Tomio Okamura (* 4. červenec 1972, Tokio, Japonsko) je česko-japonský podnikatel, viceprezident a tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.

Vážený pane Okamuro, stal jste se TOP byznysmenem v ČR a mediálním specialistou na turismus. Začínal jste jako popelář a prodavač popcornu. Jak těžká a dlouhá cesta to byla? Co považujete za přelomový zlom ve Vašem podnikání?

Zásadním bodem bylo moje dětství, kdy se mi jiné děti neustále posmívali a nadávali mi pro můj odlišný vzhled. Část dětství jsem vyrůstal v dětském domově v Mašťově u Podbořan, kde jsem zažíval pravidelnou šikanu od starších chovanců. Od té doby jsem až do dospělosti také koktal. Toto všechno ve mně vytvořilo silný pocit, že chci všem ukázat, že nejsem horší jen proto, že jsem jiný či handicapovaný. Důležitý z hlediska podnikání byl pro mě také okamžik, kdy jsem ležel ve svých 22 letech nehnutě 6 týdnů na kapačkách na pražské Bulovce, jelikož jsem měl boreliózu a zánět mozkových blan najednou, prostě smůla. Zázračně jsem se vyléčil, přestože od té doby beru pravidelně léky na imunitu a hlavně jsem si uvědomil, že náš život může kdykoliv během okamžiku skončit a nesmím ho proto promarnit. Musím udělat maximum proto, abych svůj život mohl kdykoliv v dobrém zúčtovat. Velmi mně také ovlivnil moment, kdy jsem poprvé obletěl zeměkouli, to mi bylo 21 let. Uvědomil jsem si, jak je na Země malá, podařilo se mi to mentálně uchopit, a že má smysl se snažit o to, aby nám bylo všem lépe a to třeba jen tím, že se budu snažit být vůči ostatním ohleduplný, přát jim, nezávidět, nabídnout pomoc. Proto také již 6 let pracuji zcela zdarma jako dobrovolník v Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, kde radím lidem v jejich nesnázích. Komplex všech těchto životních momentů mne v mém přístupu k práci zásadně ovlivňuje. Důležité je nemyslet jen na sebe, teď a tady, ale mít určitou vizi do budoucna se společenským přesahem. Člověk by měl nejen brát, ale také dávat, aby se nám všem tady žilo lépe.

Trochu mi připomíná Váš naplněný sen knihu Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho. Nejenom proto, že je také původem Japonec, ale spíše proto, že stejně jako on, jste unikl krysímu závodu. Jak se Vám to povedlo?

Kiyosakiho jsem nečetl, takže nevím, co je to krysí závod, nemůžu tedy na Váš dotaz odpovědět.….

Hledáte stále investiční příležitosti? Měl by pro Vás jednu nabídku: e-shop se zbožím z Izraele. Hledám investora, který by byznys plán zainvestoval za podíl ve firmě. Židovské svícny, jarmulky s nápisem IDF, trika MOSSAD „Every day with You“, kvalitní dobrá vína, spirit, neznačková kosmetika od Mrtvého moře, protože Mrtvé moře je jenom jedno apod. Mám už doménu www.kosher-eshop.com. Zajímali by Vás detaily? Ale rozhodně mě nikdo nedostane do „Den D“.

V současné době natáčíme 3.řadu pořadu Den D, bude se vysílat od začátku ledna 2011,  a přihlásilo se více než 1600 uchazečů. Jsem tedy plně vytížen investicemi v rámci pořadu a bohužel mi již v současnosti nezbývá žádný prostor na další nové investice mimo pořad. Mohu prozradit, že zatím jsme investovali v nastávající řadě rekordních 14 milionů korun, takže se mají diváci skutečně na co těšit.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že pro Japonce jste nebyl nikdy tím pravým Japoncem (pouze Váš tatínek byl Japonec, maminka Češka). Cítím se také stejně, pokud nebudu konvertovat, nikdy nebudu pro Židy plnohodnotným Židem a možná ani tak ne :-). Ale co si myslíte o občanech naší země, myslím, že jsou velice tolerantní k menšinám, jež se zde chovají slušně a v mezích zákona. Jak se na to díváte Vy?

Ano, Češi jsou velmi tolerantním národem. Kde jinde by mohla být ve vládě ministryně, která neumí dobře česky nebo ministr, který dokonce ani nehovoří česky a nemá ani české občanství ? Pakliže nějaká menšina více od společnosti bere než jí dává, tak je to problém všude na světě a nemá to nic společného s rasismem. Nejrychlejším lékem na toleranci je z hlediska menšin to, aby ukázali majoritě, že slušně pracují, chodí do školy, dodržují zákony. Je to moje osobní zkušenost. V dětství se mi tady vysmívali, nyní s tím žádné problémy nemám.

Jednou, na vrcholu své kariéry řekl Václav Fischer, že to nejhorší již má za sebou a že nikdy nemůže zkrachovat. Několik let na to, za ne zcela vyjasněných podmínek, zbankrotoval. Jak jste na tom Vy? Vím, že mezi Vaše aktiva patří kromě Miki Travel (cestovní kancelář), také Japa Shop (obchod s japonskými specialitami), či restaurace Staré časy nebo Mebius (překladatelská a tlumočnická firma). Byl pan Fischer i jedním z důvodů, že tak důkladně diverzifikujete své portfolio? Investujete i jinam? Co akcie a nemovitosti?

Podle pana Fischera jsem se nikdy neřídil a ani neznám jeho styl myšlení. Mým vzorem ohledně přístupu k práci je zen-buddhismus, což znamená přesné stanovení priorit a pak soustředění na jejich dosažení. Věřím tomu, že každodenní drobná trpělivá práce přinese své ovoce. Nepotřebuji velká gesta a proslovy. Japonců je 130 milionů, milují cestování a Evropa jim má stále co nabídnout, takže doufám, že mám před sebou v mém podnikání nadále světlou budoucnost. Co se týče investování, zajímají mně především investice do začínajících projektů s unikátními nápady.

Považujete současnou politickou situaci za přínosnou pro podnikání? Nejste příliš pro ODS? Vždyť když jste se vyjádřil o Kaplického Chobotnici ve spojitosti s Letnou na svém blogu tak mi to koresponduje s názorem ODS a jeho bývalým předsedou a současným prezidentem Václavem Klausem. Stojí v pozadí Vašich názorů Vaše politické ambice?

Pro mně je všeobecně řečeno důležité to, co prospěje co nejvíce lidem v naší zemi, takže jsem v tomto ohledu zcela nadstranický. Problém Chobotnice mně z tohoto pohledu až zase tam moc nezajímá. Jen bych chtěl, aby nebylo výrazně narušeno krásné panorama Prahy, které obdivuje celý svět a můžeme na něj být právem hrdí. Co se týče vstupu do politiky, tyto otázky mne vždy překvapují, zatím o tom neuvažuji. Určitě bych ale rád svoji prací pomáhal této zemi k tomu, aby se nám tady žilo lépe. A je pravdou, že nejvíce na to mají vliv politici.

Vím, co se žáci učí v ČR, ale zajímalo by mě, co se děti učí v Japonsku o II. Světové válce. Proč se Japonsko postavilo na stranu nacistického Německa?

Myslím, že se tehdy dal průchod japonskému národnímu uvědomění, chcete –li nacionalismu, nezdravým směrem. Přitom zdravé a správné národní uvědomění, hrdost na svůj národ, je samo o sobě velmi prospěšná věc, která národ posiluje a rychleji posouvá dopředu. To vidíme i na vývoji Němců a Japonců po prohrané 2.světové válce, kdy se obě země opět rychle katapultovaly mezi nejvyspělejší světové státy. Drtivá většina Japonců je po zkušenosti z války neuvěřitelně mírově zaměřená, odmítají jakékoliv násilí a přejí si klid. Toto povědomí je v současném Japonsku velmi silně cítit.

Věříte v Boha?

Ano.

Zdroj: Wikipedie

Autor: David Fábry

Přečtěte si také od autora: Interview s Tomášem Halíkem