Prezident Václav Klaus podepsal zákony, které umožní vydat dluhopisy za 167 miliard korun na pokrytí rozpočtového deficitu. Součástí této emise budou také dluhopisy, které si mohou koupit prostřednictvím bankovních domů poprvé také přímo občané…

Otázkou je, proč by si měli lidé tyto státní cenné papíry vůbec kupovat, jelikož se tato investice prozatím nejeví jako příliš výhodnou či dokonce výnosnou ani pro drobné investory. Zatím není přesně stanoveno, jak dobře budou státní cenné papíry úročeny, nicméně dejme tomu, že to bude vcelku výhodné, pravděpodobně těsně nad mírou inflace. Někteří analytici s tím však polemizují a odhadují výnosnost dluhopisů pod inflací. Druhou pomyslnou výhodou by měl být závazek státu tyto dluhopisy od jejich majitelů zpětně odkoupit, tedy jistý zisk a záruka likvidity. Třetí již velice diskutabilní devizou státních dluhopisů by měla být možnost občanů s nimi volně obchodovat na trzích. Ale tady už veškeré výhody podle mého názoru končí a zároveň vyvstává mnoho otázek bez jistých odpovědí.

Východiskem mých úvah je předpoklad, že záměrem vydání emise dluhopisů pro občany této země není pouze potřeba státu, aby mu občané ze své dobré vůle pomohli s jeho dluhem. Předpokládám, že by se kromě této státotvorné roviny mělo jednat také o přiměřeně výhodný obchod pro obě zúčastněné strany. Tedy stát získá peníze na své dluhy a finanční instituce, potažmo občan, bude mít slušný zisk.

Kromě nejistého úroku zhodnocení, který by se patrně měl také odvíjet od výkonnosti české ekonomiky a neměl by být předem fixně stanoven, pouze jeho minimální hodnota (kterou bude pořizovací hodnota cenných papírů), je poněkud negativní skutečností fakt, že stát se zaváže vykoupit tyto dluhopisy až za 10 let. Prostřednictvím finančních domů bude možné cenné papíry prodat i dříve, ovšem v takovém případě je velmi pravděpodobný předpoklad minimálního nebo již zmíněného nulového zhodnocení investice. Cena peněz však může růst i klesat. V případě poklesu hodnoty peněz by investice mohla být ve svém důsledku též ztrátová. Je zřejmé, že na trhu v této době existují jistě mnohem výhodnější finanční nástroje pro drobné investory s přiměřeně nízkou, s dluhopisy srovnatelnou, mírou rizikovosti.

Obchodovatelnost dluhopisů na trzích je přímo ovlivněná atraktivitou těchto cenných papírů a bude tedy závislá především na výkonnosti české ekonomiky spíše ve střednědobém horizontu, což je v tuto chvíli jako věštění z křišťálové koule. Pokud bude naplněn negativní scénář vývoje české ekonomiky, může se náš stát dostat relativně rychle do spirály neustálého vydávání dalších a dalších dluhopisů na pokrytí státního dluhu a úroků z něj, až nakonec může nastat situace, kdy o jeho cenné papíry nebude na trhu žádný zájem, čímž se prakticky stanou pro jejich aktuální majitele bezcennými. Takový vývoj by nejspíš nejspíše vyústil ve státní bankrot. Navíc by náš stát pravděpodobně v takovém stavu ekonomiky zjevně nemohl uspokojit aktuální držitele cenných papírů v případě, že by se rozhodli k jejich prodeji a výběru alespoň na počátku vložené investice.

Samozřejmě chci věřit tomu, že náš stát bude v příštích letech ekonomicky prosperovat a bude mít dostatek volných finančních prostředků na vykoupení všech svých vydaných dluhopisů s přiměřeným ziskem pro jejich držitele právě v tu chvíli, kdy budou občané chtít své investice do cenných papírů proměnit v zasloužený zisk. Ale je to velice nejisté. A tak si říkám, kdože si to vlastně bude ty státní dluhopisy kupovat a co se bude dít, když o ně nebude právě z těchto, nebo z mnoha jiných důvodů zájem?

Autor: Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také od autora: Pražský magistrát znovu utrácí za Opencard