Češi si v minulosti připomínali kromě Kristova narození také Mláďátka betlémská.

Ta jsou spojena s 28. prosincem a připomínají novorozené chlapce, které dal povraždit Herodes Veliký.

Proroctví říkají, že Izraelité očkávali narození spasitele, kterého jim měl přislíbit Hospodin. Podle duchovních mělo jít o nového krále. Někteří pravověrní Židé čekají na jeho příchod dodnes. Na narození nového krále měli upozornit podle Zlaté legendy dominikánského mnicha Jakuba de Voragine tři kálové či mudrci. Ti přijeli do Jeruzaléma a vyptávali se na jeho narození.

I jiné starověké východní národy očekávaly narození výjimečného krále. Dokládá to text nalezený na kamenné tabulce z knihovny vládce Chammurapiho (1792 až 1750 před naším letopočtem). Je v něm uvedeno, že až dojde k setkání (konjunkci) Jupiteru se Saturnem v souhvězdí Ryb, narodí se král nového věku.

Herodes měl strach, že se narodil potomek pravých židovských králů. Obával se, že by ho mohl vyhnat jako uchvatitele moci dosazeného Římem. Řekl proto mudrcům, kteří přinášeli novému králi dary, že ho mají najít a oznámit mu, že se mu chce Herodes taktéž poklonit. Mudrcům se však zjevil anděl a přikázal jim, že se mají vrátit z Betléma jinudy. Herodes dal proto pro jistotu povraždit všechny chlapce mladší dvou let.

V křesťanské tradici je zmiňován i jeho syn Herodes Antipas. Ten dal stít Kristova předchůdce Jana Křtitele. Stalo se tak při oslavě Herodových narozenin, které se účastnili přední Židé z Galileje. Herodes slíbil své neteři Salome, že jí splní jakékoliv přání, pokud mu zatančí. Její matka ji pak navedla, aby si přála Janovu hlavu. Herodes následně předstíral, že je velice nerad, ale že musí dodržet královský slib. Ve skutečnosti byl velmi rád za možnost zbavit se proroka, který ho neustále kritizoval za rozmařilý život.

Ještě v 15. století byl svátek Mláďátek betlémských příležitostí k bujnému veselí žáků, kteří každoročně 28. prosince obtěžovali klášter v pražském Břevnově. Uvádí to ve své knize Veselé chvíle v životě lidu českého Čeněk Zibrt. Podle něj na tyto „bláznovské slavnosti“ vzpomíná i mistr Jan Hus. Podle Zibrta však tyto slavnosti v témže století zanikly kvůli odporu církve.

V Čechách se však až do 19. století zachoval zvyk budit ráno děti a ptát se jich: “Kolik bylo mláďátek?” Pokud nějaké nevědělo, dostalo metlou a připomnělo se mu, že jich bylo “čtyři tisíce čtyři sta čtyřicet čtyři”.

Autor: redakce Shekel.cz