Zdroj: denik.cz

Protivládní protesty v Jemenu začaly koncem loňského ledna, tedy dva týdny po odstoupení tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího a současně například s protesty v Egyptě. Po více než roce demonstrací a nepokojů, které si vyžádaly na 1000 mrtvých, se konají v úterý 21. února v Jemenu prezidentské volby, po kterých definitivně předá moc dlouholetý prezident Alí Abdalláh Sálih. Téměř sedmdesátiletý Sálih je prezidentem země více než 33 let (od 18. července 1978 do 22. května 1990 byl prezidentem Jemenské arabské republiky, tedy severního Jemenu, poté hlavou sjednoceného Jemenu) a právě proti němu byly protesty zejména namířeny.

Sálih, jenž se u moci udržel pomocí prozíravosti, manipulací, autokratického vládnutí i násilí, se tak stane čtvrtou hlavou státu, kterou smetlo tzv. arabské jaro. Oproti ostatním je ale v lepší pozici, protože má na základě dohody o předání moci imunitu před trestním stíháním kvůli smrti demonstrantů během povstání. Tuniský bin Alí je v exilu a doma byl opakovaně odsouzen v nepřítomnosti k mnohaletému vězení, svržený egyptský prezident Husní Mubarak je stále souzen a možná mu hrozí trest smrti a někdejší libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl loni v říjnu při protivládním povstání zabit.

Protesty v Jemenu, které začaly loni 27. ledna, prakticky ustaly po podpisu dohody o předání moci loni 23. listopadu, ačkoli proti ní vystupovaly někteří protestující. Podle dohody, kterou vypracovaly arabské státy Perského zálivu, měl prezident Sálih předat moc do 90 dnů svému svému zástupci, viceprezidentu Abdar Rabbú Mansúrovi Hádímu. A to se stane právě po volbách 21. února, ve kterých je společným kandidátem všech stran Hádí. Ten bude prezidentem během dvouletého přechodného období, kdy by se měly konat parlamentní i prezidentské volby a kdy by vláda národní jednoty měla dohlížet na vypracování nové ústavy.

Sálih loni v listopadu vyhlásil amnestii pro účastníky protivládních nepokojů a letos v lednu (poté, co obdržel imunitu proti stíhání) požádal své spoluobčany, aby mu odpustili chyby, jichž se dopustil během své vlády, a opustil zemi. Od konce ledna je na léčení v USA.

Protivládní povstalci v Jemenu zpočátku protestovali zejména proti nezaměstnanosti, korupci či vládním návrhům na změny ústavy, později začali požadovat odstoupení prezidenta Sáliha. Ten za iniciátory vlny nepokojů v arabských zemích označil loni v únoru Izrael a Spojené státy, odstoupit odmítl a slíbil ústavní referendum. Protesty ale pokračovaly, 18. března zabila policie v metropoli Saná nejméně 52 lidí.

Mezi nejhlasitější protestující patřila i opoziční politička a bojovnice za lidská práva Tavakkul Karmánová, která loni obdržela (spolu s dvěma kolegyněmi z Libérie) Nobelovu ceny za mír.

Koncem dubna začala jednání Sáliha s Radou pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC) o předání moci, autokrat ze Saná ale dohodu odmítl třikrát podepsat. Po třetím odmítnutí 22. května vypukly v Saná boje mezi silami loajálními Sálihovi a ozbrojenci vůdce nejmocnějšího kmenového svazu Hašídů, který se přidal na stranu opozice. Již dříve na stranu opozice přeběhli někteří generálové a politici.

Sálih byl poté 3. června při útoku na palácový komplex v Saná zraněn a posléze operován v Saúdské Arábii, což – spolu s přeběhnutím dalších Sálihových spolupracovníků k opozici i ztrátou vládní kontroly nad některými částmi země – vedlo k listopadovému podpisu dohody.

Vládní moc nemá nyní podle dostupných údajů pod kontrolou části země na severu i jihu. Na severu ovládají provincie Saada, Džauf a částečně i Hadždža radikální zajditští šíitští povstalci z kmene Húzí, na jihu a jihovýchodě země mají údajně pod kontrolou několik měst v provinciích Abján a Bajdá povstalci z jemenské odnože teroristické sítě Al-Káida.

Saná/Praha 19. února (ČTK)

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Nejsou demokracie a svoboda slova v rozporu?

Další článek

Privatizovat, privatizovat a třeba i rozkrást!