Přibližně před pěti lety jsem absolvoval dobrovolné školení investičních poradců v bance, které mělo přiblížit znalosti o dlouhodobé křivce kapitálových trhů.

Z informací, které mě tam byly podány, jsem vyrozuměl stejně jako přísedící kolegové, že křivka je exponenciálně rostoucí a že akciové trhy a jejich indexy od svého vzniku rostly  průměrně 10 % p.a. Některé zdroje uvádějí pouze 7% až 8% p.a.

Nicméně burzy, a tedy data možného tvrzení o exponenciální křivce, jsou stára z nějakého 12. či 13. století. Ale kapitálový trh a jeho vznik je již u Adama a Evy. Je to naše planeta Země.

Proto si dovoluji tvrdit, že kapitálový trh je v dlouhodobé křivce sinusoida. A průniky toto velkou sinusoidou jsou další sinusoidy. Tyto střední sinusoidy mají poločas 50 let. A finanční krize je pouze problém jedné z těchto středních sinusoid.

Řešíme, až druhotný problém. Místo toho, jak zabránit poklesu na velké sinusoidě, kde se nezadržitelně blížíme k vrcholu, Je třeba si jasně stanovit danou konstantu finančních prostředků v oběhu. Aby měna dlouhodobě posilovala. A ta konstanta může být jakkoliv velká. Řekněme třeba v hodnotě 1. Není to podstatné, protože hodnota systému, což je naše planeta Země, je přece stále stejná.

Což mě vede k závěru, že i hodnota nerostných surovin, jako je např. ropa či zemní plyn tvoří konstantu, tedy hodnotu stále stejnou. Proto si dovolím tvrdit, že tyto nerostné suroviny naší Zemi nikdy nedojdou.

Autor: David Fábry