V současnosti si můžeme přečíst v mnoha médiích texty jako tento: „Španělé různého věku i společenského postavení se usadili na náměstích větších měst země i před veřejnými budovami.

Poklidně zde už několik týdnů protestují proti politickému systému. Vadí jim zkorumpovaní politici, banky a hlavně nezaměstnanost, která u mladých lidí sahá až k padesáti procentům. Tisícům Španělů už s politiky došla trpělivost. Nelíbí se jim především to, že si nedokážou poradit s velkou nezaměstnaností. Práci ve Španělsku nemůže najít přes 25 procent ekonomicky aktivních lidí. U mladých je situace ještě horší. Zaměstnání shání téměř polovina z nich. Lidem vadí, že se nemohou spolehnout na politiky, kteří je mají reprezentovat, ani na banky, jež mají chránit jejich majetek. Ekonomická krize podle nich nespravedlivě dopadá na střední a nižší třídu a politici se o lidi nezajímají.“

Mnoha lidem tento text nepřijde nijak zvláštní. Ale mnoho jiných, včetně mně, naprosto děsí. Věty typu, banky chránit majetek, státe postarej se apod., zní z mnoha úst. Evropa si hýčká sociální stát a přitom její ekonomický význam stále upadá. Samozřejmě je třeba se postarat o lidi, kteří se o sebe postarat sami nemohou. A to v součinnosti stát a komunita. Nicméně v dnešní době má velká většina lidí pocit, že je tady stát, nebo někdo jiný, od toho aby se o ně postaral. Už jsem to psal několikrát, ale stále více je toto téma aktuální.

Otázka mentality nároků je obrovský problém. Rozumíme tím očekávání lidí, že se o řešení jejich problémů a zajištění budoucnosti postará vláda. Vkládáme příliš mnoho víry v politiky a byrokraty. Vlády dnes nemohou vyřešit mnoho problémů, protože jsou mimo jejich moc. Lidé si vytvořili mentalitu nároků a očekávají nějaký druh vládního příspěvku. Snad každý z nás má nebo měl tuto mentalitu zafixovanou. Jedná se o pocit, že když státu odvádíme různé platby (daně a poplatky apod.) očekáváme, že se stát o nás postará. Co víc, očekáváme, že stát se o nás postará ve stále více oblastech. Nicméně, kde na to stát má v dnešním globálním světě vzít? Jistě, můžete namítnout, ať se zvýší daně a zaplatí to ti bohatí. Pomůže to? Pokud ano, tak na jak dlouho? A co potom, až se utratí všechny peníze bohatých, kde je brát? Tisknout? Jak nadměrné tisknutí peněz dopadlo, se můžeme poučit z historie, viz meziválečné Německo, nebo v moderní éře Zimbabwe. My jako stát, nemůžeme řešit naše finanční problémy, pokud budeme myslet z pozice mentality nároků. Právě tato mentalita je jádrem problému.

Nicméně jak dokazují poslední události, zbavit se takového myšlení je v dnešní Evropě takřka nemožné. Naopak neustále přibývá takto smýšlejících jedinců.

Autor: Šimon Finemon