„„Vždycky jsem věděl, že budu bohatý“, říká multimiliardář Buffett“, tak tímto titulkem mě uchvátili Babišovy internetové noviny iDnes a článek jsem s chutí přečetl. Už jenom za tím nadpisem se skrývá tolik spekulací, jako třeba neméně zajímavé téma, zda jsme schopni myšlenkami ovlivnit vlastní či dokonce cizí osud. Jestli je stejně jako k penězům můžeme implementovat ke zdraví, vzdělání či úspěchu, lásce a zda to samo o sobě stačí, abychom byli tím, čím si přejeme být.

V podstatě koučovi Buffettovi naprosto věřím. Dodnes nemohu pochopit lidi, kteří u mě jako u investičního poradce investovali své milióny a převzali moje (nejenom!) matematické úvahy a presentační schopnosti, že akcie dlouhodobě rostou, že průměrováním pořizovacích cen (váženým průměrem) dosáhneme lepších zisků, protože i průměrná výchozí hodnota je lepší než při jednorázovém nákupu. Bohužel toto chce investičního poradce, který je placen za poradenství a nikoliv za počet čárek a objemy prodeje. Buffett dobře poznamenal, že na Wall Streetu se radí lidem, kteří jezdí do práce v limuzínách – a radí jim lidé, kteří – stejně jako já – jezdí do práce metrem. O svých penězích nechávají rozhodovat lidi, kteří se z průměru nebo vyššího průměru svých finančních možností neumí vymanit.

Buffett proto celý život důvěřoval sobě a svým schopnostem. Byl to a je to dlouhodobý investor, na rozdíl od Babiše, který tak zázračně zbohatl od 90 let. Nezávidím, pouze říkám, máme-li pozitivní myšlenku, která nás vede k cíli, cíl dokážeme ovlivnit, ale není to krátký proces třeba jako u Babiše.

Stejně jako ve zdraví, nebo hubnutí, stejně jako v životním úspěchu. Chceme-li být v něčem úspěšní, musíme se, stejně jako kouč Buffett, učit z chyb, které každý z nás dělá. V tom vidím největší problém. Kdybych to měl vzít na sebe, tak nebudu úspěšný, dokud nebudu propadat stále stejnému problému nepřinášejícímu nic víc než pouze vztek a zlost. Budu-li chtít zhubnout, přestanu se krmit majonézou a budu uvažovat, že jídlo není tou nejkrásnější hodnotou v životě hned po sexu a dětech. Budu-li chtít být úspěšný, nebudu ukazovat veřejně chyby ostatních, ale chválit to co je na druzích krásné.

V mém životě se mi toto ovlivnění budoucnosti jednou povedlo. Pověděl jsem Klárce po měsíční známosti, že si jí vezmu a budeme mít krásný hnědooký děti. Ovlivnil jsem svou, či i její budoucnost. Lze to pozitivně? Lze pozitivně zasáhnout lidem do životů? Cítím stejně jako Buffett, že budu bohatý, ale stejně jako cítím toto, cítím i jiné a to naprosto odlišné negativní věci. Třeba nádor v mozku. Můžeme ovlivnit i svou rakovinu. Může strach o sebe v nás ovlivnit, že opravdu se začne nemoc se šířit našimi buňkami. A je tento pocit upozornění, že bychom měli se jít vyšetřit, anebo přivolání nemoci? Máme na tyto věci myslet, a pokud se plní naše plány a upřímné sny, pro které jsme ochotni se obětovat (třeba i jenom částečně) a nepřipouštět ty zlé, abychom si nepřivolali do svých životů – nebo naopak být na ně připraveni?

A je opravdu tím počinem ta myšlenka, anebo naopak naprosté myšlenkové prázdno? Meditací docílíme stejného cíle, tedy kdy myšlenky nás opouštějí a zase připlouvají a zase opouštějí nebo naopak stále dokola opakování budoucího snu a přání?

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Kdo vidí jen zrcadla …

Další článek

Exkluzivní zpráva Shekelu: velvyslanec Schapiro hledal kořeny své rodiny v Jihlavě