Zdroj: Archiv

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D., (* 1. června 1948 Praha) je religionista, český katolický teolog, kněz, psycholog a sociolog náboženství.

Je farářem akademické farnosti, která sídlí v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil titul monsignore – „čestný  prelát Jeho Svatosti“. Za zásluhy o šíření tolerance a duchovní svobody i za svou literární činnost získal řadu ocenění doma i v cizině.

DF: Vážený pane Halíku, obdivuji Vás za mnoho věcí, nicméně tím co bych rád vypíchl, jsou společné modlitby s buddhisty, muslimy nebo židy v kostele Nejsvětějšího Salvátora. I o to se pokouší Finanční portál Shekel.cz, potlačit rozpory mezi náboženstvími, a vyzdvihnout víru v Boha, která sjednocuje, nikoliv rozděluje. Kdy takovýto mezináboženský dialog můžeme u Vás v kostele navštívit?

Jednou z mých formujících životních zkušeností byl seminář mladých lidí z různých kontinentů, různých kultur a náboženství, pořádaný britskými kvakery v r. 1969 v Rakousku – tam jsem se jako 21letý  student naučil dívat se na svět také očima těch druhých a zasvětil jsem svůj život dialogu mezi lidmi různých kultur a náboženství. Po r. 1990 jsem procestoval všech 6 světadílů a všude se věnoval tomuto poslání – aktivity v našem kostele jsou jen nepatrný zlomek.  Ty nejdůležitější jsou zpravidla doprovodnými akcemi konference Forum 2000, kde už 13 let jsem zodpovědný za mezináboženský dialog. Při letošní konferenci však půjde spíš o setkání významných sociologů náboženství, kteří se podobně jako já věnují těmto otázkám. Nedávno proběhlo v sakristii našeho kostela důležité setkání s muslimy z různých zemí. Plán akcí na nový akademický rok ještě dotváříme.

DF: Proč jste se rozhodl jako křesťan pro katolíky, a ne třeba pro evangelíky? Evangelíci jsou z mého pohledu způsobem svého vyznání a hodnotami, které vyznávají, svým způsobem Bohu blíže. Nebo se podle vás mýlím? Samozřejmě se v žádném případě nebráním diskusi, nicméně mnohé movité a nemovité majetky katolíků, jejich sexuální delikty všude na světě, zákaz antikoncepce a v současné době také papež, který byl v mládí členem Hitlerjugend. To jsou jen namátkou záležitosti, které ve mně působí, že mi katolická církev nepřijde jako důvěryhodná a to včetně jejích vysokých duchovních představitelů – Vy jste pro mě vzácnou výjimkou a právě proto k vám směřuji tento svůj dotaz.

Velmi si vážím evangelíků, podobně jako Židů a řady dalších duchovních tradic, pečlivě je studuji a  čerpám z nich mnoho inspirací.  Ale zároveň mne stále hlubší poznávání světových náboženství víc a více utvrzují v tom, že volba mého duchovního domova, katolické církve, byla zcela správná a za žádnou cenu bych tento svůj milovaný domov s ničím a za žádnou cenu nevyměnil.  Ta nesmírně široká náruč světového katolicismu, poklady teologie, mystiky, liturgie, svátostí – to je úžasný svět, o jehož hloubce a pestrosti se ani nezdá těm, kteří se nechají ohlupovat zkresleným mediálním obrazem církve. Dokonce právě srovnání onoho virtuálního obrazu církve s realitou bylo kdysi pro mne krokem ke konverzi. Příkladem může být i to, co uvádíte. Bohatství církve? Nevím, nakolik jsou pravdou či legendou představy o finanční síle světového Židovstva, ale Svatý Stolec je momentálně v propadu a pokud se týká české církve, která byla okradena o vše a větší část jejího majetku je stále v držení státu, ta opravdu bohatstvím neoplývá. Ale já bych ani nechtěl být údem bohaté a mocné církve. Sexuální delikty? Zaplať Bůh, že církev sama měla odvahu nyní tyto věci (které jsou hrozné a nesmí se bagatelizovat!) otevřít a vyvodit z nich důsledky – ale 80% sexuálních deliktů se děje v rodinách a nekatolické školy a spolky na tom jsou spíš hůř než ty církevní – jsem zvědav, zda i ony budou mít podobnou odvahu k pravdě jako němečtí jezuité. Ratzinger? Pokud proti němu někdo vznáší jako argument to, že všichni žáci v Třetí říši byli zákonem kolektivně zapsáni v Hitlerjugend, ať také označí celou naši generaci, která byla  masově v Pionýru (včetně mne), za komunistické kolaboranty. Jsem hrdý na to, že v čele katolické církve stojí jeden z největších křesťanských myslitelů 20. století. Ano, v církvi vždy bylo a bude mnoho „člověčiny“, mnoho skandálů, ale kdo ji opravdu zná „zevnitř“, pro toho všechny stíny nezakryjí světlo, které v sobě nese. Ostatně: není to právě katolická církev, která naučila miliardy lidí v dějinách znát a ctít hebrejskou Bibli, recitovat Davidovy žalmy a milovat Abrahama, Mojžíše, proroky a vše, co patří k bohatství Izraele?

JK: Je podle vás kromě současné ekonomické či finanční krize celospolečenským jevem a realitou také krize duchovní?

Samozřejmě, že ekonomická krize je jen dílčím aspektem celkové krize civilizace, která zapomněla, že biosférou politické i hospodářské demokracie je morální a duchovní klima.

JK: Spatřujete ve stále větší míře se opakujících přírodních katastrofách – zemětřeseních, hurikánech či záplavách, nějaký duchovní rozměr? Děje se to špatné podle vašeho názoru také z nějakého “vyššího”, duchovního důvodu, který má něco společného s Bohem či vírou?

Nemám rád prvoplánové směšování meteorologie s teologií a představa Boha, trestajícího hříšníky vypouštěním vod z nebeských nádrží či třesoucí zemí, mi připadá rouhavá a směšná. Bůh není ve vlnách tsunami, avšak je ve vlnách solidarity, která  oběti zachraňuje. Vrchní rabín Británie Jonathan Saks (velmi blízký mému stylu náboženského myšlení) na otázku, kde byl Bůh v Osvětimi, odpovídá: Byl tam v přikázání Nezabiješ. Bůh nám dal svět, který  se vzpouzí naší manipulaci, jako úkol – a jednou budeme skládat účty z toho, jak jsme zacházeli s přírodou a jak jsme byli solidární s lidmi, kteří zakusili více než my, jak je život vzácný a naprosto nesamozřejmý, velmi křehký dar.

JK: V čem spatřujete naději pro současnou společnost, která se jen tak, bez boje, patrně není ochotna vzdát hmotných statků, života pro peníze a uspokojení vlastního těla? Co se podle vás ještě musí stát, aby se společnost změnila, aby lidé byli schopni nahlédnout marnost svého pachtění a živoření, aby začali hledat Boha? Aby začali stavět své životy na Skále?

Obávám se, že vždy bylo mnohem více lidí, kteří zůstanou na povrchu a že „stavět své životy na Skále“ bylo, je a bude záležitostí poměrně nepatrné menšiny. Židovská tradice mluví o 37 spravedlivých v každé generaci, Ježíš o soli. Soli nemusí být mnoho, ale pokud chybí (stejně, jako když někdo z těch skrytých spravedlivých zradí), život je nechutný a nestravitelný jako neslaný pokrm.

DF: Jak nahlížíte na izraelsko-palestinský konflikt? Jak byste ho řešil? A jste pro vznik Palestinského státu?

Tento konflikt nevyřešili ani ti, kteří za své angažmá dostali Nobelovu cenu – jak já bych mohl vyndat z kapsy to správné řešení? Vznik a dobré fungování Palestinského státu, existence odpovědné autority Palestinců, je samozřejmě nezbytnou podmínkou mírového soužití. Jako dlouholetého upřímného přítele Židů a Izraele mne velmi znepokojuje nerozumná konfrontační politika „jestřábů“ v izraelské vládě, která vyostřuje konflikty a provokuje nebezpečný růst antisemitismu ve světě.

DF: Židé se odkazují na Starý zákon, křesťané především na Nový zákon. Podle křesťanů židé ukřižovali Ježíše. Podle mé babičky židé vždy v minulosti kamenovali a římané křižovali. Není snad spíše rozhodující, kdo rozhodl o umučení Ježíše? Jak spatřujete tento rozpor mezi výkladem židů a křesťanů vy? Není snad právě tento problém tím základním, co rozděluje křesťanství a judaismus?

Promiňte, ale snad byste si měl přečíst Nový zákon a kterýkoliv křesťanský katechismus či dějepravu. Samozřejmě, že tam stojí, že Ježíše ukřižovali Římané z nařízení Piláta Pontského („Trpěl pod Pontským Pilátem“ je ostatně verš Vyznání víry, recitovaného ve všech křesťanských kostelech po tisíciletí každou neděli). Před soud Pilátův ovšem  přivedl Ježíše soud sanhedrinu (židovské Velerady) – ale v oficiálních dokumentech katolické církve můžete číst, že odpovědnost za to nelze přičítat židovskému národu jako celku ani v době Ježíšově, natož dnes. To je stejně absurdní, jako když dnes někdo vyčítá současné katolické církvi upalování čarodějnic nebo krutosti křižáků v minulosti (nicméně běžně se s tím setkáte).

DF: Myslíte si, že jsou židé stále Bohem vyvoleným národem?

Samozřejmě, Bůh není vrtkavý, nemůže zapomenout na svou první lásku. Ale vyvolení není jen privilegium, nýbrž také závazek. Moc mne mrzí, když vidím, kolik Židů nezná a neváží si hebrejské Bible a velkých pokladů vyvoleného národa, které my křesťané milujeme a opatrujeme jako Písmo svaté, Slovo Boží, studujeme a vykládáme prakticky při každé bohoslužbě. Je mi smutno z toho, že pro mnoho Židů začínají židovské dějiny traumatem šoa a tato událost jim zakrývá všechny ostatní poklady judaismu. Šoa je velká výzva pro svědomí celého lidstva, ale stavět na něm židovskou identitu (jak se mnohde děje)  je tragický omyl.

DF: Četl jsem knihu od jedné odnože buddhistů, jež požívali Marihuanu a bylinné Extáze k meditaci a ke komunikaci s Buddhou. Jaký máte Vy jako multikulturní teolog a zároveň bývalý psycholog pro drogově závislé na takové počínání názor?

Asi nevědí, že jedním ze základních pilířů Budhova učení je přísný zákaz požívání všech omamných látek. Mé klinické zkušenosti s tisíci obětmi návykových látek jasně mluví pro toto Budhovo kategorické NE.

DF: A má poslední, vždy stejná otázka, byť ve Vašem případě by byla trochu zavádějící, zeptám se tedy jinak: Myslíte si, že se vylučuje Hospodin a UFO? Věříte v existenci ještě dalšího života na dalších planetách nekonečného vesmíru, který nás obklopuje?

Říká se, že Češi jsou jediným národem, kde více lidí věří v UFO než v Boha. Kdyby tomu opravdu tak bylo, pak by to bylo velmi smutné. Už Chesterton napsal, že největší problém lidí, kteří nevěří v Boha, je to, že pak často věří čemukoliv. Chybění víry v Boha často otvírá prostor největšímu protikladu víry – lehkověrnosti a pověrám, bůžkům, modlám  a čertíkům všeho druhu. Bůh nám jako jeden ze svých největších darů (hned po svědomí a milujícím srdci) dal rozum a měli bychom ho používat také k poznávání jeho stvoření. Různé formy života ve vesmíru jistě jsou, avšak jako rozumné bytosti jsme asi ve vesmíru s Hospodinem sami –  ale pokud by se snad někdy zjistilo, že nám Bůh dal ještě nějaké jiné vesmírné sourozence, nevidím v tom jediný důvod, proč bychom ho za to měli méně chválit.

Autoři: David Fábry a Jaroslav Kysilko

Přečtěte si také: Interview s Ester Kočičkovou

5 Komentářů

  1. Gvurele
    23.8.2010 – 13 Elul 5770 v 16:08 — Odpovědět

    Zajímavej rozhovor, ale taky se zajímavým člověkem. Jen taková poznámečka spravedivých je 36 – lamedwaw. A k tomu, zda zasedal Sanhedrin se asi ozve někdo kompetentnější. GB

    0
    0
  2. Jiří Blažek
    23.8.2010 – 13 Elul 5770 v 16:32 — Odpovědět

    Podle evangelií má p. Halík samozřejmě pravdu, ale realita asi byla trochu jiná. Sanhedrin nemohl zasedat v noci.

    0
    0
  3. 23.8.2010 – 13 Elul 5770 v 16:35 — Odpovědět

    Děkuju Gabrielo :-)
    Moc milé.

    0
    0
  4. MarkusK
    23.8.2010 – 13 Elul 5770 v 22:01 — Odpovědět

    Narodil jsem se v asimilované sekulární židovské rodině. Když jsem pak v časech svého vysokoškolského studia šel svou duchovní cestou, měl jsem otevřeny všechny cesty – a tak jsem studoval téměř všechna náboženství, abrahamovská i asijská. Ke katolíkům jsem měl největší skepsi a předsudky, ale to se ukázalo neoprávněné. Na ruských filosofech, předně Vladimír Solovjov, ale také Vjačeslav Ivanov a další, kteří se vyjadřovali ke katolické církvi, protestanství a kriticky k pravoslavné církvi, jsem pro sebe vše pochopil, a tak si dnes myslím, že v křesťanství je skutečně správnou církví právě ta, kterou představuje i Tomáš Halík. Protestanství upozornilo na mnohé a mnohé přineslo a je to dobré, ale bez “tradice” to prostě nelze. (Což berte jako zkratku a námět k zamyšlení.) Ovlivněn jsme byl posléze i nedávno zesnulým Tomášem kardinálem Špidlíkem nebo Karlem Rahnerem, mistrem Druhého vatikánského koncilu. Doporučuji také hluboce duchovní a krásné filmy ruského režiséra Andreje Tarkovského (Nostalgie, Stalker, Andrej Rublev, atd.), i když je dnešní člověk neumí moc dobře číst :-)
    A co si z toho vzít? Chodit k podstatě problémů.

    Nakonec jsem tedy šel až ke kořenům, jak často říká i Achab, ale katolíků si velice vážím. S Tomášem Halíkem (a katolíky obecně) nemusím souhlasit ve všem, ale zcela jistě ho respektuji a vážím si ho. Je pro co. Díky za interview s ním.

    0
    0
  5. 28.11.2010 – 21 Kislev 5771 v 00:10 — Odpovědět

    Je ohavné, jakým nehorázným způsobem se stále více propaguje sjednocování světa, když Ježíš říká jasně, že Jeho následovníci nemohou přátelství se světem pěstovat. Ježíš učí lásce k lidem, ale ne k bludům, které tito lidé vyznávají. Jestliže Ježíš řekl “nikdo nepřihází k Otci než skrze mne”, nemůže žádný z Jeho následovníků s úsměvem přitakávat buddhistům, muslimům atd. Žel jako rakovina se šíří bludné učení, že každý může mít “svou pravdu”, jako by Bůh nebyl pravdou neměnnou, a pravda se mohla stát spotřebním zbožím reagujícím na poptávku spotřebitelů. www.odkrytepravdy.cz

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Palestinci trvají na své podmínce pro mírové rozhovory s Izraelem

Další článek

Proč svět bez Boha nemá Naději?