V roce 1946 se členské státy OSN usnesly na tom, že budou předcházet zločinu genocidy, že budou spolupracovat na preventivních opatřeních i na stíhání zločinců.

Celý svůj život chodím přes nejfrekventovanější třídu v Brně – tedy Česká, Náměstí svobody a Masarykova.

Jak turbulentní je carská „pravda“, víme. Byli jsme jí svědky za totáče, během normalizace jsme se jí dokonce modlívali a po rozpadu během Sametu si ji ti, co šli podnikat do politiky, přenesli s sebou i tam.

Často můžeme slyšet stesky, že se nůžky mezi příjmy lidí rozevírají, že bohatí neplatí daně a chudí nemají téměř ani na jídlo.

Rav „Avanej zahav“  učíval, že kdokoli si ještě zaživa vytvoří patřičnou  *tešukat (obrovskou touhu) po tóře a jejích pokynech, může se dokonale spolehnout, že určitě neskončí v Gej hinnom nadlouho.

Kdo nemá zhola nic mívává zpravidla „to svoje“.

Osuška s modrými proužky skutečně z nikoho žida neudělá.

Křesťan je předně následovníkem Ježíše Krista, a tudíž občanem Božího Království. Každý křesťan však při svém pozemském putování pochází z nějakého státu a v nějakém státě aktuálně žije. Boží Slovo nás křesťany zavazuje k tomu, abychom státní zřízení respektovali.

V duši. Nic jiného, než co máš tam, totiž ani vyzrcadlit nejde.

Jak to tak přijde, že se někdo stane pekařem a jiný pláteníkem?

Datum 15. švat (tu bi-švat) je v rámci zemědělského roku prahem, podle kterého se počítá „obřízka stromů“ a také se určují některé desátky.

Deset připomínek (eser zechirot) patří mezi dodatky ke každodenní ranní liturgii šachrit.

Parašat Bo  popisující okolnosti kolem poslední z deseti „egyptských ran“ a dramatický odchod Jaakovova lidu z Micrajim je jaksi klíčová.

Modloslužby se  dopouštíme. Velice často. V  touze, aby byl Vznešený jedním z nás.

Pro křesťana by měla být nejzávaznější Bible, ta by měla být vodítkem – mapou pro náš život. Jsou však chvíle, kdy si musíme položit otázku, zda tomu tak opravdu je, zda je Bible naším skutečným návodem na život.

Máte pravdu, vy to víte, i bez toho, co se tu dole píše…

Napsal mi člověk… Na tom není nic divného. Píšou mi i jiní.

Tedy, abych byl přesný, žena za chrámovou oponou v rámci služby během Jom kippurim je sousto asi dost těžko představitelné i pro nejliberálnějšího z reformovaných. Čímž dostáváme i odpověď na Refielův dotaz z předchozího zamyšlení.