V Izraeli se proti dohodě o výměně uneseného vojáka Gilada Šalita za tisícovku palestinských vězňů ozývá mnoho lidí, zejména těch, kteří přišli o své blízké připalestinských útocích.

Je to pochopitelné, avšak nesmí se zapomenout na princip nejdůležitější: izraelská armáda nesmí nechat napospas osudu žádného vojáka, civilistu ani vězně, ať se nacházejí kdekoli, napsal k úterní dohodě mezi radikálním Hamasem a Izraelem list The Jerusalem Post.

Podle analytiků Izrael propustil za minulá tři desetiletí 7000 arabských vězňů, aby za ně získal necelé dvě desítky svých občanů a ostatky deseti dalších.

Agentura Reuters poukazuje na zdánlivou nevyváženost dohody, která počítá s tím, že radikální Hamas vydá Šalita za 1027 vězňů. Ve srovnání s podobnými výměnami z minulých třiceti let je to ze stranyIzraele vůbec nejštědřejší ústupek únoscům. Reuters v této souvislosti připomíná židovskou tradici, která počítá s téměř neomezeným výkupným, jde-li o osvobození rukojmích.

O Šalitovi se vyjednávalo několik let. Podle dostupných zpráv je za touto zatím poslední dohodou jako prostředník nejen Egypt, ale také Katar, Turecko, Sýrie a Německo.

List The New York Times (NYT) upozornil, že přesto není úplně jasné, co přesně přimělo obě strany přistoupit na podmínky té druhé. Je ale zřejmé, že obě tím berou vítr z plachet šéfovi palestinskésamosprávy Mahmúdovi Abbásovi. Ten se o dohodě doslechl v Latinské Americe, kde je v rámci své okružní cesty po zemích, jež chce přimět k hlasování pro přijetí Palestiny za plnoprávného člena OSN.

V minulosti dohodu vždy blokovaly obavy, že se propuštění atentátníci vrátí k “řemeslu” a obrátí se opět se zbraní v ruce proti Izraeli. Od Šalitova únosu v roce 2006 se ale vyměnili šéfové všech tří izraelských tajných služeb – rozvědky Mossadu, kontrarozvědky Šin Betu i vojenské tajné služby – a výhrady jejich předchůdců padly. Dohoda navíc předpokládá, že ne všichni vězni se budou moci napalestinská území vrátit.

Izraelský právník Amnon Zichroni řekl, že jedním z důvodů, proč byl tentokrát Izrael ochoten na dohodu přistoupit, je fakt, že na západním břehu Jordánu už násilí jako forma boje proti Izraeliztratilo na přitažlivosti.

Ač se mnoho prostředníků horečně snaží o obnovu izraelsko-palestinských rozhovorů, naděje na úspěch je podle NYT malá. Úspěšná výměna vězňů přinese politické body Hamasu a v Izraeli zase získá vládní strana Likud premiéra Benjamina Netanjahua. Abbás, usilující o uznání palestinské státnosti, se tak ocitne na druhé koleji.

Dohoda předpokládá, že Izrael za Šalita propustí 1027 palestinských vězňů, mezi nimiž bude 27 žen.Palestinci budou podle Šin Betu propouštěni ve dvou fázích. V první skupině bude 279 odsouzených k doživotí. Následovat bude Šalitovo vydání a do dvou měsíců pak Izrael propustí dalších 550Palestinců.

Z první skupiny se 131 osob vrátí do pásma Gazy, 110 pak na západní břeh Jordánu. Šest osob z této skupiny jsou izraelští Arabové. Deportováno bude 203 osvobozených, přičemž 40 z nich bude zakázán pobyt v Izraeli a na palestinských územích. Právo vrátit se na západní břeh Jordánu do deseti až 25 let bude mít 165 z deportovaných.

Krajní pravice kritizuje dohodu jako nepřípustný ústupek terorismu, příbuzní obětí atentátů jako pozvánku k dalším útokům. Podle jedné izraelské zprávy z roku 2008 se zhruba polovina lidí propuštěných od roku 1985 vrátila k násilí. Někdejší velitel Mossadu Meir Dagan letos připomenul případ z roku 2004. Izrael tehdy propustil na 400 osob výměnou za obchodníka Elhanana Tannenbauma, uneseného do Libanonu. Tito bývalí vězni pak spáchali atentáty, při nichž přišlo o život 200 Izraelců.

Mezi kritiky dohody patří také bývalý armádní rabín Avišaj Ronsky. “Nemůžete přinutit celou zem kleknout si na kolena. To je šílené. To je naprostá kapitulace,” řekl.

Jeruzalém/Gaza 12. října (ČTK)