Odpor k islámu a naneštěstí k muslimům jako k lidským bytostem, které mají stejný nárok, jako my, žít a tvořit, neobjevujeme pouze v souvislosti s obavami o „další vývoj EU“, ale pramení i z jiných, hlubších a temnějších vrstev. Chceme-li porozumět, musíme se oprostit od povrchního pohledu. Tyto temné stránky vystupují obzvláště velkou silou, dostanou-li se tolerance, svoboda, lidská práva, individualismus na přetřes mezi groteskně vystupující politiky, odpůrce migrace a strašáky islamizací, anebo když na tato témata narazí primitivové.

Vztahy k migrantům a velmi často významnou měrou závisí na atmosféře solidarity, také na sociálních či kulturně historických znalostech a vyspělosti, což platí dvojnásob, pokud srovnáme odměřený přístup Visegrádské čtyřky s aktivní solidaritou zemí na Západ od naší hranice. Aktivní solidarita, jejíž nedílnou součástí je pomoc ekonomická, lékařská, pedagogická, sociální, atd., vyžaduje nejen čas a námahu, ale i zvláštní schopnosti umožňující jednotlivcům, aby případ od případu posuzovali meze v rámci své kulturnosti, jak co nejlépe a nejvhodněji pomoci migrantům.

Vydané úsilí se Francii, Německu, Velké Británii a dalším vyspělým zemím, bohatě vyplatí, přinese občanům těchto zemí v budoucnosti výhodné výchozí pozice především pro obchodní aktivity, trh a finanční instituce. Vznášet argumenty, omlouvat svou neochotu pomoci migrantům, že za vlnu migrantů z muslimských zemí může chybná politika USA, vojenská přítomnost amerických jednotek v daných zemích, je bezesmyslné, ani nemá význam ji dále rozvádět, stejně tak i argumentovat ochranou evropských hranic apod., o tom je zbytečné mluvit, natož o tom přemýšlet.

Západ si do budoucna trhy v islámském světě otevřel, bývalé socialistické země si brány k těmto trhům pevně zavírají, možná zavírají tak razantně, až bude obtížné, ne-li nemožné je v budoucnu otevřít. V tomto kontextu vnímejme jednání odpůrců migrace a strašáků islamizací jako velmi krátkozraké. Pokud někdo argumentuje prospěchem obchodování s Čínou, pak tiše souhlasí s tamějším režimem, což není znakem bystrého obchodního ducha, navíc nechápe asijskou mentalitu, která obzvláště v Číně, díky obrovitému množství obyvatel, nabývá na nepřehlédnutelném významu. Asijský obchodník snadno podlehne právu silnějšího, obzvláště, přináší-li mu takové jednání rychlý a nejméně bezztrátový zisk.

Situace v muslimských státech je s to paradoxně dospět do stavu, kdy může vzniknout někdy v budoucnu – možná během pár desítek let – chalífát obchodující se západními zeměmi, nakonec nově vzniklý chalífát by byl jakýmsi nárazníkovým pásmem mezi Evropou a Čínou, Indií a zbytkem Asie, pak by propouštěl obchod se zbožím a komoditami do zemí na západ od naší hranice, za daných podmínek: „…vy jste pomohli, ale vy jste se k nám nechovali hezky…“, a nejen to, pro Čínu i EU by bylo výhodné mít za souseda silnou muslimskou říši, než desítky navzájem se vraždících islámských armád, bojůvek, komand a skupin před kterými prchají davy migrantů.

Zdůrazňovat jen a pouze radikální islám zcela jistě vede k upozaďování hlubších a skrytějších vrstev. Tím neustálým diskutováním, prázdným tlacháním, mnozí hovoří, píší o hrozbě islámu, dochází k paradoxní situaci, zakrývají se skutečné podstaty problému radikalizace muslimů. Uveďme příklad DAIŠ, pokud by mělo dojít k jeho zániku, povede v islámském světě k poučenému napodobování.

Co je ale dnes pozorovatelné a hmatatelné, o čem musíme diskutovat, aniž bychom zabředávali do argumentací odpůrců i strašáků, co může být zdrojem nedůvěry a strachu vůči migrantům, zejména v bývalých socialistických zemích střední a východní Evropy, jde spíše na vrub vědcům zabývajícími se duševními onemocněními a neurózami, ale pro racionalisticky uvažující vědce a jedince, platí, tato poučka: kontrolujme realitu, aniž bychom propadali iracionalitě; v této konotaci jsou pak migrující muslimové spíše předmětem k důslednému racionalistickému uvažování o islámu, zda je anebo není zlou předtuchou.

Proč tedy vnímat islám, jako zlou předtuchu?

Za prvé není možné, abychom tolerovali omezování osobních a základních práv jednotlivce v islámském světě. Za druhé ani nemůžeme přijmout neúctu k soukromému vlastnictví. Za třetí, liberální demokracie, byť je odmítána mnoha muslimy, imámy a islámskými učenci, patří k neoddělitelným kořenům Západní civilizace. Za čtvrté, nemůžeme se ani smířit s myšlenkou, historie radikálních muslimů je psána krví nadále má být krví psána. Za páté, byť se mnozí muslimové veřejně nedistancují od radikálních odnoží islámu, my jsme radikalismus povinni nejen odmítnout, ale máme závazek; zabránit, aby skrze teror radikálové ohrožovali další státy potažmo národy, nebo migranty ohrožovali v zemích, kam se před nimi ukryli. Za šesté, ani se nemůžeme ztotožnit s úkony a kogentní formou práva šaría, natož aplikací šaríi do běžného života muslimů žijících v Evropě, anebo s myšlenkou, aby šaría zcela ovládla muslimskou komunitu v Evropě. Za sedmé, pro poučené jedince, politiky, humanisty, nejen kritiky, je důležitý úkol, aby pozorně vnímali touhy mnohých – i v Evropě akademicky vzdělaných muslimů – znovu založit chalífát a sledovali, jak daleko už jsou v plnění svého snu.

Musíme se ptát, hledat důvody, proč lze uvažovat o islámu jako o zlé předtuše, ale máme povinnost s důslednou humánností se postarat o ty z muslimů, kteří přišli hledat útěchu v zemích EU. Oni jsou trpícími, dočasně pozbyli schopnost najít smysl života, ztratili pocit zodpovědnosti ve svém životě; nepopírejme islám, nezatracujme všechny muslimy, protože ti, kdo prchají, oni čelili, stále čelí všudypřítomnosti utrpení a síle velikého zla. Pokud se rozhodneme migranty od utrpení osvobodit, vymaníme se v budoucnosti z pout i my.

Ovšem pokud jsou mezi migranty jednotlivci, kteří se na svět dívají optikou, která vede k nepřátelství a agresi vůči nevinným lidem, pak je naší povinností takové jedince vyhledávat a těmto lidem zabraňovat v jejich zlém konání.

Je ale zcela zbytečná nedůvěra a strach, obojí přivádí groteskně vystupující politiky spolu s nimi i mnohé primitivy k plytkým úvahám, že aktivní solidarita s migranty – po níž musí následovat inkluze – je čímsi jiným než prostou pomocí trpícím lidským bytostem, chaotickou a postradatelnou, také zavrženíhodnou, podezřelou a nečestnou špatností. K takovým postojům, obzvláště po světových válkách, je nadbytečné se vyjadřovat.

4 Komentářů

  1. 9.9.2015 – 25 Elul 5775 v 21:12 — Odpovědět

    be*H Pakliže zlá předtucha v tomto duchu, pak ovšem předtucha toho, že Evropa je už tak nějak vyprahlá. Možná i mrtvá. Ale to je na hooooodně dlouhé povídání. proč si ale tyto otázky klademe až 14 století po objevení islámu, toť otázka naopak rychle zodpověditelná. Anebo taky ne :) -acb-

    0
    0
  2. danny
    10.9.2015 – 26 Elul 5775 v 06:48 — Odpovědět

    že by to bolo preto(kladenie otázok),že ešte donedávna sa otázky klást nestíhalo,lebo sa rovno bojovalo?smile
    A ako Izrael prestal byt ,,chráneným obyvatelstvom"(ahl al-dhimma),tiež si prestal klást otázky a činí?Na jeho štastie nie je vyprahlý.smile

    0
    0
  3. alexandr babic
    11.9.2015 – 27 Elul 5775 v 15:48 — Odpovědět

    pokud je evropa vyprahla, je islam prave ta ziva voda pro evropu?

    neni to co provadi evropa s prijimanim takoveho kvanta uprchliku spise davani ryby,
    nez abychom je naucili rybarit = starat se a bojovat o svou zem.

    pokud prichazeji ze 70% mladi zdravi muzove, neubirame tak zenam a detem co tam zustali prave
    ty ruce a mozky, ktere potrebuji, aby mohli neco delat pro svou zem?

    proc kurdove i kurdske zeny bojuji, ale bojeschopni syrane o svou zem nebojuji a utikaji?

    4
    0
  4. Karel79
    13.9.2015 – 29 Elul 5775 v 20:18 — Odpovědět

    Pane Pochu, Vaše argumenty jsou pro srandu králíkům. Dovolávat se humanismu a solidarity vůči třicetiletým agresivním pořízkům, vybaveným moderními komunikačními prostředky ( IPhony,chytrými mobily) je vědomá lež, tudíž Vaše argumenty jsou a priori nevěrohodné. Navíc: ti, kteří se už do Německa dostali, se chovají jako nekulturní agresoři, což je možné zjistit z četných informací na internetu. Tudíž: invaze násilnických agresorů si naprosto nezaslouží jakoukoli solidaritu. A osoby, vyjadřující se v podobném duchu jako Vy, si zaslouží opovržení.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Ekonomičtí uprchlíci a úplné uzavření hranic

Další článek

Pámbu s těžkým zadkem?