Agentura Moody’s snížila úvěrový rating Portugalska na známku Ba2, tedy do spekulativního pásma.

Rozhodnutí ovlivnily hlavně obavy, že Portugalsko nebude schopné splnit cíl snížení dluhu stanovený při dohodě o záchranném úvěru s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem.

Tolik v kostce „zprávy z trhů“. Co je hlavní příčinou neutěšeného stavu mnoha zemí eurozóny, (ale i dalších států světa)? Hlavní příčinou současného selhání je zatemnění mysli, jehož obětí se staly široké vrstvy všech společností. Svět ztratil schopnost vidět nezkresleně sama sebe a situaci, v nichž se nachází. Dnešním opiem lidí jsou miliardové půjčky státu. Celý svět propadl novému opojení a bezuzdně se mu oddává. Jsme na tomto systému příliš závislí a celý hospodářský koloběh by se během krátké doby zhroutil. Vznikla paradoxní situace, z níž neexistuje bezbolestný únik.

Za procentními body ekonomického růstu, o nichž pravidelně informují média, se v téměř všech zemích skrývá stoupající zadluženost. V politice jsou často obhajovány schodky veřejných rozpočtů „srozumitelnými argumenty“ tak, aby je volič snadno přijal a především jim naprosto uvěřil. Podle původních představ anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese a jeho školy mělo být použití schodkového hospodaření motivováno především potřebou podpořit ekonomiku a pomoci ji. Praxe prováděná politiky mnohdy vede k tomu, že je takto systematicky financována dlouhodobá neschopnost snížit výdaje nebo najít nové příjmy. A tak je schodkové financování i v době, kdy ekonomika roste. To přináší pak o to větší problémy v době ekonomické recese, jak můžeme být svědky v současnosti. Zadlužení státu dopadne s velkou pravděpodobností tak, že státy zřejmě nezaplatí své půjčky (případně je „zaplatí“ prostřednictvím vysoké inflace – znehodnocení měny) a nesplní sliby, které daly lidem v oblasti zdravotního a sociálního zabezpečení. A to umožní, aby inflace zničila příjmy pracujících a zvedla daně. Jediný způsob, který státy znají, jak zvýšit příliv peněz do rozpočtu je zvyšování daní, tisknutí dalších peněz a vypůjčování si dalších peněz, případně nezaplacení účtů. Je ovšem naprosto jasné, že to vyvolá další finanční problémy, jimž by se ovšem dalo vyhnout, kdyby se nejprve řešily předcházející problémy.

A to samozřejmě není vše. Žádný z politiků výše uvedené nepřizná. Místo toho nabízí „jiné možnosti řešení“. Politikům se podařilo lidem vsugerovat, že jedním z viníků ekonomické krize jsou i ratingové agentury. Ne, že by byly úplně bez viny – ratingové hodnocení, které dávaly pochybným sekuritizovaným cenným papírům, dodnes vyvolává mnohé otázky. Takže nyní, když tyto agentury snižují hodnocení problémovým státům, politici se bouří. Z mnoha úst zní hlasy volající po větší regulaci agentur (jinými slovy řečeno po tom, aby politici dostali do rukou další nástroj, který by zvýšil jejich moc). Případně ti evropští hovoří o založení vlastní agentury. Jak by to v praxi asi vypadalo, můžeme vidět na činnosti bruselských úřadů.

Jak však z kruhu ven. Začít by se mělo uvědoměním, že politici hospodaří se svěřenými prostředky. A jen málokdo z nich (a lidí obecně) hospodaří s cizími prostředky stejně kvalitně jako s vlastními. Politici by tedy měli mít co nejmenší prostor ke správě cizích prostředků.

Další z věcí je již dlouho omílaná mantra – finanční gramotnost. Bez zvýšení finanční gramotnosti, lépe řečeno finanční inteligence není v dnešní době možné důstojně žít.

Autor: Šimon Finemon

Autor je majitelem finančního nástroje Chytrá peněženka