Zdroj: jan-fischer.cz

Jan Fischer (* 2. ledna 1951 Praha) je český statistik a politik, od září 2010 viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj sídlící v Londýně. V 80. letech byl členem Komunistické strany Československa. V letech 2009–2010 zastával úřad předsedy tzv. překlenovací vlády České republiky. Od dubna 2003 do července 2010 byl předsedou Českého statistického úřadu, v období od 8. května do července 2009 vykonával také funkci předsedy Rady Evropské unie.

Vážený pane Fischere, začnu tím, že rozhodně patřím mezi příznivce přímé volby prezidenta a rozhodně máte můj hlas.

Jako fanoušek Vaší fanpage na Facebooku jsem zaznamenal otázku: Jaký aspekt funkce prezidenta republiky je podle Vás nejdůležitější, resp. čemu by se měl prezident ve svém úřadě nejvíce věnovat? – odpověděl jsem „Reprezentace České republiky v zahraničí“, ale stále mám větší pocit, když sleduji českou politickou „elitu“, že by to mělo být: „Moderování diskusí mezi politickými stranami“.

Pokud byste byl zvolen a já pevně věřím, že budete, tak jakou roli byste chtěl sehrávat Vy?

Prezident v našem politickém systému neoplývá velkým množstvím ústavních pravomocí. Přesto je jeho úloha nezanedbatelná.  Těžiště jeho funkce se nachází v jeho neformálním vlivu na věci veřejné.  Prezident by měl spojovat politickou scénu, měl by hrát integrující roli při řešení těch nejzávažnějších ekonomických a sociálních problémů, měl by se zaměřit na problémy občanů, na témata, která možná nejsou populární, ale musíme je řešit. Sem patří i otázka úpadku politické kultury v České republice. V neposlední řadě patří k funkci prezidenta co nejlepší reprezentaci republiky v zahraničí.

V těchto dnech se vynořila na povrch kauza Davida Ratha a já se cítím zase o něco více beznadějně, koho si zvolit v příštích volbách. Neuvažujete o tom, že byste podpořil nějakou vznikající stranu, rozhodně tím nemyslím Karolínu Peake, ale stranu, jež bude zastávat morální hodnoty z první republiky?

Chápu, že občané mohou ve světle posledních kauz a skandálů, propadat pesimismu. Na druhou stranu nevím, jestli je řešením situace vznik dalších politických stran. Snad by stačilo, kdyby se v těch stávajících prosadili schopní a slušní lidé. Proto by měli občané chodit k volbám a pečlivě zvážit, komu dají svůj hlas a koho zakroužkují. Já sám se osobně budu vždy snažit chovat tak, abych pomohl navrátit politickému systému v naší zemi legitimitu a důvěru občanů.

Jakou spatřujete budoucnost EU? Myslíte si, že má šanci na existenci? Může mít EU někdy v budoucnu např. jednu politickou scénu a stejnou zahraniční politiku? Není to snad jen umělý penězožrout všech daňových poplatníku. Neměl by stát v podobě EU vést lídr, jako je Putin nebo Obama? Najde se podle Vás takový, který konečně sjednotí Evropu? Je to vůbec možné?

Evropská unie v současné době musí řešit řadu akutních problémů najednou: od otázek rozpočtové disciplíny členských států, strukturálních problémů finančního a bankovního sektoru, až po otázky migrace, společných  hranic, trans-atlantické bezpečnostní spolupráce a udržení procesu rozšíření. Nechci si hrát na vizionáře, ale věřím, že Evropská unie je stále životaschopný projekt. Nevolám po větší integraci, ale po úspornějším, uměřenějším a odpovědnějším fungování EU. K tomu ale bude třeba odvážných politických rozhodnutí. Jsem eurokritický, ale  dodávám, že je jen jedna horší možnost, než život v rámci stávající  Evropské unie, a to je život bez ní.

Jak vidíte problematické blízko-východní vztahy? Má Palestina právo na svůj vznik a na jakém území?

Myslím, že Palestina má právo na samostatnou existenci, ovšem je třeba k ní dojít cestou dohody, nikoliv jednostranného vyhlášení. Spravedlivé a trvalé mírové uspořádání na Blízkém Východě závisí na mnoha faktorech, které zčásti ani nedokážeme ovlivnit. Rozhodně to není a nebude krátký a lehký proces a bude vyžadovat ústupky na obou stranách.

Úloha české diplomacie v této problematice vždy spočívala zejména ve zprostředkování jednání a pokud bych se stal prezidentem, snažil bych se v této tradici pokračovat, pokud bych byl o to požádán kteroukoliv stranou konfliktu.

Všiml jsem si zajímavých dat na Vaší stránce ČÍSLA – mohli bychom to prosím doplnit o jedno číslo? Kolik Bohů má jedna planeta Země? A věříte v něj nebo jste jako Albert Einstein, který věřil nadpřirozeno, ale nenazýval to Bůh?

V Boha věřím, ovšem víru pokládám za výsostně soukromou záležitost, proto bych nechal na každém, aby si své bohy spočítal sám individuálně.

Patříme mezi země s největší mírou ateistů, a pokud už někdo smýšlí s tezí Boha, je ve velké míře ve všech náboženstvích liberální. Myslíte si, že např. Židovská obec v Praze, by se od tohoto signálu měla distancovat a neumožnit např. tatínkovcům řádný status člena? Nebo snad konvertita je něco víc než částečná biologická a genetická výbava?

Je věcí Židovské obce, aby se sama rozhodla, jak postupovat, jakým směrem se dále ubírat, zda a jak bude reflektovat dnešní měnící se svět, jak vezme v potaz českou realitu. Nechci ji v tom mentorovat.

Autor: David Fábry

Zdroj perexu: Wikipedia.org

Žádný komentář

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Předchozí článek

Chanuka.cz

Další článek

Klaus: Je povinnost vzpomínat na vojáky, kteří zabili Heydricha