Nebylo pro Izrael šťastnějších dnů, nežli patnáctý av a Jom-kipur. … V tento den na sebe dívky jeruzalémské braly bílé šaty – půjčené, aby nebyla zahanbena ta, jež nemá své vlastní – a šaty měly být předtím ponořeny do vody. Tak chodily dívky jeruzalémské tančit do vinic. (Babylónský talmud, Ta’anit, 30b-31a) V diaspoře se tento svátek téměř neslaví, v Izraeli tak trochu soupeří s Valentýnem, a při tom všem se vytrácejí jeho zajímavé příběhy.

Přibývající měsíc na horkém letním nebi ukazuje, že nejšťastnější den se blíží. V Zemi izraelské dozrávají vinné hrozny. Brzy se jich zmocní ruce česáčů a půjdou do lisu, aby z nich vyšla tajemná tekutina, připomínající v bílé i červené podobě dvě životodárné tekutiny lidského těla.

Rabín Šimon ben Gamliel, který nám podává zprávu o dávných oslavách v judské krajině, jako by vzpomínal nejen na dobu před zbořením Chrámu, ale i na vlastní mládí. Bíle oděné dívky se ve vinicích setkávaly s mladíky a vyzývaly je, aby vybírali: ‚Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.’ (Př 31,30).

Moralismus, vložený dívkám do úst, je ihned vystřídán citátem z Písně písní a ten zas okamžitě spojen se stavbou Chrámu. Zůstává však silný obraz:

Jeruzalémská mládež vychází z městských hradeb k vzájemnému rituálnímu okukování. Dívky tančí mezi keři, nebo snad na místě, kam už brzy začnou česáči snášet koše naplněné hrozny; poblíž lisu, kde bude vznikat mošt na opojný nápoj. Poněkud neobvykle samy mladé muže oslovují a vybízejí je, ať se dívají a posuzují, kterou si vyberou za nevěstu. Erotický význam ještě zesiluje podobnost s tanečním rejem v Šílu, při němž Benjamínovci z nouze unesli tančící dívky (Sd 21,19-21), protože jinak manželky z izraelských kmenů získat nemohli. Byla to snad slavnost chudších zemědělců, dávající příležitost k sňatku těm, kteří by jinak neměli šanci?

PikiWiki_Israel_1112_hadera_ילדות_רוקדות

 

Rozhodně toho víc nevíme, než víme: Na jakou hudbu dívky tančily? Hrály samy na hudební nástroje, nebo měly hudebníky (třeba právě přihlížející mládence)? Zpívaly? V jakou denní či noční dobu se slavnost konala? Jaký měla průběh a čím vrcholila? – Talmudický vypravěč zjevně neřekl všechno.

V představách sionistických průkopníků, kteří tento zemědělský svátek obnovovali, se panny jeruzalémské točily v kole na způsob hory. Jak to ale vypadalo doopravdy? Kolový tanec by scénu z judských kopců nápadně přiblížil dívčím tancům z antických vyobrazení; vinice úplněk zase kultům božstev plodnosti a opojení, jako jsou Dionýsos a Semelé.

Tančící Řekyně. Červenofigurová keramika, 4.-5.stol. př. o. l.
Tančící Řekyně. Červenofigurová keramika, 4.-5.stol. př. o. l.

Zvláště pozoruhodná je záměna šatů. Šimon ben Gamliel ji zdůvodňuje sociální spravedlností: nemá být jasné, která dívka je chudá a která bohatá. Jako by majetek neměl (aspoň ten večer) hrát při hledání nevěsty žádnou roli. Proto prý podle dalších vykladačů neměly jeruzalémské dívky při tomto tanci žádné ozdoby ani líčení, takže nebylo poznat, která je která. Každého, kdo jen trochu zná moc převleku v pohádkách a při rituálech, ovšem tuší, že výměna šatů mohla mít ještě další významy.

V různých kulturách mívá převlečení magickou roli, u námluv pak zvláště: chránící i zakrývající závoje (jako v pohádce o ptáku Ohniváku) ztěžující volbu; podstrčení falešné nevěsty jako zkouška pro ženicha; družičky, oblečené stejně jako nevěsta (aby zlé síly nepoznaly, která je ta pravá). Představíme-li si, že slavnost mohla být spojena s “volnější zábavou”, skýtal převlek vítanou anonymitu, nebo alespoň záminku k ní. A konečně, možná mělo převlečení zmást ty neblahé síly, které by kazily průběh sklizně. Škoda, že nevíme, jestli se na slavnost nějak převlékali i mládenci.

Kolový tanec; mramorový reliéf, 2.-3. stol. o. l.
Kolový tanec; mramorový reliéf, 2.-3. stol. o. l.

A nyní se dostáváme k nejzajímavější otázce. Proč se druhý tanec konal o Jom kipur, dni, který se v naší podobě židovství vyznačuje nejpřísnějším půstem a pokáním? Inu, asi proto, že judaismus není pořád stejný, vyvíjí se jako všecko živoucí.

Pro dnešního Židy je nejdůležitější “dobré zapsání a zpečetění” pro další rok. Za dob Chrámu mohlo být stejně důležité, že 25 dní po Tu be-av roste na obloze srpek nového měsíce, mošt ze sklizených hroznů v temnu kvasí a zanedlouho mají začít oslavy žní – dnešní Sukot. A s podzimní rovnodenností se zároveň blíží příchod dlouho a toužebně očekávaných dešťů.

Tanec a víno jsou však jen jedním stránkou svátku Tu be-av. S pověstmi, které se k němu váží, i jeho současnými oslavami se seznámíme v dalších dílech.

Tu be-av letos začíná v neděli 6. srpna při západu slunce.

1 Komentář

  1. Milan
    3.8.2017 – 11 Av 5777 v 10:21 — Odpovědět

    Komentář opomenul to podle mne nejdůležitější: ty holky tancovaly v MOKRÝCH šatech. Tedy něco jako "miss mokré tričko".

    1
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Nové vydání Hovorů s Janem Masarykem

Další článek

Tu be-av: oslavy židovského svátku lásky – II.