Je to teprve několik týdnů co je schválen státní rozpočet na příští rok a už je jasné, že musí dojít ke korekci.

Jak to vypadá, mrška HDP se bude vyvíjet jinak než to vypadlo v době tvorby rozpočtu (tzn. v prvním pololetí minulého roku) a státní kasu čekají nižší příjmy, než byly očekávány. Ve světle poznané nutnosti  „vrchní financ“ (ministr financí) dal svým podřízeným za úkol přijít s návrhy, jak nesoulad, který se jeví, že bude větší než plánovaný, nějak zacelit. Bohužel jim však při úkolování zapomněl dodat, že zacelení má být smysluplné.

Někteří úředníci ministerstva financí se náročného úkolu chytli s velkou vervou a vytvořili „desatero návrh“. Nutno říci, že až na malé výjimky, co návrh to perla. Však taky za ně po zásluze, alespoň na internetu, sklidili „velkou pochvalu“. Pojďme se podívat, co „některé chytré hlavy“ vymysleli.

Prvním z oněch geniálních nápadů je sjednocení sazby DPH na 19 %, a to od poloviny roku 2012. Podle propočtů MF by tento krok přinesl za pololetí eráru navíc asi  25 mld. Kč. Zároveň by však lidi vyhnalo nakupovat potraviny do příhraničí a stát by musel vyplatit dávky více lidem, kteří zchudnou. Opravdu skvělý nápad hodný lidí naprosto odtržených od reality.

Ovšem navrhovatelé mají v rukávu další trumfy, jako zvýšení sazby daně z převodu nemovitostí ze 3 na 5 procent, s platností co nejdřív či Zvýšení sazby daně z příjmu fyzických osob z 15 na 16 procent nebo vyšší zdanění bohatých – další dvě pásma u daně z příjmu. Což jsou návrhy, které jsou evergreeny. Ovšem jejich skutečný přínos je ve světle objemu potřebných prostředků spíše úsměvný (např. při progresivním zdanění se výpočty jeho přínosu pohybují kolem 6 mld. ročně).

Některé z dalších návrhů již jsou reálnější. Zrušení zaměstnaneckého paušálu (sleva na dani z příjmu 3 000 Kč ročně plánovaná od roku 2015) by ve světle zachování daňové znatelnosti stravenek dávalo velký smysl. I když se mnou budou asi mnozí živnostníci nesouhlasit, od věci by nemuselo být snížení výdajových paušálů pro OSVČ (např. na 30 a 60 % místo dnešních 40 a 80).

Daňová sleva na děti pouze pro lidi s trvalým bydlištěm v Česku a v EU, Norsku a Švýcarsku by byla opravdu pouhou kapkou v moři. I když desítky tisíc cizinců ze třetích zemí by na ně ztratily nárok.

Od věci by naopak nebylo vymýtit slevy a zrušit výjimky u silniční daně. I když to konečný spotřebitel pocítí v ceně zboží, přispělo by to alespoň částečně ke kultivaci daňového prostředí v ČR.

Nemohu zapomenout na úřednické a tolik populární evergreeny jako jsou energetické daně – zavést novou uhlíkovou daň na uhlí a topné oleje, později na pohonné hmoty a plyn. Asi se mnoha úředníkům stýská po blahých časech lehkých topných olejů. Či zavedení daně z finančních transakcí pro niž by jistě mnoho lidí hlasovalo, alespoň do doby, než by zjistilo, že tuto daň zaplatí oni, a to ve formě vyšší poplatků, menších úroků na vkladech či vyšší úroků při úvěrech.

Pokud jde o výdajovou stránku rozpočtu, přesnější představu o úsporách MF zatím tají. Obecně mluví o úspornějším provozu státu, snižování státních platů a změně valorizačních schémat. Tyto proklamace jsou však stejně staré jako je úřednictvo samo.

Autor: Šimon Finemon