intelektuální kapitál vypěstovaný jinde.

Ochota majority příjmout  minoritu jako zdroj obohacení

Řada xenofobů a rasistů upozorňuje na nedostatečnou vzdělanost nově příchozích, což nemusí zcela odpovídat realitě.  Kolik zná běžný Čech jazyků? A jaká je jazyková úroveň nově příchozích? Před válkou utíkají i kvalifikovaní inženýři, doktoři, programátoři a další specialisté. Ačkoliv se to z pohledu běžného rasisty zdá nemožné, tak třeba Afričané a Indové poskytují IT podporu pro velké nadnárodní korporace. Toto jsou zároveň lidi, které bychom se měli snažit přilákat.

I méně kvalifikovaný imigrant se může velmi dobře uchytit v obchodu a službách.  Při nákupu svačiny nepotřebuju vést dlouhé komplikované rozhovory, ani nepotřebuju filosofovat s prodejcem falafelu. Prostě si objednám, zaplatím a jdu.  Konkurenční výhodou imigrantů je velká touha uspět. Nikdo se nechce vrátit domů s tím, že selhal a peníze, které jeho rodina vynaložila na jeho cestu „za   lepším životem“ byly promrhané. Proto takový malý podnikatel je ochoten pracovat 12 hodin denně i za minimální zisk, který sice u nás nikoho neoslní, ale ze kterého dokáže své rodině vrátit náklady na jeho cestu.

S imigraci jsou spojena určitá rizika. Extrémisté nejsou jen mezi rasisty a xenofoby zdejšími, ale i mezi příchozími, což ovšem je práce pro tajné služby.  Navíc častěji teroristické útoky nespáchají nově příchozí, ale děti imigrantů, které nebyly přijaty společností.  Neustálé důkazy nadřazenosti, vyhánění, hanění a další formy šikany dokáží vzbudit v lidech nenávist, která snadno vede k teroristickému činu. Za teroristické útoky si do určité míry můžeme sami. Nikoliv tím, že jsme přijali cizince, ale proto, že jsme je přijali jen na oko, ale ve skutečnosti jsme je nikdy nepovažovali za dostatečně dobré pro naší společnost, nebo jim neustále přisuzovali zlé úmysly ( viz.  Thomasův teorém a sebenaplňující se proroctví).

poznámka: Jaký zdroj obohacení pro naší společnosti jsou např. nenávistí posedlí diskutéři z Novinek.cz, či iDnes?

Rozptyl nově příchozích

Ostrava je město vzniklé integrací různých etnik. Některá etnika se podařilo integrovat více, jiná s menším  úspěchem. Přesto můžete tvrdit, že Ostrava je český prototyp multikulturního města.

Je sice přirozené, že se lidé sdružují na základě společného světového názoru, sociálního statusu, jazyka, kultury a víry, ale zároveň je v našem zájmu, aby existovalo co nejvíce vztahů napříč skupinami. Skupiny nově příchozích nesmí být izolované, ale musí se co rozptýlit, aby našinci mohli poznat jejich kulturu a nově příchozí tu naši. Až na pár případů s ghetty se tento bod celkem daří. Rozptýlené členky etnických skupin lze snadno přetavit do nové kulturní identity, která bude právě novým jástvím integrovaného cizince.  Již nebude jen Slovákem, Polákem, Slovincem, č Syřanem, ale budou také Ostraváky.

Nejdůležitější podmínka na závěr

Hlavní podmínkou úspěšní integrace nově příchozích je ztráta strachu našinců před změnou a čímkoliv jinačím. Bojujeme o otevřené mysli budoucích Čechů. S komunisty pokřivenými generacemi moc nezvládneme, ale mladí lidé mají potenciál vidět svět plný možností, který je bude fascinovat, lákat a vyzývat k novým objevům, nikoliv děsit a nutit je schovat se do kouta a sršet nenávistí na cokoliv jiného.

7 Komentářů

  1. 6.6.2015 – 19 Sivan 5775 v 22:09 — Odpovědět

    Obávám se, že v tom výčtu chybí ta nejzákladnější podmínka: že totiž ti, kteří mají být integrováni, se sami musejí chtít integrovat. Ono to zdaleka není samozřejmé.

    5
    0
  2. 7.6.2015 – 20 Sivan 5775 v 04:56 — Odpovědět

    Dado, řekla bych, že to tam je v podmínkce "dostatek času."
    I kdyby se nechtěla integrovat první generace (a já mám trochu pocit, že možná zaměňujete "integraci" a "asimilaci"?), za podmínek, které jsou v článku popsané, by se další generace integrovaly (a pravděpodobně skutečně i asimilovaly) nevyhnutelně.

    Jinak, k zamyšlení z mého nejbližšího okolí:

    http://sadio.blog.idnes.cz/c/186039/Jsem-muslimsky-pristehovalec-a-odmitam-se-integrovat.html

    0
    0
  3. 7.6.2015 – 20 Sivan 5775 v 11:13 — Odpovědět

    Karímo, ten váš názor mě hodně překvapuje: podle vás tedy i když dotyčný nestojí o to se integrovat, je jen otázkou času, kdy vyměkne? Je to jen otázkou okolí, na jeho vůli nezáleží?
    Řekla bych, že si děláte zbytečné starosti, ale pro jistotu: integrace je podle mě zapojení do společnosti, že tam dotyčný zapadne a funguje jako rovnocenný člen, který tam má své místo, i když je třeba i výrazně jiný, má odlišné vlastnosti než většinová společnost, drží si tu svou jinou identitu. Asimilace je splynutí, tam se ta jinakost vytrácí. Správně?
    No, jenže ta touha po zapadnutí a fungování (podle mě) zdaleka nemusí být samozřejmá, existuje široká škála možností, někteří příchozí vůbec nemusejí být motivovaní mít nějaký přátelský vztah ke společnosti, do které přicházejí, nemusí jim záležet na tom, aby dobře fungovala, a oni v ní, jako její součást. Můžou si držet docela nepřátelský odstup, snažit se ji využít pouze jako zdroj, můžou ji přímo vnímat jako místo nepřátelství, kde povedou svůj boj…
    Prostě tyto možnosti tu jsou, a nepočítat s nimi, mít představy, že co přistěhovalec, to vděčný loajální občan hostitelské země, byť se svou specifickou identitou – je podle mého názoru silně naivní, může to vést k nezodpovědným krokům. Jistěže záleží na přístupu okolí, ale podle mě je mnohem podstatnější motivace těch integrovaných, protože pokud nebudou chtít oni sami, pak se okolí může třeba přetrhnout…

    Tady jsem narazila na jeden docela zajímavý článek k tématu, podle Bat Yeor je taková neintegrace přímo strategií jistých vlivných kruhů…
    http://zboril.blog.ihned.cz/c1-63947720-organizace-islamske-spoluprace-otevira-kancelar-v-bruselu-pro-boj-proti-islamofobii-v-evrope

    Jinak blog hezký, pokud to dobře chápu, zrovna váš muž s integrací žádný velký problém nemá, a docela mě mrzí jeho mínění o Češích, taky si kladu otázku, čím to, že muslimové vnímají náš národ tak kriticky (tedy i českého původu)… Já mám téměř dvacetiletou postiženou dceru, její výstupy jsou občas nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné, a fakt si nevzpomínám, že by za celou tu dobu někdy někdo měl nějaké blbé kecy. Občas lidi vyvaleně čumí (to se ani nedivím), ale většinou ani to ne… a váš manžel just potkává takové netolerantní lidi na každém kroku… Naopak, mám dojem, že Češi jsou docela chápaví (no pár nervních důchodců najíždějících v obchoďáku vozíkama do lidí jsem už taky potkala, na silnici občas taky nějaký prase, ale z toho se snad nedá generalizovat), nebo že by Moravani byli jiní :-)? Možná až moc tolerantní, že s ty své politiky nevyhážou z oken, když to zaslouží, ale že bych vnímala náš národ celkově jako nesnášenlivý, bezcitný, zloděj vedle zloděj… fakt ne. Překvapuje mě takový pohled.

    5
    0
    • 9.6.2015 – 22 Sivan 5775 v 07:07 — Odpovědět

      Dado, v článku se píše, že jde mnimo jiné o čas, a na to jsem právě poukazovala – v měřítku společenského vývoje je lidský život dost krátký, a za dodržení těch podmínek, které jsou tam uvedeny, je vcelku jedno, jestli se první generace neintegruje, protože u dalších už je to nevyhnutelné (znovu opakuji: za podmínek, které jsou tam uvedené).
      Jinak uvažovat o integraci tak, že dotyčný je integrován teprve tehdy, jde-li mu o blaho celé společnosti, podle mě nemá smysl, protože v tom případě není integrována ani velká část domorodých Čechů (jaké procento národa dobrovolně platí víc na daních, hlásí se do armády, chodí bezplatně uklízet parky a ulice, vzdá se sociálních výhod, na které má právo, pokud je nutně nepotřebuje…?). Systém má být (a víceméně je) nastavován tak, aby jedinec k blahu přispíval, ať už mu o něj jde, nebo ne.
      Nevím, jaké lidi přesně manžel potkává a kde, ale pravda je, že v ČR je tolerance k zmocňování se cizího majetku (nejen akt sám) opravdu extrémně vysoká a šokuje to nejen Senegalce. Skutečnost, že se tu málokdo stará o své příbuzné, je pro lidi z jiných kultur také nápadná… Nerozumím tomu, proč si myslíte, že "muslimové jsou k Čechům tak kritičtí" – manžel vyrůstal v rodině, která je zčásti katolická, a jsem přesvědčena, že kdyby na jeho místě byl nějaký katolický bratranec, budou mu nejspíš nápadné tytéž věci. Na kulturu, v které vyrůstáme, jsme zvyklí a je celkem normální, že lidé "zvenku" si našich nešvarů všimnou spíš. Netýká se to rozhodně jen muslimů, ale i jiných národů, namátkou

      http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/cesi-ocima-vietnamcu-trochu-barbari-kteri-mysli-jinak/r~i:article:746539/ ,

      0
      0
      • 9.6.2015 – 22 Sivan 5775 v 10:05 — Odpovědět

        Karímo, takže si skutečně myslíte, že když se správně nastaví vnější podmínky, mantinely, pak na nějaké vnitřní motivaci až tak nesejde? Nepodceňujete sílu víry?
        Narazila jsem na ten muslimský pohrdavý (někdy až vyloženě nenávistný) odpor k našemu národu z více stran, proto mě to zarazilo, neusuzuju tak jen z té negativní reakce vašeho manžela k "integraci" mezi nás :-). Mimochodem, máte pravdu, problémy s integrací zdaleka nemusí mít jen cizinci, tak to prostě je, i našinec může být neintegrovaný a stojí za to přemýšlet, co s tím dělat. A i tady platí široká škála možností, jistě existuje ideál, kterého dosahuje snad jen minimum nejmorálnějších osobností, většina bude asi někde uprostřed, no ale pak existují i ti, kteří z různých důvodů můžou jít vyloženě záměrně proti nějakým snahám se integrovat. No a jedním z těch důvodů může být třeba i ideologie, a její sílu bych rozhodně nepodceňovala, pro víru jsou lidi schopní vypouštět duši jako pro máloco jiného.
        Takže ta integrace se od motivace nějakými ideály často odvíjí, minimálně u části lidí zcela určitě. Přece jen si myslím, že lidi nejsou až taková zvířata, a že ne vždy stačí vytvořit vhodné chlívky, aby se v nich spokojeně usadila a přežvykovala. I když – stádnost v přijímání různých ideologií, věr a pavěr, to je další kapitola… Lidský život je, pravda, dost krátký, ale některé víry i pavěry mají docela tuhý kořínek a dokážou divy.

        0
        0
  4. danny
    8.6.2015 – 21 Sivan 5775 v 12:01 — Odpovědět

    Karimo v článku o pristahovalcovi sa mi zdá reflexia nepredaného kolena to bravčového pritiahnutá za vlasy.Nepoznám predavača,ktorý by odmietol predat koleno(na borščok).A ešte odborníčka na moslimov?To už vôbec.Takže o zvyšku bavit sa je bezpredmetné.(výmysel strieda výmysel?Nevedno).

    0
    0
  5. 9.6.2015 – 22 Sivan 5775 v 10:12 — Odpovědět

    Jinak by mě docela zajímalo, jakou váhu přikládá té mnou uvedené podmínce autor článku :-)

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

O DOTEKU

Další článek

Izrael uctí prvního českého prezidenta Havla