„Mami, řekni mi něco o džihádu.“ pobídlo mě nedávno mé nejstarší dítko. „Že s ním nesouhlasíš?“

Před chvílí jsem se musel zeptat na chatu Achaba, co se přeje na Sukot; odpověděl „Chag Sameach“.

Veřejnost už pomaličku chápe, že Kol nidrej  (modlitba, meditace a prosba o zrušení všech nenaplněných slibů) není nějakým pojistným odpustkovým rituálem. Jakýmsi: Slibuj co chceš, na Jom kippurim se toho pak jedinou všeobjímající mantrou pohodlně zřekneš a jede se dál…

“Narozeniny vesmíru” – tedy nás všech. Gratuluju a těm, co o to stojej – šana metuka (sladký nový rok) …. 5774!

Blíží se vrchol či hlava roku 5774. Proč je vrchol roku po židovská vždycky hnedle na samém začátku? Kvůli milosrdenství.

Před pár dny se tu kolegyně v článku o islámském odívání v Čechách pozastavila nad veřejně projevovaným zájmem o blaho osob tento outfit volících.

Tuhle otázku v horkém létě, jako je to letošní, doslova miluju /  „miluju“.

Víte on je překlad a překlad. Teď nechci nějak neskromně naznačovat ausgerechnet to, že by ty „naše“ byly kdovíjak skvělé. (I když rav Marmorstein odkudsi z Brooklynu, češtiny po rodičích znalý, je za špatné vůbec nepovažuje)…  Děláme chyby, často se mýlíme, stejně často jako i jiní překladatelé. Ale stejně jako oni

Přečte-li si vstupní pasuk, tedy jakési úvodní motto  k traktátu  Pirkej avot  kdokoli a jakkoli  kontaminovaný předsudkem, starými „pravdami“ anebo jen nepozorností, mohl by znejistět.

Muslimové jsou vzdáleni “živému Bohu”. Jejich Bůh je vzdálen jim, odtažitý, trestající a budící jedinou emoci: strach.

Hledáte, jak se to rýmuje? Především časově, všechno se to semlelo velice čerstvě a nedávno. Zda se to rýmuje i pro nás ostatní a někam dopředu, poznáme časem.

Pobouření mezi židovskými organizacemi vyvolaly karikatury zveřejněné v norském deníku Dagbladet.

Redaktor týdeníku Reflex Jiří X Doležal se v jednom svém nedávném příspěvku podivuje nad tím, jak je možné, že v Bostonu nespáchal atentát žid?

Puč provedený proti vladykovi Pravoslavné církve v České republice Kryštofovi se nejspíše dostává do další fáze.

Křesťan smekne, Indián nasadí orlí pero (a občas přibere skalp),  žid naopak hlavu přikryje. Tak jako tak –  s autoritami se mluví s důstojnou pokorou a pokornou důstojností.

Prof. RNDr. Milan Hejný, CSc. (* 23. května 1936, Martin) je matematik a vysokoškolský pedagog, profesor Pedagogické fakulty UK v Praze. (Po mamince Slovák, po tátovi Čech. Rozpadem Československa mi zanikla rodná země).

Je pozoruhodné jak ideologie křesťanství (prosím neplést si se samotným křesťanstvím!!!)  pod průhlednou záminkou osvobození od kdovíčeho své „klienty“ znesvobodňuje.

Tak máme po svátcích. Někdo si zpřítomnil vítězství nad smrtí kvůlivá zmrtvýchvstání.