Zdroj: Archiv

Je jasné, že tak, jak doposud žila Evropa, tedy s jednotnou měnou a celní politikou, nemůže hospodářsky dlouho přežít.

Každodenní praxe už problémy odhalila. Stát, který nemůže v případě nějakých hospodářských těžkostí devalvovat vlastní měnu, se z těch potíží nemůže nijak dostat. Je sevřen svěrací kazajkou Eura s jeho jasně daným směnným kursem vůči Dolaru a jiným měnám a úroky danými Evropskou centrální bankou. Chybí prostě vlastní fiskální politika.

Řešení je několik. Buď neustálé dotování ze strany ostatních států. To se samozřejmě nelíbí nikomu a mohlo by to vést až k systému „po nás potopa“. Tedy když se zadlužují ostatní, tak my taky a nakonec budou dlužit všichni všem a skončí to totálním krachem.

Druhým řešením je rozpad Eurozony a návrat k národním měnám. To si momentálně nepřeje nikdo. Stát, který by vystoupil, by vlastní měnu musel proti Euru prudce devalvovat, což by vedlo ke snížení vkladů všeho obyvatelstva a jeho zchudnutí. Nemluvě o spekulacích krátce před tímto krokem. A zbylé státy v Eurozoně by se mohly těšit na sestup popularity Eura v celém světě a tím jeho oslabení. Ale průmyslu by tím pádem vyšší exportní možnosti možná pomohly.

A třetím řešením je sjednocení nejen měny a cel, ale i daní. A k tomu teď Sarkozy s Merkelovou nesměle nakročili. Navíc to chce jednotnou Evropskou vládu, která by o těch daních rozhodovala a dále prostředky, jak trestat zadlužující se hříšníky. Těch společných mechanismů, jak postupovat je potřeba více, ale o těch se zatím taktně mlčí. Jde např. i o jednotnou armádu a tím zahraniční politiku. Soudě podle prvních ohlasů, s federalizací jednotlivé národní státy moc nadšeny nejsou.

A tak se mi zdá nejpravděpodobnější, že tu federální evropský útvar za pár let vznikne. Nebude ho ale tvořit současných 27 členů EU, ani 17 zemí platících Eurem, ale nějakých 8-10 států, které budou ochotny se svých národních pravomocí vzdát a nechat se řídit jediným evropským parlamentem a vládou. Zatím to vypadá, že my k nim patřit nebudeme. Pokud následující volby vyhraje ČSSD, tak by to zase vypadalo, že bude dělat vše pro to, abychom k nim patřili.

Nehodnotím zde, zda je pro nás výhodnější patřit k federální Evropě či nikoliv. Jako každá věc a každé řešení, vše má své výhody a nevýhody.

Autor: Tomáš Flaška

2 Komentářů

  1. fikus
    23.8.2011 – 23 Av 5771 v 12:34 — Odpovědět

    ja myslim, ze pokud ma mit mala ceska republika nejakou konkurenceshopnost
    tak by mela mit zajem byt v tesne spolupraci EU. pokud bysme vystoupili
    tak investori odejdou a bude z nas jeste horsi ekonomika nez ukraina.
    spoluprace v EU taky brani runym nacionalistickym desum.

    0
    0
  2. Vrpa
    23.8.2011 – 23 Av 5771 v 18:14 — Odpovědět

    Investoři jsou tam, kde je stabilita. V eurozóně jí teď moc není a nebude. Zatím si můžeme blahopřát, že tu euro nemáme. A strašit nacionalismem v době všelijakých jiných bouří v Anglii, Německu, Francii, Novém Boru a Rumburku je velice jednostranné. Pokud tu bude kvalitní a relativně levná pracovní síla, investoři budou stále.

    0
    0

Zanechat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Výroky zahraničních vlád k aktuálnímu dění v Libyi

Další článek

Konzervativní americký komentátor Beck uspořádal mítink v Izraeli